Wish I Was Here

„Můj táta má rakovinu, moje děti vyloučí ze školy a já nemám práci. V čem jsem to vlastně vyhrál?“ A všichni byli šťastní, i ten nadrženej kolega z práce nakonec dostal co proto. Na druhou stranu – proč ne. Snímek, který sice sráží nejedno klišé a hodně se v něm brečí, chápe, hází psí pohledy, klepe na rameno, ale i tak získává sympatie z obyčejných situací. Život jedné rodiny „zkoumá“ skrz několik momentů, jejichž důležitost si lze uvědomit až zpětně. Už debut Zacha Braffa Procitnutí v Garden State byl o umírání a usmiřování v rámci rodiny, jeho druhý tvůrčí počin nabízí vyrovnávání se s rodinnými rolemi, s (ne)plněním snů, s lidskými chybami. Tyhle pocitové kousky, kdy se leckdo ocitá na životní křižovatce, mám docela rád. Herci jsou přesní (Zach Braff, Mandy Patinkin, Joey King, Kate Hudson nebo Josh Gad), soundtrack citlivě zvolený, Braff nezklamává ani jako scénárista. „Slunce, tohle je Noah. Noahu, slunce.“ (04.11.2014)

Taková podivná americká hořká i přeslazená limonáda o hledání životních priorit, které škodí hodně kolísavá kvalita a režisér v hlavní roli. Být tam někdo jiný, byl bych nejspíš spokojenější. Naopak pozitivy jsou ostatní herci, včetně představitelů dětských rolí či Kate Hudson, spousta Židů a Sheldon Cooper v epizodní roli. Film, který nejspíš není pro každého, ale na jedno podívání dokáže uspokojit. 50% (17.12.2014)

Ďalší z vydarených snímkov, ktoré mal pod režisérsko-hereckým patronátom Z. Braff i s jeho osobitým štýlom. Podobne ako v Precitnutí v Garden State (2004) aj tu ma dostala hlavne príjemne melancholická atmosféra snímku, kde sa smutné veci viezli spolu s tými radostnejšími, presne ako v reálnom živote. Odhliadnuc od pár slabších miest ide teda o veľmi dobre namixovanú rodinnú drámu spolu s inteligentným humorom, a ktorá je navyše skrášlená aj sympatickými hereckými výkonmi. Veľká spokojnosť. 75/100 (24.04.2016)

On je milující manžel, otec od rodiny a věčný snílek, který odmítá dospět. Ona je milující máma a pragmatická manželka, která ho v jeho snech podporuje. Ale už jí to pomalu začíná lézt krkem a tak je čas na změnu. A jemu ke všemu umírá otec. On to celé napsal a zrežíroval a ona je Kate Hudson. Nádherný snímek o řízení osudu, smíření, rodině a smrti. Díky vybroušenému scénáři se však neutápí ve zbytečném patosu, síla je naopak v jemném humoru a bravurních dialozích. Rozprava manželky s umírajícím tchánem v nemocnici se mi vypálila do paměti na hodně dlouhou dobu a u scény se svářečskými brýlemi jsem bulel jako mimino. Celé to navíc lemuje hudební indie pohodička a to já tuze rád, takže spokojenost na všech frontách. (24.02.2015)

Ale jo, tohle se mi docela líbilo. Je to vtipné tak akorát, moc se to nepřetvařuje a jsou zde zajímavé postavy, a to včetně Kate Hudson, kterou většinou moc nemusím. Zach Braff ukazuje, že je dobrý tvůrce i dobrý režisér a naštěstí se nějak moc nevznáší na vlně patosu, ale prostě jen ukazuje, že život je někdy fajn a někdy je prostě těžký jako blázen. (23.10.2014)