Borgman

Přesně ten typ evropské artové komedie, který mi sedí. Absurdní komickou polohou v lecčems připomené nedávné počiny nového řeckého filmu (především Špičák a Alpy), ale při bližším prozkoumání režisérovy filmografie je jasné, že si svůj osobitý styl udržuje už od počátku devadesátých let a nejde tedy o imitaci úspěšného modelu. I přes všudypřítomnou nadsázku a záměrné úlety ve vyprávění si Borgman udržuje znepokojivou působivost, i když podmanivá atmosféra plná otázek a šokujícího narušování očekávání k závěru viditelně slábne a film pouze setrvačně splní to, co už divák tuší. Škoda, že režisérova podvratnost nevydržela s dechem, ale i tak množství bitarních motivů a nečekaných žánrových příměsí stačí na samovolné podráždění bránice a poměrně otevřenou hru s dorážejícími hypotézami. (08.03.2014)

S aktuálními obavami z invaze nepřátelské kultury koresponduje Borgman tak skvěle, že může být oceňován jak tzv. xenofoby (jako mimořádně trefná alegorie kritické situace), tak i jejich odpůrci (jako mimořádně trefná xenofobologická fraška). To je však jen jedna z možných výkladových aplikací (jinou může být např. užití podobného modelu na tzv. třídní boj). Od jakékoli aplikace ale můžeme odhlédnout: Podstatné je, že naše civilizace (ve svém celku a specielně ve svých středních vrstvách) žije ve stále důslednější karanténě od veškerého "xenon" - vytěsněna je smrt, vlastní temná stránka, vše necivilizované, vše iracionální, vše ohrožující, vše divoké, vše nevědecké, vše "fanatické". Vytěsněno tak důsledně, že i v tomto od boku sestaveném výčtu si sám musím vypomáhat negativními hodnotícími nálepkami, protože k vlastnímu pojmenování všeho toho, co tvoří xenon, bych se musel zamyslet podstatně hlouběji. Současná vytěsňovanost je ovšem dosavadním vrcholem procesu, který ponenáhlu pokračuje už po staletí (ne-li po tisíciletí), o čemž svědčí i věkovitý lidový folklór a pohádky - např. o alpech. Tehdy se ale s těmito skutečnostmi dalo ještě nějak nakládat, právě proto, že byly tímto způsobem výslovně tématizovány. Dnes už nemáme ani to. Nu a nyní tedy alp přichází - ze zapomenutosti, z pohřbení (jak vidíme v úvodní scéně). Že ale nejde jen o cosi hrozícího zvenku, je pěkně ukázáno manželovou reakcí na řeči poprvé přišedšího Borgmana, které vnímá (nesmyslně, ale vlastně správně) jako ohrožení. Ostatně Borgman pěkně ukazuje ústřední ideologii středních vrstev - bezpečí. Onen karanténní civilizační život ve sterilizovaném prostředí (konečně jsem našel ten správný výraz) vnějším i vnitřním a doslovné užití motivů pohádkových bytostí jako jsou alpové, jsou ve filmu zcela očividné, takže se nechci považovat za objevitele Ameriky (zvlášť např. to psychické upírství spících (a snících) obětí je motivem velmi příhodným). Možná proto má tolik diváků problém s "nepochopitelností" Borgmana - je to prostě vpád pohádkové bytosti, bytosti naložené našimi nevědomými strachy, do současné reality. Diváci před několika málo staletími by se tomtuto filmu nijak nedivili, věděli by, o čem je (totiž mysleli by si, že to vědí). Komentáře: Lanark, spacylemon, OldaVagner, Vendem, type_B (všichni 5hv.), radektejkal, slunicko2 (4hv.), Flakotaso (3hv.). A na závěr pěknou písničku: https://www.youtube.com/watch?v=1210NrT93cc (14.03.2016)

Alex van Warmerdam je takovej Lars von Trier Nizozemska. Točí divný film, ale většinou v nich vždycky má tunu myšlenek a člověk si je musí vysloveně ulovit, pakliže si z těch jeho filmů chce něco odnýst. Tady bych musel bejt snad na narkotikách, abych pochopil to, co se v tomhle filmu vlastně dělo. Nepochopil jsem to ani během filmu a už vůbec jsem to nepochopil na jeho konci. Pochopil jsem snad jenom to, že musím ze sebe eliminovat negativní lidské vlastnosti, neboť jinak si pro mě přijde Borgman. A to by, po shlédnutí tohoto filmu, nechtěl nikdo. (24.12.2014)

(Betonové boty zná každý, kdo sleduje mafiánské filmy, ale betonový... klobouk? Ten je pro mě příjemnou novinkou!) Borgman je zajímavá absurdní thrillerová groteska, jejímž výkladem si nehodlám lámat hlavu, i když se mi samozřejmě pár brakových teorií mihlo hlavou: Plíživá invaze padlých andělů? (viz úvodní kvazibiblický citát). Nebo mimozemských klonů s telepatickými schopnostmi? Řádění fanatické sekty asasínských magorů, nebo zfetovaných uctívačů nějakého šíleného boha či démona? Ale myslím, že si prostě parta Holanďanů pro zábavu střihla takový jemně dadaistický a absurdní kousek a hotovo (praštěná scénka se zahradním divadlem mi to jen potvrdila). Takže jsem se vykašlal na hledání všelijakých těch parabol, hyperbol a alegorií, ale pouze se nechal bavit (a občas i nechtěně - třeba kácením stromu se zabržděným řetězem). Každopádně hodně příjemná změna. (05.08.2014)