Avalon

Po zvážení mažu své dosavadní hodnocení. Z odstupu se mi i nedostaky Avalonu jeví jako určité přednosti. To, že celou dobu působí film poněkud "chudě" se započítává jako plus právě díky závěrečné pointě. Virtuální realita může působit podstaně skutečněji než život a naopak život jako by byl jen plochou virtuální realitou. Stále platí, že zápletka tohoto filmu není originální, našli bychom paralely k filmům jako eXistenz nebo Matrix. Pro režiséra Mamoru Oshii jde však zřejmě o téma velmi osobní, o čemž svědčí, že se k němu neustále vrací. Asi platí, že Ghost In The Shell je efektnější a možná i povedenější, ale i Avalon stojí za zhlédnutí. Jenom příhledněte jako diváci k tomu, že vám film nenábídne ani mnoho akce ani mnoho vizuálních triků. A to se od sci-fi obvykle očekává. Mám-li tento film na závěr nějak pochválit, řekla bych: Mistrova ruka zde zůstává patrná. Jako v ostatních Oshiiho filmech hledají jeho hrdinové vlastní identitu, snaží se pochopit uspořádání a smysl všech věcí a nalézt recept pro štěstí ve světě, který snad ve všech Oshiiho filmech působí jako velmi pochmurné místo. Varování: Tento film (narozdíl od ostatních Oshiiho filmů) není animovaný! (18.02.2004)

Tak ono to není úplně blbé, jen je celý nápad zbytečně hodně natahovaný zdlouhavými a mnoha opakovanými záběry, bitky jsou zde jen dvě, a celá ta pointa mě tak nějak napadla docela brzy, když člověk viděl celé to šedivé prostředí. Co zde přesně symbolizuje Avalon, to je už věcí výkladu (a možná i víry) daného diváka. Na každý pád to ucelenou myšlenku má, jen se nedokážu ve chvíli psaní tohoto komentáře rozhodnout, zda je poněkud jednoduchá a naivní, nedodělaná a odfláknutá, nebo se tam skutečně dají najít náznaky hlubší myšlenky. Ale atmosféru to má zajímavou, osudy postav kolem Ash mne zajímaly, přičemž Ash samotná je žel pojatá jako namyšlená kráva, a i když dojde k jistému pokusu její jednání a samotářství ospravedlnit, stejně mi k srdci moc nepřirostla a v závěru jsem jí moc nepřál. (19.11.2022)

Ve všech směrech silně nevyrovnaný film. Fádní, jen rádoby efektní forma a vyblité bavy jsou většinu času poměrně ubíjející, a nezajímavé, sem tam však poslouží jako odrazový můstek pro obrazovou vychytávku, která vám v hlavě zůstane velmi dlouho (barevná večeře, zastávka tramvaje). Na druhou stranu ve vyblitých pasážích vyniknou Polské exteriéry, i interiéry, které naopak zcela nefungují v barevné pasáži. Příběh je místy značně zmatečný, jindy je velmi zábavné sledovat herní principy, aplikované na děj (hrdinka popadně "odněkud" raketomet, a neustále, z "mimozáběru" vytahuje nové a nové střely), stejně jako RPG prvky. Zvláštní je také jayková nevyhraněnost. Polští herci (jejichž herecký projev je navíc velmi stilizovaný, a jeden je vážně mizernej) jsou nadabováni japonsky (někdy lépe, někdy hůře, a 2 jsou vážně mizerně), v knihovnách mají knihy s Japonsky psanými názvy na hřbetech, ale na stěnách jim visí plakát s nápisem "Filharmonia Narodnowa". Hodně ale zvedá úroveň hudba Kenjiho Kawaie. A taky je zvláštní pozorovat, jak Mamoru Oshii všude cpe basety (nabízí se srovnání s jeho pozdějším Innocence, a v některých scénch je vidět zjevná inspirace bratry Wachovskými, kteří se s Matrixem zase inspirovali právě od Oshiiho) (27.02.2007)

A tohle bylo jako co? Celej film sem vlastně nepochopil o co tam šlo a k tomu všemu to je děsná nuda. A to zpracování, tomu řikám správný psycho, buď sou barvy hrozně tlumený a nebo zase strašně barevný, celý to působí děsně nezáživným dojmem a naprosto lehce sem se v tom ztratil, protože to nedokáže zaujmout skoro ničim. Tohle je fakt ztráta času, ale je možný, že v tom někdo jinej objeví něco duchaplnýho a zajímavýho, protože se to tak tváří, ale mě se to fakt nepodařilo (25.02.2007)

Jak mohla dopadnout komprodukce Poláků a Japonců pod taktovkou (pro mnohé geniálního) anime tvůrce Mamory Oshîho (to skloňování je za trest…)? Experiment, který kombinuje „živé hraní“ s kompletním prostředím počítačové animace sklidil rozporuplné přijetí. Jedni ho oslavují, druzí minimálně „nechápou“. A já se přikláním k druhé skupině. On ten námět o blízké budoucnosti a jediné zábavě a šanci jak si slušně vydělat, je naplno se pustit do hraní virtuálních her. To že mají kupu vedlejších účinků teď není podstatné. Důležitější je ta prázdnota a sterilita, která ze snímků kouká každým druhým snímkem (fobie z cestovaní tramvají se tímto filmem jistě nezmenší). Strašně pomalé tempo, spousty nudných dialogů, absolutně nezáživný polský kompars a ten závěr je taky trošičku jinde. Jediné, co si od našich sousedů zapamatuji, je pohledná a neokoukaná Malgorzata v roli Ash a to, že polská filharmonie to umí pěkně rozjet. Bez těchto prvků by to hodnocení bylo taky jinde... (04.05.2007)