Lucy

FVP - Fakt Velká Pí_ovina, u který mi využití mozku stouplo na 11 procent a došlo mi, že těmahle bessonovskejma chujovinama pro mentály nehodlám do budoucna ztrácet ani těch 90 minut života. Protrpěno do konce, protože jsem permanentně usínal a navíc jsem si netakticky sednul doprostřed řady. Chyba, vím, už to neudělám. BÁC! 12 procent! (29.07.2014)

Tak nám Luc Besson konečně pořádně zmagořil a vytvořil něco, co je tak krásně jetě ujeté a plné hrozně bizarních momentů (naprosto geniální prostřihy, kdy se v průběhu dialogu "Lucy, stačí když to odneseš tady do těch dveří" prostříhává na lovící lvici a pod.) u kterých snad zamrzí jen to, že jich v celém filmu není víc (pozn. do diáře, zkontaktovat se s nějakým francouzským dealerem a propašovat příště k Bessonovi na plac víc houbiček). Děj je sice hrozná konina, ale upřímně, co do háje konina není?! Odmítám si tu hrát na někoho, kdo Lucy odhodí jako smysluprostou blbost a pak si tu v klidu adorovat v mnohém pitomější Marvelovky, například. Proč? Protože můřu zcela v poklidu adorovat obé a to nejen z důvodu že obě mají ultrasympatickou Scarlett Johansson na palubě, ale hlavně z důvodu zábavnosti. Béčko s hrdě vztyčenou hlavou, které nesklouzává k malodramatičnu ani zkratkovité tuposti, které mě nutí myslet na to, jak skvěle by fungoval středověký preqel s dialogy typu "Ty jsi čarodějnice!" "nejsem! Jen svůj mozek využívám na 46,6 procenta!" (12.08.2014)

stejně jako žádný střízlivý divák si ani já nedělám nejmenší iluze, že se Lucy svého námětu (a jeho implikací) chápe se vší vážností, kterou předpojatí kritici tak zoufale postrádají. vedle podnětnější Transcendence, seriózně míněného sci-fi z téhož roku a s podobnými motivy, může Bessonův akční biják vypadat vyloženě hloupě. námět je tu samozřejmě hlavně záminkou ke všemu tomu trikovému spektáklu, který si ovšem dovedu sám o sobě vychutnat jako svého druhu guilty pleasure. ale to je na tom filmu právě to kouzelné, že přestože nemá větší ambice, než být efektním sci-fi akčňákem, nápadně v sobě odráží rapidní vývoj v rámci vlastního žánru. /// jelikož se odborně nespecializuji na dějiny filmové sci-fi a zkoumám historii svého oblíbeného žánru víceméně na popud osobní zvědavosti, vytvořil jsem si svůj vlastní, laický systém, který mi umožňuje se v tomto nepředstavitelně rozmanitém prostředí zorientovat. systém je založený na strukturování dějin žánru v rámci filmového a televizního média podle témat a tematických motivů, nebo ještě přesněji podle otázek, které klademe nikoliv my, diváci, filmům, ale otázek, které (si) kladou filmy samotné. /// je fascinující uvědomit si, že v žánru, kde si ještě před půl stoletím převážná většina filmů kladla otázky leda po způsobech, kterými "ti zlí vetřelci z Marsu servírují lidské maso", jak ostatně svého času parodovala už jedna epizoda Simpsonů, dnes se i v rámci relativně hloupého akčního scífka dumá nad otázkami Singularity a trans- či dokonce post-humanismu. Lucy možná není příkladným zástupcem dobrého sci-fi, ale je nádherným symptomem velmi prudkého a nezadržitelného vývoje vědeckofantastického filmu, vývoje, který by singularitarián mohl s trochou drzosti označit za paralelu k exponenciálně se zrychlujícímu vývoji lidstva jako takového. vrchol je na dosah. jen si počkat. (15.02.2015)

"Četla jsem Váš výzkum o lidském mozku. Je to trochu primitivní, ale jste na správné cestě." Když je Venuše v konjunkci s Jupiterem, tak dokážu využít svůj mozek na 0,002% a jsem na to patřičně hrdej. Patrně proto příliš nerozumím tomu, co se děje v hlavě lidem, kteří využívají svou mozkovou kapacitu nad 10% a tak se rozhodně nehodlám zařadit mezi kritiky Bessonovy Lucy. Mne totiž skvěle pobavila a donutila mne ještě pár hodin po představení podumávat nad tím, co jsem viděl. Rozumím však i tomu, že někteří jedinci spláchnou tento snímek slovy "pitomej, zmatenej či nelogickej" jenom proto, že stále věří stále jednomu z nejpovedenějších mýtu lidstva, tedy, že 1+1=2. Ale co když je to trochu jinak? (26.08.2014)

Luc Besson je zpátky v nejlepší formě, v níž natáčí naprosto šílený a zábavný postmoderní pel-mel. Možná nejlepší pulp v dějinách evropské kinematografie! Vlastně je úžasné, co všechno dokáže z pokleslé brakové estetiky a tématiky vytěžit a jak synkreticky spojuje nespojitelné - v metamorfóze Lucy v nadčlověka Vesmírnou odyseu s Cestou do pravěku, cool stylizované hrané scény a vynikající dokumentární prostřihy a intermezzy, která mají většinou ironický a humorný kontext, vykradený scénář k Všemocnému s tisícem a jednou akční slátaninou, asijskou mafii se západní vědou, Evropu a anime, Killbillovsky silnou hrdinku (pro Bessona tak typickou) s morálním relativismem... Globální postmoderní béčkový film, který i když přežvýkává mnohé dříve viděné, stejně není jako nic, co lze jinde vidět... (03.12.2014)