Réžia:
Hirokazu Kore'edaScenár:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrajú:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(viac)Videá (6)
Recenzie (56)
Film o otcovství a o tom, co to vlastně znamená. Koreeda opět citlivě poodhaluje emoce a vztahy mezi lidmi, tentokrát právě pouto mezi rodičem a dítětem a rodičovskou lásku. Na pozadí příběhu se stále řeší otázka, jestli ono pouto udává krev (stejná DNA) nebo naopak láska vybudovaná společně stráveným časem. Bohužel český i anglický název je v tomhle ohledu trochu nešťastně zvolený. Původní japonský název, který se dá přeložit jako "A stát se otcem", mnohem více směřuje k tomu, co se nám zde Koreeda snaží sdělit. Divák to ostatně plně pochopí na konci. Každopádně moc krásný film, který má co říct. Jsem ráda, že Koreeda zvolil tuhle tématiku. ~(4,6★)~ ()
Nějak se mi nechce dát pět hvězd, protože to prostě není ten typ filmu, který by měl nějakou přidanou hodnotu (např. ten správný žánr, který mě opravdu baví téměř vždy), ale velmi hezké čtyři to jsou určitě. Milý film o strastech doprovázejících výměnu dětí v porodnici. A že je hlavně malý Keita naprosto úžasně roztomilé dítě, že i mé kruté srdce jihlo při jeho nevinném vystupování. Děj pomalu plyne, rodiče si pokládají otázky, jak to vyřešit, ale nejlepší momenty byly ty, kdy se opravdu soustředili na děti (scéna hraní si :). Navíc pro mě jako někoho, kdo zatím do Japonska a života jeho obyvatel moc nevidí, to bylo příjemné i v tomhle ohledu. Vidět to, jak to vlastně je s normálním životem jak trošku majetnější vrstvy, tak i té chudší. Doslova jsem si užíval ty exkurze do obchoďáků, po městě i ve "vesnici". Nebo jiné chování mezi muži a ženami, či dokonce jinou řeč těla. Líbilo se mi to velmi. Závěr krásně dojemný. ()
Strašně hezký a milý film, který mě dokázal pobavit i hluboce dojmout, aniž bych tam cítil elementární závan vykalkulovanosti. Při jeho sledování se mi dral na mysl respekt k hloubce, k níž se propracovává ve zpracování svého neobyčejného námětu. Všichni jsme asi už někdy četli o nějakém případu, kdy někomu v porodnici zaměnili dítě, ale teprve tento film mě přiměl domyslet, jak hluboký dopad má taková fatální záměna na všechny zúčastněné. Otázce, zda je "skutečnějším" otcem dítěte biologický rodič, nebo ten, kdo dítě vychoval, se před časem zajímavým způsobem věnoval skvělý film POZDRAVY ZE SPERMABANKY, ale toto japonské komedální drama ho překonává o koňské míle, jak po stránce emocí, které vyvolává, tak v míře autenticity, jíž působí - člověk se při sledování nemůže ubránit dojmu, že se to takto klidně mohlo stát, což je asi u filmu tohoto typu jedna z nejvyšších met. Sečteno a podrženo - pro mě osobně nesmírně příjemný filmový objev, který mě bezmezně nadchnul a zasel do duše velký optimismus - nádherný závěr, jímž je film korunován, ponouká k domněnce, že lépe to snad skončit nemohlo - a otázce, zda vůbec existuje důležitější téma, než je rodina. ()
"Třebíčská záměna" japonským distingovaným pohledem. Dvě spořádané rodiny rozdílného sociálního statusu stojící před Sofiinou volbou moderního věku. Vzdát se domnělého šestiletého "syna", ve prospěch skutečného šestiletého syna vychovávaného ve zcela jiných (nejen) sociálních podmínkách? Lze ho vůbec mít rád stejně? Zahrané, napsané i natočené s citem, jímavě a přitom Koreeda ani na moment nevydírá, naopak zůstává po celou dobu sympaticky civilní. Ocenil bych snad pouze větší zaměření i na druhou z rodin; chápu sice autorovo rozhodnutí na události nahlížet především skrze Ryota, a tak nejde v žádném ohledu o zápor jako spíše o očividný (a fungující, ne že ne) záměr, ale stejně je to škoda. ()
Nádherná rodinná záležitost se zamyšlením na téma rodičovství, v tomto konkrétním případě zejména otcovství.. Záměna dvou chlapců v porodnici sice odstartuje o šest let později nesmírně bolavou cestu pro všechny zúčastněné, přesto poskytne velice cennou výchovnou lekci.. Závěr mě potěšil, dojal a zahřál u srdíčka.. Hirokazu Kore'eda přesně ví, co chce sdělit a u mě se mu to daří opakovaně na výbornou, souzním.. ()
Reklama