The Invitation

Představte si, že jste pozváni na takovou menší sešlost. Společně s Vámi tam dorazí i lidé, které jste velmi dlouho neviděli. Postupem času začnou na povrch vyplouvat skrytí vnitřní démoni, kteří náhle dokonale dotvoří atmosféru neutuchající paronie a všeobecné nedůvěry. Přesně na těchto principech stojí snímek The Invitation, který je bravurně vypointován, přičemž, stejně jako loňský snímek The Gift, nás do poslední tíživé minuty nechává v patřičném napětí. Tento psychologicky laděný snímek byste si rozhodně neměli nechat ujít. (14.04.2016)

On takový sraz po letech může být někdy dost opruz. Vezměte si například takového mě. Zrovna nedávno jsem byl pozván na výroční setkání dosud bezkonkurenčně nejzářivějšího ročníku Hornického učiliště v Orlové Lutyni, tedy mého. A že jsme byli hvězdy! Dvaadvacetihlavý soubor se kvocientně blížil ke krásné sto padesátce, sice v součtu, ale na to sere pes, a to v celé historii ústavu nikdo nepamatuje. A to víte, jeden chce být za šviháka, tak si koupí korzet, na čtrnáct dní vysadí lahváče, schválně parkuje svou vytuněnou felícii až 100 metrů od baráku, aby působil vysportovaně, složitě si vytrhává chlupy z nosu a uší, holí záda, cáká se Pitralonem a pečlivě lepí načechrané tupé sekunďákem, aby mu náhodou neupadlo, až bude na parketě divoce máchat přehazovačkou na Kabáty. Pak nadejde den D a vy s usilovně zataženým panděrem, v nejlepších hadrech od Vietnamců a depilovaným obočím, okázale pašujíc melouny mezi atrofovanými bicáky s povislou kérkou FCB a rachitickým hrudníčkem, ležérně atletickým krokem vplujete do krepovým papírem nazdobeného sálu Kulturního domu Petřvald, načež zjistíte, že celá ta úmorná snaha byla totálně na piču. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že přišla vniveč. Dvě největší a taky jediné mrdny ze třídy mají každá špatně oholené vole, pod námahou sténajícími šaty navlečené tři pneumatiky Myšelín a v náruživé konverzaci o tříselných mykózách, svědivých vaginálních výtocích a pásových oparech na sebe prskají Ostravský kahan. Obklopeny jsou partičkou proplešlých otyloňů, hltajících každé jejich tlusté slovo a slintajících si na fiží ještě z dob, kdy Dýtr Bólen fistulí ojížděl Žeronýmův Kedylek, protože ty vlastní prasnice, co mají doma, jsou trojnásobné. „Co tu, kurva, dělám?“, probleskne vám hlavou, elegantní otočkou nastavíte obdivným pohledům těch dvou, nyní okouzleně ztichlých dojnic vkusnou nášivku Ajronů na zádech, kterou zároveň propalují závistivé oči všech zfotrovatělých papučáků, a vyrážíte rozehrát osvědčeného Oldřicha Nového na nějakou do bezvědomí ožralou dvacítku na Stodolní. *** Tohle rozhodně není ten případ. Partička sympatických lidí včele s Tomášem Tvrdým-y ryloudyt a jedna neskonale odporná obluda s bradavicí mezi očima rozehrávají interesantní, zábavnou a dialogově vycizelovanou psychotaškařici, u níž by se skvěle gradované napětí dalo krájet, decentně vypointovanou roztomilou vybíjenou. Soudným divákům chladně doporučuji jako obvykle ignorovat výtěry zdejších sebestředných teploušů (J*A*K*U*B měl ovšem tentokrát světlou heterochvilku, asi jej opustil gayfriend), upnout se k jedinému prokazatelně objektivnímu, vkusnému a správně orientovanému filmovému kritikovi na internetách, tedy mně, a jít do toho naprudko bez lubrikantu. (06.06.2016)

Veľmi ťažké rozhodovanie. Veľká časť snímku (hlavne prvá polovica) je zbytočne ukecaná a ubitá nezáživnými rečičkami, no našťastie sa to nakoniec predsa len pretavilo do sľubovaného psycho teroru a výbornej atmosféry neistoty a všeobecnej neurčitosti. To bolo z filmu jednoznačne to najlepšie. Hlavný hrdina sa tu čoraz hlbšie prepadá do pochybností a neurčitého strachu vychádzajúceho na povrch len z podvedomia a zlovestnej predtuchy, čo nakoniec vyústi do... viac sa bez spoilovania písať nedá. Avšak, čo sa týka konca tak sa mi zdalo, že zbytočne rýchlo a bez uspokojivých odpovedí niekam vyšumel a že všetko skončilo práve v tom najlepšom, čo je veľká škoda. 65/100 (14.05.2016)

Nevím jak vy, ale já naprosto miluji ty „sleziny“ s dobrými přáteli u kvalitního jídla a fantastického vína. Povídá se o časech minulých a předminulých, dobrou náladou se nakazí i ten smutný pes ležící u krbu a člověku se po půlnoci nechce vypadnout od společensky unavených hostitelů. Horor / thriller The Invitation je orámovaný právě jedním takovým večerem, kdy se partička starých známých sejde v jednom hezkém baráku a vy už jistě tušíte, že se něco zvrtne. Tentokrát za to nemohou duchové ani rozzuřené zfetované Francouzky s motorovou pilou. Kdepak, největším nepřítelem je temná minulost a notně zkoušená psychika zdánlivě obyčejných lidí. The Invitation rozhodně nesedne každému. Hraje se tu na psychiku a opravdu dlouhou dobu se toho moc neděje (kromě toho pití vína a klábosení). Mně tohle hororové drama však velmi sedlo a s klidným srdcem vám ho doporučím. (25.02.2024)

Od Jennifer's Body jsem považoval Karyn Kusamu za neschopnou krávu, která nikdy nedokáže natočit atmosférický film... Spletl jsem se... The Invitation je skvěle natočený konverzační thriller, se silně znepokojující atmosférou plnou paranoi, postupně gradující až k hororovému konci... I když je děj lehce předvídatelný a 80 minut se prakticky nic neděje, režisérka díky mnoha různým náznakům dokáže spolehlivě udržet divákovu pozornost až do konce... Poslední záběr je pak opravdová lahůdka... Jsem nadšen... (03.06.2016)