Temné miesta

Dôvod prečo som sa rozhodol pre tento film bola Charlize Theron , herečka ktorá ma stále čo ponúknuť(aspoň podľa mňa). Napriek tomu som nečakal do filmu žiadnu exkluzivitu, no nakoniec som sa vôbec nenudil. Po obsadení spomenutej Charlize , dobre vyznel stále viac zavádzajúci dejový uzol. Od začiatku som bol zvedaví kde sa skrýva pravda, ale s tým anjelom smrti ma to teda riadne prekvapilo. Rozhodoval som sa medzi 60 a 70 percentami, no nakoniec dávam 70%. (28.12.2015)

Bohužel Flynnová sepsala a režisér přejal typický obraz bezmoci, jinými slovy onen druh příběhu, který se hemží bezvýhradně ztracenci a zoufalci. Zpustlý otec narkoman, matka samoživitelka před bankrotem, těhotná školačka; ze všeobecného zmaru se líhne i filmařská monotónnost. Stejná předvídatelnost platí rovněž pro metodu hrdinčina pátrání: pokašlávající trosku svého otce najde na skládce, někdejší třídní krásku ve striptýzovém baru.Jako detektivka nabídnou Temné kouty nápovědu někde v polovině, coby filmová podívaná přinesou jen běžný a zběžný standard. Zmizelá je zkrátka natočená stokrát líp. (23.06.2020)

Až se vám bude zdát, že se děj poněkud komplikuje a že se těžko orientujete v množství postav, tak nezoufejte, bude hůř, ale na konci to do sebe zapadne. Naštěstí. Protože chvílemi jsem měl fakt obavy, jak to dopadne. Na celém filmu je fajn, že je celkem napínavý, dobře zahraný a podle kvalitní knižní předlohy. Tvůrci si mohli ale dát víc záležet. Výsledek působí jako delší verze kterékoliv epizody Odložených případů a přihrává k tomu i televizní look. Po skončení filmu si oddechnete, že to máte za sebou a že to zas tak blbý nebylo. Ale znovu bych si to nepustil. (30.10.2015)

Zdá se mi, že tu vražednou noc na farmě bylo vražedně až přemotivováno. Libby se vydává po stopách pachatele, který před 30 lety zničil její rodinu a zázračně nachází stopy, které ji dovedou k překombionavému rozuzlení. Důvody, proč odsouzený celá desetiletí držel jazyk za zuby, jsou leda legrační a tak na mě působily mnohé scény filmu - přepjaté a přitom prázdné. SHRNUTÍ: Jak zásadně nepostupovat, když chcete svůj statek vysekat z dluhů. (29.07.2018)

Hodnoceny ve světle Zmizelé, která byla již v knižní podobě žánrem i tónem trochu jinde, jsou Temné kouty totálním fiaskem. O zklamání nicméně jde i při odhlédnutí od jména a pověsti autorky (která tentokrát nenapsala scénář, pouze dala režisérovi své posvěcení, cokoli je tím míněno). Nadbytek vypravěčů „dramaturgicky“ ubližoval již předloze, kde ovšem sloužil k vytvoření komplexního, zcela nenostalgického portrétu rurální Ameriky 80. let (amorálnost a násilí v ní bylo možné chápat nejen jako únik před chudobou, ale i jako metaforu zániku tamějšího farmářského způsobu života). Čtyři sta stran textu však není totéž co 100 minut filmu. Filmové Temné kouty jsou uspěchané, roztěkané, bez atmosféry a bez napětí. Otevření filmu vraždou sice slibuje detektivku, na jejímž konci dojde k odhalení vraha, ale vyšetřování probíhá příliš předvídatelně a jednotvárně, aby podněcovalo naši zvědavost a dávalo nám prostor k vlastnímu zapojení se do pátrání. Četné flashbacky málokdy doplňují detektivní linii, nevyvolávají ani nezodpovídají otázky ohledně identity vraha a s předstihem sdělují, co se Libby dozví od dalšího svědka, kterého navštíví. Zkrátka jsou redundantní. Sběr a vyhodnocování informací musely ustoupit před charakterovou proměnou Libby, měnící se z ženy pasivní, která založila svou „kariéru“ na přidělené nálepce oběti, v ženu aktivní, jednající víceméně bez pomoci mužů (v knize je Lyle ještě víc na obtíž). Jakkoli působivě (a přitom s mírou) tuto proměnu Charlize Theron zahrála, kvůli neustálým skokům v čase s Libby nestrávíme dost času, abychom do jejího vnitřního světa pronikli tak důkladně jako v knize, která mnohem více a lépe pracuje s hrdinčiným cynickým komentářem. Těkání mezi empatickou charakterovou studií a odtažitým krimithrillerem způsobuje, že film nefunguje ani na jedné žánrové úrovni. Stejně nekoncepční (resp. s koncepcí režiséra nesladěná) je práce Greengrassova kameramana Barryho Ackroyda, který sice správným svícením a ztlumenými barvami dokáže zvýraznit pochmurnost zápletky, ale syrově dokumentaristický styl (rozstřesená ruční kamera, zoomování) uplatňuje i ve scénách, kde by bylo žádoucí zklidnění a kde upozorňování na skutečnost, že kameru někdo drží v ruce a spontánně reaguje na probíhající dění, jen odvádí pozornost od dialogů. Podobné pochyby vyvolává práce s barvou ve vztahu k různým flashbackům. Zatímco zrnitý černobílý obraz nachází své opodstatnění u vzpomínek na vraždu, které tak připomínají poloamatérský osmdesátkový horor z hodně jeté VHSky, proč jsou černobíle (nikoli již zrnitě) natočeny i vzpomínky jiných postav, případně vzpomínky tvářící se jako objektivní, a na druhé straně nikoli retrospektivy vázané na hledisko Patty a Bena? Jestliže režisér z mnohdy jízlivé a brutální předlohy udělal uměřené, lehce sentimentální psychologické drama, kameraman ji pochopil jako variaci na Capoteho přelomový reportážní román Chladnokrevně. Divák pak nejlépe udělá, když namísto návštěvy kina sáhne po knize. 55% (19.06.2015)