Wish I Was Here

A věří si ti Američani všechno, co si navzájem nakdákají podle vzorů, které jim udávají ve filmech, jo? Pak u nich výraz klišé pochopitelně musel již zaniknout... To vyjadřuje, co si o novince Zacha Braffa myslím, a to, že jednou procitnul v Garden State, rozhodně neznamená, že vzápětí zase neusnul... nejspíš na vavřínech. Na obhajobu svého hodnocení se cítím dlužná dodat, že kromě celkově unylého průběhu a trapárny s vesmírným hrdinou jsem už dlouho neviděla příšernější postavu, než vyfasovala Kate Hudson, za permanentní výraz svatořečené za života bych s ní nepromluvila ani přes ten propíraný penis... a k dotažení naprosté idylky mně scházela informace, jaké mety nakonec dosáhl bratr Noah, mimo pochybné výhry na Comic Conu, vzhledem k jeho možnostem to patrně bylo víc, než dost. Každopádně, I'm so proud of you.. (12.12.2014)

Braff prostě umí natočit filmy o absolutně obyčejnejch a normálních věcech, přičemž to pro mě vždycky je neobyčejnej zážitek. Emoční boom, a nemusí se tam objevovat žádný americký kraviny, žádný nevěry, střílečky . Normální problémy normálních rodin, nedostatek peněz, umírající dědeček, lidi si to neuvědomujou, ale kdo v týhle době zůstává až do konce s člověkem, co je na pokraji smrti, většina rodin před tim utíká, a už vůbec nechce, aby to viděly jejich děti. V tomhle snímku je celá rodina s ním až do poslední sekundy, v našem modernim světě to lidi neunesou,bojej se toho, jenže kvuli tomu nezvládaj jenom trošičku těžší situace, protože celej život řeší sračky, jakože jeho ex dala like na jeho fotku, a ten chodí s touhle, a já včera nedala zkoušku, a on mi řekl že jsem píča. Já teda vidim tuhle myšlenku, a myslim si že Braff jí vidí taky. Stejně jako Garden State, stejně jako Scrubs, i tohle je film, kterej nenuceně přinese ponaučení, a přitom je i vtipnej a příjemnej. Snímek s obrovskym srdcem, a malinkym rozpočtem. Trošku teda pochybuju, že týpek z Aston Martinu by tohle udělal, i kdyby ta holka chcípala na Ebolu a AIDS zároveň. Na druhou stranu, co víc chcete, než když vám Sheldon sežene práci. Herecky nemůžu vytknout vůbec nic, chápu že někdo by mohl říct, že hlavní role jsou prkennej žiďák, a zfetovaná židovka, pro mě je to jeden z nejlepších herců, a Kate byla tady excelentní. Malej Pierce, kterej se mi líbil už v Looperovi má podle mě obrovskej potenciál. Na hudbu taky nemám žádný připomínky, takže za mě jasně plnej počet, něco okolo 90%. Dodatek po druhém shlídnutí : Malá Joey byla taky úchvatná ! (12.10.2014)

Tak jako u filmu Sprosťárny jsme i zde předem očekával nějakou komediální jízdu (co se týče hlavního hercu tak to k tomu i vybízelo),ale i zde a i dost víc než u filmu co jsem zmínil jsem se dočkal spíš dramatického zpracování o vypořádání se sama sebou.O pochopení co je v životě opravdu důležité a o uchopení života pevně do vlastních rukou.Na snímku je myslím hodně znát,že to bylo pro Zacha Braffa asi důležité téma a dal si na tom záležet.Mihne se tu i jeho parťák z doktůrku :-).Celkově za mě 77% a čtyři hvězdy. (22.10.2014)

Tak trochu jsem tušil, o co se zřejmě bude Wish I Was Here opírat a bohužel se toho i dočkal. V první řadě humoru, který byl „krapet“ jednodušší a nebýt Parsonsovy kreace (toho nejlepšího na tomto filmu), moc bych se opravdu nepobavil (spíš naopak). Pak jsem se ovšem dočkal podstatně horších věcí, přišlo na řadu hledání cesty k druhým (a také smyslu života), rodina pospolu, plnění snů a další všechny ty „správné/důležité“ hodnoty, díky nimž se snímek stal plným patosu (ano, došlo i na typicky americké „i’m so proud of you“, u kterého jsem se skoro bál, že se ho nedočkám…), moralizujícím (a toho chlápka z práce mi bylo skoro líto), dojímavým až slzopudným (brečím, brečíš, brečíme) a též otravně pozitivním (nemám vůbec nic proti hodně pohodovým filmům, rád si sem tam nějaký dám, ale zase je určitá hranice, za kterou není radno chodit). A to dokonce tak moc, že už jsem jen čekal na moment, kdy skončí všechny válečné konflikty, globální oteplování, pozůstatky krize a další nemilé věci, jak se vše ve filmu začalo stávat úžasným. Jestliže jsem Procitnutí v Garden State přiklepl „jen“ průměr, nejnovější Braffův počin ode mě dostane pouhé 2*, a to ještě s odřenýma ušima, začínám mít nepříjemné tušení, že pan režisér asi opravdu nebude moje krevní skupina. „Ale co moje sny? Nepodporuje snad Bůh mou cestu ke spokojenosti?“ – „Ne! To je Deklarace nezávislosti. Thomas Jefferson se staral o vaši spokojenost.“ (26.10.2014)

Horkosladké. Rozmýšľam teraz; Ako to povedať, aby som nebol za cynika, ako komentovať, nech to nie je kopa útrpných sentimentálnych kecov.. Všimli ste si, že filmy o ľuďoch čo to niekam dotiahli, založili rodinu, priviedli na svet nové životy, žili americký sen; všimli ste si, jak sú vždy depresívne?! Naopak, o starých mládencoch sa točia hlavne komédie, vždy sú šťastní, až im nakoniec dojde, že im v tom živote niečo chýba. A jak na nich všetci divne pozerajú! Alebo inak; Všimli ste si, že veriaci svoju vieru potrebujú viac, ako tí druhí? A pritom je to tak jednoduché; každý duchovný či rabín, by Vám iba povedali, že odpoveď je proste Žiť. A nestarať sa? Ubehlo desať rokov. Keď vyšiel Garden State bol som na strednej, teraz som inde, decká nemám, šťastný nie som, do kostola nechodím. A nevidím v tom spojitosť. Možno sa raz treba usadiť, ale prečo z tých šťastných ľudí, vždy cítiť sklamanie? Medzi záverečnými titulkami Garden Stateu a úvodom Wish I Was Here, je medzera. A v nej smútok. Tak prečo ešte nezevlovať? Prajem Zachovi Braffovi veľa šťastia na najbližších 10 rokov, nech zas natočí podobne príjemný filmík, nech nás zas donúti premýšľať. A nech si zachová zmysel pre humor, ako Judd Apatow. Ja si znovu pustím Say Anything... (20.10.2014)