Občan se bouří

Franco Nero si jde vložit těžce vydřený peníze do spořitelny a přesně v ten moment se jí místní gang rozhodne vykrást. A nejen, že Franco dostane po držce, oni mu ty peníze ještě seberou. Vztek je ale mocná svině a tak se rozhodně mstít…a u toho se tváří hrozně zangažovaně a víceméně i dost parodicky, až šíleně. Nevěděl jsem, jak moc film brát vážně a tak jsem ho bral tak, jak to šlo a užíval si hlavně akční honičky. Ty jsou na svojí dobu standardně poctivé. (10.08.2020)

V poliziotteschi vodách plávam ako zelenáč, no zatiaľ sa mi v nich páči. Za objavenie môžem paradoxne poďakovať práve tomuto filmu, na ktorý som úplnou náhodou narazil a začal pozerať týždeň dozadu (17.8), a dokumentu Eurocrime!. A podobne ako v prípade opusu Williama Friedkina, aj tu som po chvíli film vypol, pretože sa mi zdal až príliš dobrý. Čo bolo ale, samozrejme, dosť unáhlené, nakoľko po tej úvodnej brilantnej nádhernej naháňačke cez uličky, popri Piazza De Ferrari skrz krásne historické centrum Janova a jeho prístavných častí, zvyšok tak moc netiahol, ani s Nerom na čele. Nie je to ale žiadny brak, viniť treba samého Seba za očakávania, ktoré podkopali cestu k lepšiemu zážitku. Uspokojivá filmárčina, ktorá neurazí. --- Pravda je taká, že som "koment" písať ani nechcel, nemám o čom, chcel som si tu len uložiť vyššie spomínanú scénu a fotky z nej, takže ich tu pacnem a odchádzam... (x / x / x / x / x / x / x / x / x) (26.08.2021)

Nepresvedčivý a naivný poliziotteschi s množstvom lapsusov. Začne to už v úvode, kedy zločinci unesú Nera ako rukojemníka a bez obáv si pred ním dajú dole masky a nechajú ho nažive. Takéto blbosti sa dajú vidieť fakt len v tomto talianskom subžánri. Ani to jeho vypátranie zločincov nepôsobí práve presvedčivo, tak ako spojenie a skamarátenie so zlodejíčkom. Jeden zo slabších Nerových filmov. (25.01.2023)

Castellari nám hned v úvodní titulkové pasáži ukáže realitu tehdejší Itálie a kdo ví, možná je to tam stejné i dnes. Zločinci ovládají prakticky celou zemi a policie je buď bezmocná nebo podmazaná, právo existuje jen na papíře a spravedlnosti není možné se dovolat. Lupiči přepadnou banku a při útěku si vezmou rukojmí, do té doby obyčejného a spořádaného občana Carla Antonelliho (Franco Nero), zmlátí ho a ponechají svému osudu. Potlučený a ponížený Carlo se zapřisáhne, že se pomstí... Franco Nero dává punc uvěřitelnosti i trochu neuvěřitelné motivaci hlavního hrdiny, který se pouze z jakéhosi pocitu ztráty sebeúcty mění na nesmiřitelnou Nemesis a nic a nikdo jej nedokáže přinutit, aby od svého záměru pomstít se ustoupil. Myslím, že ten impuls by musel být přece jen silnější než jen rozbitá huba a ztráta úspor, zejména s ohledem na události budoucí, které povedou ne jen k jednomu ale rovnou k několika zápasům o holý život. Ale tak jsme v akční a drsné Itálii a tak nějaké motivace sere pes, jinak je to totiž jednička s hvězdičkou. Od vynikající hudby, přes lahodnou kameru (tanec s mustangem!.) až k strhující a drsné akci (závěrečná přestřelka především). A přesně to jsem chtěl, jasné absolutorium. (08.08.2018)

Film jsem viděl v rámci cyklu Velikáni filmu, ale víc než připomínkou hereckých schopností Franca Nera je dokladem mizerné programové politiky České televize. Modré oči Franca Nera a jeho herecký kumšt sice zanechaly v italské i světové kinematografii nesmazatelnou stopu, jeho jméno ale není zárukou ničeho. Nerova kariéra se nesla po sinusoidě, podílel se na natáčení slavných filmových děl, aby vzápětí asistoval při výrobě těch největších shitů - Jakubiskovo Post Coitum je toho typickým příkladem. Bohužel Občan se bouří patří k tomu výrazně horšímu, na čem se ve své dlouhé kariéře herec podílel. Teoreticky mohlo jít o komplexnější a lépe zahranou variaci na snímek Přání smrti, který v podání herecky málo tvárného Charlese Bronsona bylo spíš jednorozměrnou záležitostí. Jenže scénárista Arduino Maiuri, který má na svém kontě pár slušných scénářů, si tentokrát vybral slabší chvíli, režisér Castellari překypoval maximálně sebedůvěrou, ale určitě ne nápady a talentem, no a sám Nero tady místy přehrává, až to bolí, a po emoční stránce působí maximálně nedůvěryhodně. Do téhle zhůvěřilosti to ovšem zapadá, protože nedůvěryhodná je celá story a rychlokvašené přátelství mezi hlavním hrdinou a vydíraným zločincem patří k tomu nejhloupějšímu, co mi kdy filmoví tvůrci naservírovali. Psychologie všech aktérů je krajně pochybná a plná nelogických zkratů. Celkem obstojí maximálně úvodní loupež a zamhouřit oči se dají i nad následující automobilovou honičkou, všechno ostatní je špatně, respektive hodně špatně. Rozhodně nepovažujte tenhle titul za součást slavné série společensko-kritických italských kriminálek 70. let. Celkový dojem: 25 %. (17.09.2018)