Bohovia sa museli zblázniť

první Bohové super,další díly už se mi tak nelíbily....ale v tom prvním jsem si zase uvědomovala,jak civilizace vlastně člověku strašně ztěžuje život...co všechno se musí učit a dělat,aby byl schopný přežít,zatímco by mohl pěstovat to,co se vytrácí - třeba mezilidskou komunikaci,pospolitost...samože je to jen hypotéza,taky žiju v civilizaci a nedovedu si představit žít bez ní...ale taková jakoby tichá závist tu stejně je....no,to ne,spíš lítost.... (26.11.2011)

nejde o to, jak často to dávaj, ale jak často jsme ochotni se na to dívat, ne? k tomu nás nikdo nenutí. když jsem to viděl moc často, tak se na to teď dívat nebudu, ne? nebo jestli patříte k těm typům lidí, kteří koukaj na televizi, ať je tam cokoliv? a když tam nic není, tak na to čuměj taky? to bych vám poradil, ať si koupíte knížku. (17.12.2005)

Je pravdou, že mě tato svým způsobem ujetá komedie bavila mnohem víc v mládí, než když jsem jí po hodně dlouhé době viděl znovu, ale své osobité kouzlo neztratila ani po letech. Neúnavný křovák s flaškou od coca-coly prožije během své dobrodružné cesty řadu situací, které jsou nad rámec jeho chápání, ale o to zábavnější to bylo. Zvláště když ta příroda okolo byla prostě nádherná – doslova pastva pro mou cestovatelskou duši. Takže nemůžu jinak, než dát lehce nadprůměrné ohodnocení…70% (22.06.2018)

Na západní publikum zacílenou, již názvem přímočaře "zblázněnou" komedii - jež při diváckém hlasování na montrealském festivalu zvítězila spolu s Carmen Carlose Saury - si pamatuje i dnešní dvacátnická generace z dřívějšího televizního uvádění, a pro mnoho z diváků je dost možná i jediným "africkým" filmem, s nímž se jim podařilo setkat. Úspěšná žánrová směs, s prvky akčního a dobrodružného filmu i (chaplinovské) situační grotesky, nabízí lehkou rodinnou zábavu skrze náhled do vysušené divé přírody pouště Kalahari v Botswaně, kde se postupně pojí trojice narativních linek, v níž vystupují bílí (angličtí) zdomácnělí protagonisté (mikrobiolog, novinářka přecházející k misijní učitelské práci), černí povstalečtí násilníci i původní "křováčtí" obyvatelé savany, přežívající v "primitivním" vývojovém stádiu. Tak totiž optika filmu jednotlivé skupiny odděluje a představuje, v zájmu humoristické nadsázky, která je ale mírně nekorektní až (nezáměrně) exploatační, vykořisťovatelská. Příznačným námětem pro kritiku skrze post-kolonialistický přístup je (nejen) úvodní turisticky naučná "dokumentaristická" pasáž a momenty přímočarého srovnávání s civilizovaným, ale chaotickým a nebezpečným světem, ale i samotná narativní metoda, která si v pasážích "křovácké" linie vypomáhá autoritativním vypravěčem, jenž má v moci interpretovat domorodé myšlení a konání a přináší "nám" barvitý překlad dění. Zneužití bezmocných účastníků nebo naopak neškodný, navíc láskyplně pojatý vhled do "nepoznamenané" (ani Coca-Colou) kultury? (03.01.2014)

V dobe ked tato komedia dorazila i do nasho obecneho kina som prakticky nevedel o co ide, ale siel som i s kamosmi sa pozriet. Vyborny a vtipny pribeh na ktory som sa siel pozriet este raz aj s rodicmi a to bolo myslim prvy a posledny krat kedy som s nimi spolu bol vobec v kine. Pametam si, ze to bolo v ceskom zneni a to sa moc casto nestavalo u zahranicnych filmov, tak som si to mohol v tej dobe plne vychutnat. Nedavno som mal moznost tuto komediu vidiet i v povodnom (anglickom) zneni a bol to opet zazitok. Ako spoznat dobru komediu od plevov? Tim, ze Vas i s odstupom casu dokaze znovu rozosmiat a tento film to v plnej miere plni. Ani vo sne by ma predtym nenapadlo co vsetko sa da s pomocou flasky urobit. Nostalgicka spomienka. (07.12.2005)