Do poslednej klapky krvi

Ťažké je zostať v realite, keď fikcia je taká sranda. Sono sa utrhol z reťaze a jeho pocta čínským akčným filmom s tradičnou Japonskou poetikou, odkazy na jeho bicykle a kluby, a aj zabrdnutie do Kitanovských tém v perfektnom guláši akcie, čierneho humoru, metafilmu a myšlienkovo komplexného a na línie bohatého majsterštyku, spôsobuje, že sa od Pekla nedá odtrhnúť zrak Fumi Nikaidó je nádherná. Sledovať ju usmievať sa ma prinútilo uvedomiť si, že chcem hrať vo filme Siona Sona. Nie len preto, lebo mi hrá klasika počas krvavej sprchy. Ani nie preto, lebo sa tu oháňa katanou a pozerá so do spoteného ženského výstrihu. Ale čisto z toho hľadiska, že to vyzerá ako neskutočná sranda. Najosobitejší tvorca vytvoril najosobitejší mindfuck film v ktorom je všetko čo by ste o tej japonskej kinematografií mali vedieť. A teraz to tam poďme nájsť. Tým, že tam v kuse odkazuje na svoje predchádzajúce filmy, umocňuje extázu zo strán fanúšikov, ktorý presne vedia čo tím myslel, alebo naznačoval. A potom, že je divné byť divný. (14.03.2015)

Satiricky oslavný meta-mix žánrů nejen japonské kinematografie ve kterém už beztak těžce nekonformní Sono posunul hranice své kreativity ještě o stupeň či dva dál. Sono si filmem zřejmě plní svůj sen, míra vášně s jakou je snímek natočen a které je patrná na první pohled se viditelně přenesla i do naprosto špičkových výkonů celého hereckého ansámblu. To že Sono měl scénář 15 let v šuplíku je ale možná důvodem toho, že tempo uprostřed občas mírně klopýtne nicméně filmu to lze zalívat jen stěží. Obratem totiž hned přijdou scény, které přímo přetékají originalitou. (19.03.2014)

Fakt mazec.. Sono je srdcař a šílenej vědec, kterej vezme Cecil B DeMented a klasické Yakuza Papers, zavře je do místnosti se svíčkama, červeným vínem a romantickou hudbou a čeká co z očekávaného spojení vášně vyleze. Výsledek pak pokropí esencí z killa billa aby v šílené šermovačce vrátil žlutej overálek s černým pruhem zpět Bruceovi. Že z tohodle komentu nejste moc moudří? Nevadí.. Sono vám to vysvětlí s bezstarostnou lehkostí, která vám nitrožilně vpíchne dávku nadhledu na týdny dopředu. FUCK BOMBERS!! (03.02.2015)

Moje prvé, relatívne, normálne stretnutie s týmto prapodivným Japonským režisérom (Šion Sono) dopadlo nad moje očakávania, skoro za 5*. S celej snímky som mal pocit akoby išlo o satiru na celú tú gangsterskú yakuza manga pop kultúru spolu zo zreteľom na samurajský Chanbara žáner. Neviem to ani riadne pomenovať ale vidím to tam. Keď ja Japonskú kultúru a kinematografiu až na pár výnimiek ( skôr by som to nazval štatistických odchýliek) nesledujem, nepáči sa mi ide o úplne iný svet mimo mňa. Ale toto malo proste toľko sviežich nápadov, nehorázne trefné charaktery a narážky na úplne všetko, že som neodolal. Mnohé veci čo na Japonských filmoch mám aj nemám rád tu boli doslova gurmánsky sparodované... A všetko to celé vyústilo do záverečného monumentálneho masakru. Obrovská škoda, že tvorca si nedokázal svoju brutalitu ustrážiť alebo nejako inak zobraziť než odpudivou digitálnou krvou. Čím viac striekajúcej krvi, tým viac manga štýlu to chápem ale mne to tam nesmierne prekážalo. (03.01.2015)

Jeden z nejbizarnějších a nejpodivnějších (hlavně v poslední čtvrtině filmu) filmů o natáčení filmu nemohl zřejmě natočit nikdo jiný, než Šion Sono. Přesto je to zatím nejslabší film, co jsem od něj viděl. Přišlo mi, jako by Sono, překvapivě, neměl nebo nechtěl svým filmem vůbec nic říct, pokud přeci jen ano (a týkalo se to filmu), bylo to horzně nevýrazné. Ocenit ale musím nenucenou bizarnost, hudební stránku filmu, herecké obsazení a Sonův tradiční cit pro krásu hereček (bez ohledu na jejich věk). (10.10.2015)