Jaký otec, takový syn

Aký otec, taký syn. Aký režisér, taký film. Zaujímavá dráma z Japonska o zámernej zámene dvoch detí v pôrodnici. Z čoho by Američania urobili slzami pretekajúci drámu, Japonci vytvárajú pomalú, pokojnú, ale pritom scenáristicky komplexnú drámu o dvoch odlišných rodinách (vyššia stredná vrstva VS nižšia stredná vrstva) bez zbytočne sileného sociálneho presahu. Silný príbeh, ktorý však zbytočne netlačí na pílu. Človek asi musí byť trocha zvyknutí na tú umiernenú japonskú povahu, pretože tento film ani tak naliehavú situáciu v akej sa rodiny ocitli nerieši prehnane hystericky. Ale rozvážne, s rozumom a citom, tak ako by to s najväčšou pravdepodobnosťou prebiehalo aj v skutočnom živote. Jednoducho film, ktorý prevažne stavia na dialógoch, než aby psychicky deptal postavy. Citlivá, do určitej miery minimalisticky poňatá dráma, ktorá nemusí prvoplánovane diváka emočne vyžmýkať. Niekomu sa to môže zdať možno až príliš nezáživné, ten pozornejší však v jadre objaví „krásu a silu“ tohto príbehu, ktorý dokazuje, že ľudia nemusia byť len večné svine. CELKOVO: 3,5* (7/10) (17.07.2014)

Je to dosť dobrá dráma. Má vydarený príbeh o rodine, ktorá si žije úplne ideálnym životom, manžel je úspešný architekt, má svoju milovanú ženu a malého chlapca, ale všetko sa pokazí, keď zistia, že pred rokmi došlo k pochybeniu a ich syn bol zamenený s chlapcom z inej rodiny. A tak sa obe rodiny dostanú do kontaktu, pričom deti začnú tráviť čas aj so svojimi skutočnými rodičmi, ale životy všetkých sú tým radikálne ovplyvnené a nikto nevie, ako sa k takejto situácii najlepšie postaviť, keďže nájsť ideálne riešenie je prakticky nemožné. So spracovaním som dosť spokojný, tu v prvom rade musím pochváliť ten úplne realistický prístup, takže žiadne zbytočné zvraty a samoúčelné situácie, ale jednoducho pohľad do života ľudí, ktorí sa musia vyrovnať s niečím takto nepríjemným, pričom to pôsobí tak prirodzene a celý čas cítiť, že niečo takéto sa nepochybne udialo a určite nie len raz. Jedine ma mrzí, že tá druhá rodina z nižšej spoločenskej vrstvy mi neprišla až tak zaujímavá, zatiaľ čo hlavná rodina s architektom si ma získala prakticky okamžite, ale nad to sa dá ľahko povzniesť, keďže aj tak samostatne nemajú moc priestoru. Takže si ma to získalo už od začiatku, postavám som fandil, aby im to dopadlo čo najlepšie, aj keď v takomto prípade sa správne riešenie vlastne ani nájsť nedá a väčšinu času ma to dosť bavilo. Až pri tej poslednej štvrtine som už mal pocit, že tvorcovia povedali už všetko, čo chceli a tak to pre mňa fungovalo už skôr zo zotrvačnosti, ale ani toto ma nesklamalo, pozeralo sa mi na to dobre až do konca. Herecké obsadenie je na tom dobre, charizmatický hlavný hrdina, jeho veľmi sympatická manželka a sadol mi aj syn, z druhej rodiny mi výraznejšie sadla iba manželka, ale ani otec a syn nie sú najhorší, takže nemám väčší problém. A okrem nich tu už vlastne nikto nemá viac priestoru. S réžiou a technickou stránkou som dosť spokojný, vizuálna stránka je úplne v poriadku, má to tú správnu atmosféru a ten spomínaný realistický prístup, tu nemám čo vytknúť. Takže som dosť spokojný, pár prvkov sa dalo ešte trochu vylepšiť, ale inak som dostal vlastne presne to, čo som aj od tejto témy očakával, kvalitná dráma. 77% (31.08.2014)

,,NECHÁPU, JAK TO, ŽE JSEM SI TOHO NEVŠIML....“ /// Když si takhle v porodnici udělaj prdel, vodvezete si cizího parchanta a je vám to jedno. Ovšem, když po 6ti letech ty kurvy kápnou božskou…, jinak tuhle novinku prožívaj v Itálii, v Česku, nebo třeba v Japonsku. Film o citlivejch věcech, ve kterým nejde jen o výměnu. Najdete tu rozdílnost kultury, výchovy, ale i sociálních vrstev. A co se týče vyjadřování pocitů… tak voni ti žluťáci jsou výborní filmaři. Navíc se můžete něco dozvědět o životě. Ať už jste táta nebo máma (děda, bába, pes). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem všema deseti pro experimenty s děckama. 2.) Páč si potřebuju ujasnit rovnici: 1/3 geny, 1/3 prostředí, 1/3 výchova… 3.) Thx za titule ,,K4rm4d0n“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (24.08.2014)

Film Jaký otec, takový syn přistupuje ke zvolenému tématu zamění dětí po narození s poctivou snahou pojmout všechny nabízející se aspekty. Ve stopáži dvou hodin se zaobírá soudním procesem, rozvíjejícím se vztahem dvou postižených rodin, rozpoutanou partnerskou krizí, obtížným vytvářením nového citového pouta ke skutečnému potomkovi. K tomu ještě přidává obecnější konfrontaci dvou rodičovských přístupů a otázky "krevního determinismu", jež úspěšnější z otců těžko překračuje, a tím prohlubuje rozpoutanou krizi. Režisérovi se ovšem podařilo všechna témata a motivy provázat tak, že nejsou podána zkratkovitě, ale naopak vytvářejí soudržné drama se zřejmým vývojem a naplňujícím vyvrcholením. Tradiční humanismus japonských filmů nesází na vypjaté situace a konflikty, ale na lehce plynoucí, dojímavý příběh, v němž postavy spíše hledají uklidnění a pozitivní východiska, přičemž tvůrce je rozhodně na jejich straně. (30.06.2013)

"Třebíčská záměna" japonským distingovaným pohledem. Dvě spořádané rodiny rozdílného sociálního statusu stojící před Sofiinou volbou moderního věku. Vzdát se domnělého šestiletého "syna", ve prospěch skutečného šestiletého syna vychovávaného ve zcela jiných (nejen) sociálních podmínkách? Lze ho vůbec mít rád stejně? Zahrané, napsané i natočené s citem, jímavě a přitom Koreeda ani na moment nevydírá, naopak zůstává po celou dobu sympaticky civilní. Ocenil bych snad pouze větší zaměření i na druhou z rodin; chápu sice autorovo rozhodnutí na události nahlížet především skrze Ryota, a tak nejde v žádném ohledu o zápor jako spíše o očividný (a fungující, ne že ne) záměr, ale stejně je to škoda. (01.05.2014)