R100

Tak tenhle japonský sadomaso nesmysl se mi kupodivu na rozdíl od mnoha jiných japonských nesmyslů líbil. Je to taková zvláštní směs tajemna, znepokojení, perverze a černočerného humoru, kterou člověk těžko nějak racionalizuje (zvlášť v závěru, posledních asi 15 minut už je úplnej úlet). Mně to tentokrát sedlo pravděpodobně proto, že mě baví příběhy o lidech, kteří se dostanou do spárů různých tajemných sekt, klubů, všemocných společností a podobně. R100 je, pravda, trochu bizarnější a absurdnější než ostatní podobné snímky, takže na plné pochopení filmu si budu muset ještě nějakých téměř 80 let počkat. PS: Ty zemětřesné pauzy pobavily asi ze všeho nejvíc. (05.02.2014)

POZOR, MOŽNÉ SPOILERY... Japončík má ženu v komatu a masochistickou potřebu sexuálního vybití a tak se upíše jakési tajemné organizaci jménem Bondage s tím, že kdykoliv a kdekoliv ho jeho "pracovnice" můžou navštívit a zdominovat. Dokud dostává nakládačku v restauraci, na ulici, na dětském hřišti atd. tak ho to vcelku baví, ale když ho holky v černém začnou dominovat na hajzlech v práci a pak i doma (kde si berou do parády i jeho synka), tak ho to už evidentně moc nebere. No a pak se plivající domina s vyzáží Haliny Pawlowské propadne ztrouchnivělým zábradlím a zhebne, což dost nasere vedoucího klubu Bondage, který povolá na pomoc jejich CEO (taková Brigitte Nielsen po hamburgerové dietě) a ta nakluše se svou armádou ninja domin, aby milému subíkovi ukázala, zač je v japonsku zemětřesení. Navíc je ve filmu spoustu nepochopitelných vychytávek, jako když se japončík po zdominování promění v jakéhosi mongola, či co měl vlastně ten jeho xicht znamenat, nebo když furt někdo přerušuje debatu dotazem "Nebylo to zemětřesení?", potažmo když si do filmu odskočí na cígo jeho scénaristi, aby se pobavili o tom, zda-li má cenu točit tenhle brak, když ho chápe jen jeho režisér. :) KONEC MOŽNÝCH SPOILERŮ Prostě mi to nesedlo, ale až mi bude 100 let, podívám se znovu a možná zdvihnu na pět z pěti. Každopádně uznávám, že to za to zkouknutí stálo. ;) (09.05.2015)

SM úchylačina. Asi mi niečo nedošlo, lebo viac ako 1* tomu nemôžem dať (Nemám ešte 100 rokov). Ďakujem Vám za vysoké hodnotenia, kvôli ktorým som sa rozhodol to vidieť. Pripečený zostárnutý Japončík nevie čo so sebou, tak sa upíše SM klubu a potom sa diví, keď mu to začne liezť do súkromia. Ono sa tu iste nájde niečo zaujímavé, ale na vyššie hodnotenie mi to nestačilo. Chýbal mi tam celkový zmysel, odkaz, hocičo. Jednu hviezdu dávam za: 1. Sebakritický "štáb?" cez prestávky, 2. grafické zobrazenie "ukojenia?" s úsmevom od ucha k uchu a očami ešte šikmejšími, 3. Total mega ukojenie a-la Beethoven, 4. "Žeby zemetrasenie?" 5. mini nádych horroru "kedy ho navštívi ďalšia?" (12.03.2014)

Šablonovitost a nesmírně konzumní povaha televizních show je v Japonsku možná ještě horší než v ostatních koutech světa. Kdo měl však tu čest s jedním z mnoha varieté ve kterých má prsty Matsumoto Hitoshi musí jistojistě uznat, že jeho talent sterilním formátem televizní zábavy svázat tak snadno nelze. Cesta na plátna kin byla jasným východiskem jak tento kreativní talent uplatnit ale ještě lépe. A to se panu Matsumotovi nesmírně daří již od jeho debutu. R100 není výjimkou a troufám si říct, že jde o dosud jeho nejlepší dílo. Chodím zde úmyslně okolo horké kaše neboť do tohoto filmu je lepší jít co možná nejvíce naslepo. Aspoň povrchní znalost japonské kultury je stejně jako u jeho předešlých filmů samozřejmě výhodou. Zajímá-li vás přesto do čeho jdete, zkuste si možná představit tématický mix Kubrickových Eyes Wide Shut a Fincherovy The Game v S&M hávu a s impozantním spektrem humoru, který je díky dekádám zkušeností tohoto legendárního komika dávkován s naprosto mistrovskou zručností. (04.02.2014)

Hitoshi Matsumoto je veľký talent, pri ktorom sa môžem vždy tešiť na originálne dielo plné zábavy a nápadov, čo som vlastne dostal aj tentokrát, ale predsa len ten celkový zážitok nebol až tak silný a nezabudnuteľný, ako predtým. No môže za to prakticky iba tá hlavná tématika, muži túžiaci po ponižovaní a dominy, ktoré im to pomáhajú splniť nie je pre mňa práve tá najatraktívnejšia téma, takže už vopred mi bolo prakticky jasné, že klasikou sa to pre mňa asi nestane, ale inak si ani nemôžem moc sťažovať. Aj tá hlavná línia je v rámci možností celkom zaujímavá, keďže je to dostatočne uletené a nápadité, ale aj tak si myslím, že sa v tom dalo zájsť ešte ďalej, predsa len väčšina prvkov sa stále opakuje a tiež k tomu dôležitému bodu, kedy sa to pre hlavného hrdinu podstatne zhorší mohlo dôjsť skoršie. Pretože práve potom to začne byť ešte uletenejšie a finále s Beethovenovou Ódou na radosť je perfektné. No viac, ako hlavná línia ma aj tak zaujímali práve tie vedľajšie bizardnosti, ako napríklad rozhovory scenáristov komentujúcich prvky z filmu a podobne. Po stránke obsadenia ma síce trochu sklamalo, že si hlavnú úlohu nezahral samotný režisér, ktorý má predsa len lepší komediálnejší talent, tentoraz sa predstavil len v menšej úlohe policajného dôstojníka, ale aj Nao Omori to zvládol celkom obstojne. A aj dominy mohli byť vybrané lepšie, potešila ma jedine Eriko Sato. A Hitoshi Matsumoto ma nesklamal, síce vizuálna stránka mi neprišla až tak atraktívna ako v jeho predchádzajúcich filmoch, ale to najhlavnejšie, teda originálne a uletené prevedenie plné dobrých nápadov si našťastie ponechal. Takže od R100 som asi čakal o trochu viac, ale aj tak som stále spokojný. Kvôli viacerým prvkom lepšie hodnotenie dať nemôžem, chcelo by to nielen lepšiu tému, ale aj obsadenie a vizuál, ale stále je tu plno kladov, vďaka ktorým na tento film určite nezabudnem. 69% (10.01.2016)