Do poslednej klapky krvi

Nebyt posledni tretiny filmu, dam 2*. Proc? Sono zmlsal. Osobne mam radeji filmy typu Klub sebevrahu nebo Pod vlivem lasky, ktere proste nemaji obdoby a rozhodne se nedaji zaskatulkovat. Sonova vaznejsi tvorba jiz trpi typickou japonskou zdlouhavou ospalosti, ktera vsak dokaze odmenit uzasnym pohlcenim, pokud se clovek dodiva az do konce. Ovsem tohle? Hratky s peklem brnkaji neustale na tu silenejsi notu, ale rozehraji se opravdu az v posledni tretine. Jako pocta filmovemu remeslu to poslouzit muze. Ovsem spatne prehravany patos, rozrthane vypraveni, nevyvazenost...=nuda a neustale ocekavani, kdy se to konecne zvrhne. Zvrhlo. Coz je dobre. Pro me vsak jeden z nejslabsich kousku od Sona. (30.06.2014)

Fakt mazec.. Sono je srdcař a šílenej vědec, kterej vezme Cecil B DeMented a klasické Yakuza Papers, zavře je do místnosti se svíčkama, červeným vínem a romantickou hudbou a čeká co z očekávaného spojení vášně vyleze. Výsledek pak pokropí esencí z killa billa aby v šílené šermovačce vrátil žlutej overálek s černým pruhem zpět Bruceovi. Že z tohodle komentu nejste moc moudří? Nevadí.. Sono vám to vysvětlí s bezstarostnou lehkostí, která vám nitrožilně vpíchne dávku nadhledu na týdny dopředu. FUCK BOMBERS!! (03.02.2015)

Hiraka má veľký sen. Chce byť režisérom, ktorý natočí veľkolepý akčný film. Spolu s pár priateľmi zakladá amatérsku produkciu, zvanú "Fuck Bombers". Ich počiatočný spôsob práce je prostý. Zober kameru do ruky a toč čo ťa na ulici postretne. Jedného dňa sú svedkami vybavovania účtov medzi členmi Yakuzy. Po vyhlásení prímeria sa zdá, že ulice veľkomesta budú opäť kludné. Opak je však pravdou. Po 10 rokoch dostáva Hiraka a jeho kolektív "Fuck Bombers" príležitosť dokončiť svoje dielo. Šion Sono je japonský Tarantino. Tento krát si totiž zvolil spôsob spracovania, aký u neho nebýva celkom zvykom. Inokedy ťažký, depresívny snímok je v tomto prípade poriadne odľahčený. Divák ho musí brať s nadhľadom. Pointa príbehu je skutočne banálna a hlúpa. No v tomto prípade to ani inak nejde. Sono zosmiešnil svet Yakuzy, ako sa len dalo (boh vie čo si o tom myslia). Herecké výkony nemá zmysel komentovať. Typické znaky Sonovej tvorby sa prejavujú formou špecifického humoru či samotným záverom, kedy sa film zvrtne na totálny "splater", ktorý nemá žiadnu logiku (!!!). Romanticko - melancholický doplnok, ktorý sa v závere "nečakane" objavuje, je pre Sona najpríznačnejší. Nuž, ale to už je "náš" Šion. Je proste iný ako ostatní. Sme radi že ťa máme :) (16.05.2014)

Jak byl Hugo krásná a dojemná pocta vynálezu filmu a počátkům západní kinematografie, tak tohle je naprosto šílená, z řetězu utrhlá pocta východní filmařině, Bruce Leemu a krvavým samurajům. Po stránce vyprávění to je ovšem trochu rozpolcené, první polovina o dost slabší než ta druhá, k závěrečnému šílenství vede na můj vkus až příliš mnoho cestiček. A jen některé z nich baví tak jak by měly. Ovšem, závěr je velká zábava, která boří zdi nevídaným způsobem. Originalita v počátečním nápadu se nezapře. Dcera bosse je kost. (20.08.2015)

Whoooa! Tenhle multižánrový maniakální filmový mazanec upekli pejsek s kočičkou. Film má parádní rozjezd a v první půlhodině se vůbec nezastaví. Krev, humor, meta vtipy, pomrkávání na filmové fanoušky, hra se žánry, sebeparodie, akční scény... A končí to více než dvacetiminutovou sekvencí, ve které se spolu řežou dva mafiánské klany, vzduchem létají končetiny, krev stříká na všechny strany, po zemi se válí kokain a všechno to natáčí rozjuchaní filmaři na kolečkových bruslích, kteří se u toho ďábelsky smějí. Zběsilému tempu značně překáží akorát občasné pokusy o seriózní pasáže, které se svou vážností do maximálně ujetého zbytku vůbec nehodí a působí spíš trapně. Jinak palec nahoru, zvlášť když víte, do čeho jdete, a vyhovují vám brutálně přestřelené šílenosti v japonském stylu. (09.07.2014)