Tarantule

I když se pavouk zapojí do akce až v poslední čtvrtině filmu, celým snímkem probíhá již od počátku, kdy sledujeme smrt profesorova spolupracovníka, napětí a neklid. Ocenit je třeba solidní speciální efekty. Tvůrci dali přednost před plyšovými loutkami živému sklípkanovi, čímž dodali na věrohodnosti. Prolínačky, zadní projekce, zkreslená perspektiva a modely dokážou v některých záběrech vytvořit dojem skutečnosti, až musí trikaře ocenit i ti, co vyrostli na počítačových efektech. Dnes už klasický monsterfilm od Universalu sice tolik nevyděsí, příznivce podobných snímků ale jistě potěší. Hodnocení z minula ponechávám. (26.03.2020)

Tak vida - Eastwood začal u filmu jako pořádný hrdina! Celkově je film poměrně vtipný a pavouk dostatečně "realistický" (je ho ale přece jenom moc málo), jenom mě mrzí, že se vraždícími monstry nestala ta přerostlá morčata - to by bylo ještě zábavnější anebo, že jsme nemohli nadále sledovat vývoj profesorova obličeje - už se mi začínal celkem líbit. (22.07.2005)

[FOD 2024] Takhle to dopadá, když dáte ženám volební právo. Začnou studovat a chtějí být asistentkami vědců a snad i vědkyněmi! Chlapi šovinisticky slintaj nad ženskými nožkami (I got stuck leaving the plane!), hodně se tu kouří cigára... Prostě padesátky. A pak tu máme šíleného vědce, který se snaží vyřešit zásadní problém lidstva, jak nakrmit expadnující lidstvo. A občas někdo se znetvořeným tělem umře. Jack Arnold natáčel velké hity v době, kdy lidé byli reálně vystrašení z toho, co přinese nový atomový věk. A byl to dobrý osobitý filmař, tvořící nejlepší a nejúspěšnější žánrové filmy své doby. A když není rozpočet, tak naznačuje, pracuje s kvalitním příběhem a hereckými výkony. Místo umělého pavouka točí živého. Všechny postavy jsou prokreslené, mají co hrát a jsou v tom přesvědčivé. JInak by film nefungoval, když jeho převážná část nestojí na efektech a buduje atmosféru nepřímo hromádkami kostí a louží blivajzu. Jen je škoda, že neuteklo to přerostlé morče. Vidět Tarantuli v dvojprojekci s (také Ardoldovým) Neuvěřitelně změnšujícím se mužem byl zážitek. Závěr s bojem proti tarantuli hodně zestárl, ale právě ona střídmost s efekty dělá z filmu klasiku. Předfilm: Bambi Meets Godzilla (15.03.2024)

Mám tenhle na první pohled otřepaný brak moc rád. Jack Arnold byl totiž vynikající režisér, který nedopustil, aby se námět kolem obrovské vraždící tarantule proměnil v úsměvnou přehlídku omezených technických možností a tvůrčí repetitivnosti (ve smyslu kopírování zajetých postupů tehdy tak populárních monster movies). Tarantula má přesvědčivé a chytré triky, děsivé masky, sympatické herce a především pevnou režisérskou ruku, která dobře udržuje tempo vyprávění a inscenuje několik lahůdkových chvil z ranku arachnofobické noční můry. Expozice sice nemá takovou sílu a Arnold se chvílemi prostě musí opakovat, aby odstavil stometrové osminohé hovado z dosahu postav na tak dlouho, než se vyřeší jejich osobní vývoj, ale přesto se jedná o jedno z nejzábavnějších a řemeslně nejjistějších béček padesátých let.. (10.07.2018)

V padesátých letech vznikalo hodně zajímavých filmů, jejiž realizaci si v dnešní době lze již těžko představit. Neměly by v žádném případě takový ohlas jako tenkrát a všechna atmosféra 50. let by se vytratila. Jack Arnold tyhle filmy točit uměl a to dokazuje i ve své Tarantule. Je to příjemná podívaná s dobrými herci a jedním pěkně vypaseným pavoukem, kterého by určitě nikdo nechtěl potkat. (15.10.2011)