Django

Django si hravě poradí s padesáti zabijáky, ale vyloupení přísně střežené pevnosti plné zlata je o hodně tvrdší oříšek. Nikdo však netuší, jaké eso skrývá slavný pistolník v rukávu. Scénář : Sergio Corbucci, Bruno Corbucci, Franco Rossetti, José Gutiérrez Maesso a Piero Vivarelli. Kamera : Enzo Barboni. Hudba: Luis Enríquez Bacalov (28.04.2011)

Triumfální western all'Italiana. Frajer, co se tahá s rakví divokým západem (což je hodně KURVA stylový, no, a to nemluvě o tom, co se skrývá v rakvi...), a nakráčí si to do ghost townu přímo mezi hrabivý mexikánský špinavce a ještě hrabivější jižanský hajzly. Místy mě to mohlo i trošku malinko nudit, ale celkově zážitek! Drsný, over-the-top, hřbitovní feeling. (04.05.2011)

Klasicky western. Kopa zdlhavych kecov a bleskove prestrelky pri ktorych, ked len raz mrknete, tak uz je po nich. Dokonca aj hromadne prestrelky su natocene tymto stylom, co na mna posobilo ako parodia vratane zaveru, ktory ma uz uplne dorazil. Holt znova som si potvrdil, ze westerny nie su pre mna. A tento som si pozrel len kvôli bliziacemu opusu od Tarantina v ktorom urcite bude nejaky odkaz na tuto klasiku. Takze vlastne moje nizke hodnotenie pravdepodobne len potvrdzuje, ze sa jedna o v ramci zanru kvalitny film. (27.10.2012)

Tohle nejsou rozhodně silné čtyři hvězdičky. Ale moc se mi líbilo výtvarné pojetí, ta hnědá s červenými akcenty ( krev, kukly, šaty, šípky.) a všudypřítomné bláto - asi nejlepší postava filmu. Naopak celou dobu jsem si neudělala žádný vztah k titulnímu hrdinovi. Jestli měl být jako Clint, tak nebyl. Franca Nera považuju za herce, který měl ve své kariéře úžasné i zoufalé chvilky, tohle nebyla ani jedna z nich. Ústřední píseň je skvělá, naopak hudba během filmu byla chvílemi až iritující. (23.02.2011)

Chápu Tarantina. Nelze nemilovat film, ve kterém mlčenlivý týpek v dlouhém černém kabátu vyhmátne z rakve gatlingův kulomet a během minuty rozstřílí odhadem třicet zlosynů. (Navíc jde o film, ve kterém se dlouho před Gaunery objevila „ear-cutting“ scéna.) Cinefilní hodnota tady sice vítězí nad řemeslnou, ale nijak drtivě. Corbucci věděl, jak by měl vypadat spaghetti western, byť se možná příliš svědomitě drží rad, které mu během natáčení poskytnul Leone a také příběh je po Hrsti dolarů jenom další variací Yojimba. Tajuplný cizinec svými pragmatickými cíli v zapadlém městečku, kde má stálý džob jistý jenom hrobník, rozpoutá miniaturní válku mezi dvěma klany. Mezitím stačí trochu zašpásovat s jedinou „dostupnou“ ženou v širokém okolí, pochopitelně prostitutkou, být brutálně mučen a utrousit pár hlášek sušších než hrdlo kovboje ztraceného uprostřed prérie. Extrémní hloubka některých záběrů, časté nájezdy a vytváření napětí pro napětí samo nesvědčí zrovna o jedinečném rukopisu. Podobně soundtrack připomíná Morriconeho a Nero Eastwooda, ale pořád jde o neskutečně stylovou, na svou dobu neuvěřitelně brutální potěchu pro oko i ucho všech diváků, jež jsou životním vyznáním cyniky. 75% Zajímavé komentáře: Mariin, RakeW (03.12.2012)