Lucy

Komorní lyrické drama o tom, jak lze proměnit samotu na JSEM VŠUDE. Film, co diváky spíše rozdělí, než spojí. Přiznám se, že v hledání odpovědí byl pro mne magičtější Prometheus, avšak radost nad filmovým prožitkem mám. Obrazy, záblesky, symboly, paralely, poznání, plynutí a ČAS. Mne tedy Besson nezklamal a kupodivu by mi delší stopáž vůbec nevadila. Konec logický. (12.10.2014)

Je až trošku zvláštní co vše dnešní divák Bessonovi neodpustí. Schválně se podívejte na Pátý Element a pak na tohle. Oba jsou to maximálně svérázné filmy. Přiznám tedy že Lucy je o něco slabší. Úvod bych se nebál zahrnout do Lucova soukromého best of. Neskutečné vsazení diváka přímo do děje, spousta zajímavých postaviček a libových dialogů v krajně nevěrohodných situacích. Poté přecejen přichází na řadu co asi každý očekává a to rozvinutí schopností naší blbé blondýny. Scarlett rozhodně nezklame, snad jen Morgana Freemana by už měli nechat trošku u ledu. 70% (17.12.2014)

Být 90. léta / mluvit Morgan Freeman všechny monology po vdechnutí hélia, bylo by to za 100%, takhle cením hlavně jako velmi zábavnou ztrátu soudnosti. Ne každý to umí s takovým nasazením a dynamikou jako Besson (ta honička Paříží!). Mám pocit, že nějak takhle by vypadala filmová verze Prdele, která chcala. Bohužel / Bohudík v době, kdy blockbustery vymýšlejí, jak co nejlépe zaměstnat 10% mozku, je Francouzovo nekontrolované bobtnání v těch zbylých devadesáti spíš prima bizárek. BTW Choi je sick a Scarlett se docela žůžově snaží uhrát i ty nejdebilnější scény, jako je zfetlý cituplný telefonát mámě. Já se na (po)Lucy vlastně vůbec nezlobím, jednou za čas člověk potřebuje vypláchnout synapse cizím šílenstvím... [50-70%] (29.07.2014)

Solidní film. Je to sice něco trošku jinýho než jsem čekal, ale nakonec hodně v pohodě. Ta ústřední myšlenka se mi líbí a i když po pravdě evoluční teorii nijak extra nežeru, tak tady se mi líbí jak je to téma pojatý. Hlavně žádný hlubokomyslný sračky nebo složitá psychologie, ale všechno je jasně a polopaticky vysvětleno i pro člověka jako já, který by byl neskonale šťastný, kdyby se někdy dostal aspoň na těch 10% využití mozkový kapacity. Pravda čekal jsem, že to bude trochu akčnější a, že hlavní hrdinka bude protivníky ničit nějakou těžkou fyzickou silou, ale pak mi došlo, že by to bylo vlastně to typicky primitivní využití těch super schopností. Zatím co ona je něco víc bez prdele všechno ví, všechno zná a všude byla, takže protivníky zničí právě tím dokonalým myšlením. Takže akční to zas až tak moc není, ale to mi nepřekáželo. Navíc se furt něco děje, takže ten film mi opravdu svižně utekl a nedal mi možnost abych se nudil. Jinak Besson dokazuje, že je stále zručným řemeslníkem a pořád umí. Spousta lidí tu kritizuje ten konec jako nedotaženej. Já si naopak myslím, že tak jak to skončilo, tak to dává mnohem větší prostor k zamyšlení a taky šanci na pokračování kterýmu bych se vůbec nebránil.80% (11.08.2014)

Grandiózní horská dráha mozkem jurodivého fantasty, ve kterém je cokoli možné. Besson vždy byl famózní vypravěč, ale je na čase si uvědomit, že vážnost, racionalita a realita jsou ve výsledku pro každého barda svazující. Pro Bessona přišel zlom s "Pátým elementem", kde se odpoutal od okov a vyšel vstříc příběhům ležícím za hranicemi všeho omezujícího. I když se posledních dvacet let zdánlivě vracel na Zem, ono osvobozující prozření, že dokud je výsledek ve své logice koherentní, není se třeba omezovat racionalitou, v něm navždy přetrvalo. Projekty jako "96 hodin" nejsou chvilková probuzení z deliria, ale pouze důkazy, že když chce, dokáže vyprávět i "uvěřitelné" báchorky. Jenže to on povětšinou prostě nechce a je jen na každém divákovi, jestli na hru tohoto "nespolehlivého" vypravěče přistoupí (příznačně jediný, s kým můžeme ve světové kinematografii Bessona poměřovat, je Tsui Hark). Pozastavovat se u "Lucy" nad absurdní sci-fi new age premisou je to samé, jako koukat se na horskou dráhu, namísto toho, aby se člověk nechal přikšírovat do sedačky a užil si jízdu. Fakt, že Besson tuto fantasmagorii ani na chvíli neshodí, ale naopak své vyprávění předkládá s vážnou tváří a dovádí ho do vnitřně logického konce, není znakem šílenství, ale právě vypravěčské bravury. Nutno dodat, že vážná tvář vypravěče, v žádném případě neznamená, že vypráví vážný příběh. Naopak "Lucy" se pohybuje přesně na hraně strhující zábavy a campu, do něhož ale nikdy nesklouzne, a právě v tom spočívá její osobitost. Besson na diváky nikdy nepomrkával, pouze hleděl s otevřenýma očima, ve kterých bylo tak snadné a slastné se utopit. V kontextu jeho tvorby pak "Lucy" představuje něco jako "Pátý element" 2.0 s tím, že se od první verze liší převrácením výchozích prvků a poladěním vyprávěcích prostředků. Namísto osudu veškerého života se zde hraje o existenci jedné bytosti, která ale je sama o sobě universem. Namísto Willisova cynického reka, za nímž klopýtá personifikace dobra, je zde schematický policajt v pozici přívěsku všehomíra. A jestliže "Pátý element" část své zábavnosti stavěl na tom, že prolamoval prostor, když pomocí střihu proměňoval monology vzdálených postav v dialogy, "Lucy" baví tím, že moc nad prostorem, časem i lidmi a matérií, kterou doposud měli jen filmaři, dává do rukou své hrdince, ale také provázáním diegeze a externích vypravěcích elementů i hypertextových referencí. (21.05.2015)