Rew thalu rew

Tak teda Rittikrai zaklepal krpcami. Škoda, lebo bol v podstate práve v najlepšom období. Po prostoduchých hračičkách Born To Fight a Bangkok Knockout sa jeho posledný film snaží o viac dramaticejší a komplexnejší dej, čo sa mu samozrejme nijako nedarí. Podobne ako v Tom Yum Goong je aj tu dejová línia priam brutálne extrémne skratkovitá a často ani nedáva zmysel, respektíve jednoducho nie je priestor na vysvetlenie čohokoľvek. Železná Panna Rittikrai, nech je mu zem ľahká, zjavne nedisponoval žiadnou krátkodobou pamäťou, lebo motívy, zápletky a zvraty sú vždy načaté, nedojedené a neskôr komplet zabudnuté. Na to ostatne ani nie je čas, keďže väčšinu z tej hodiny a pol zaberá akcia. Hodnotenie filmu sa teda odráža z odpadových hlbín len vďaka tomu že sa tam tí thajský blázni navzájom masakrujú v krásnych, čisto absurdne krkonohorukotrupolomných tančekoch, ktorých nápaditosť kruto kontrastuje s tým osratým kusom počmáraného papiera zvaným "scenár". Hneď na začiatku parádna scéna akéhosi industriálneho Muay Futbalu, potom zaujímavá scéna vyvraždenia reštaurácie bez strihu, kde počas celej akcie vidíme len nohy útočníka, alebo krvavá likvidácia gangsterov pri ktorej hrdina používa ako zbraň čohokoľvek čo je po ruke. Sekanie poznávacími značkami, prepichnutie stieračom, vrhanie kladivom do hlavy, ksicht vo ventilátore a tak podobne. To všetko je krása a tie vzdušné rotačné kopance, akokoľvek sa ich použitie môže javiť ako nezmyselné, vždy potešia. Kosa začne škrípať o kameň v scéne vo vlaku, kde je digitálne pridané ubiehajúce pozadie doslova smiešne a to tam priletí ešte aj digitálny vrtuľník a všetko to skončí v obrovskom digitálnom výbuchu. Hrdinovia potom chvíľu nariekajú nad mŕtvymi a ide sa na finálnu melu, ktorá vyzerá asi tak že hrdinovia nabehnú do nejakej opustenej továrne a tam poslušne čakajú na márovačku zástupy zloduchov. Woovsky ladená dlhá prestrelka opäť bez strihu by bola úplne fajnová, keby nebolo až príliš zjavné že zbrane v skutočnosti nič nerobia, nepohnú sa a výstrely sú pridané počítačom. Najhoršie je to keď hrdina šermuje dvoma samopalmi naraz a nemusím byť vyslúžený výsadkár aby som videl že ten nešťastník síce mieri niekam do riti, ale protivníci na druhom konci sa poslušne hádžu mŕtvy na zem. Úsmevná bola aj imitácia Matrixáckej mramorovej prestrelky. Ale nevadí, akcie je veľa a aj keď to občas ono omaľovánkové CGI, hračkárske zbrane či záporáčka pohadzujúca hrdinom ako s vankúšom zhovaďujú, tak stále ide o riadne maniakálne krvavo debilne držkovú záležitosť. (25.06.2015)

Thajský jazyk mi způsobuje ve středním uchu orkán stupně 12 na Beaufourtově stupnici. Ten žvatlozpěv se nedá. Celý film je značně nevyrovnaný, jsou tu pasáže, ve kterých vzývám akční Bohy a prosím je o rezignaci, neb zdejší squadra by je mohla z fleku nahradit, předvádí totiž neuvěřitelný záležitosti (po masakru v autodílně jsou musel dát na pár vteřin stop, abych sebral ze země spodní čelist), aby vzápětí celou předchozí krvavou vybíjenou degradovala bezpečnostními lany a zcela nevěrohodnými momenty (co přežila ta thajka v šatech snad nemohli myslet vážně). Části, ve kterých se značkami od aut nekrájí ruce a větrákem neseká ksicht na dvěstě kousků, se vlečou jak smog nad Pekingem, jsou těžké, oteklé, nudné. A pak tu jsou střílečky, které se snaží napodobit Johna Woo, na začátku mají nápad a spád, v závěru už mi z nich hlava padala předozadním směrem, protože jakmile nastoupí na scénu digitální efekty, je to odpudivější než viscerální tuk Jirky Paroubka. Fakt je to děsnej extrém. Nejspíš nikdy už to nedám znovu, ale minimálně scénu v dílně si přehraju opakovaně, tam muselo zůstat tak 8-9 kaskadérů s trvalými následky... (05.01.2017)

Poslední, a to doslova, film režiséra a choreografa bojových scén Panna Rittikrai. RIP. Dějově je to absolutní tragédie, kdy jsem až do konce filmu nezjistil, o co v něm vlastně jde. Ale co se soubojů týče, je to hodně slušné. Dan Chupong si dává většinu fightů s neskutečným přehledem a kupí se za ním slušná dávka mrtvol. Akorát ke konci už jsem se poměrně nudil, navíc filmu chyběl nějaký finální souboj. (11.08.2016)

Sice to nemělo být zamýšleno jako komedie, ale já jsem se pořád smál. Tomu ději, který mnohdy postrádal logiku, tomu hloupému chování protivníků, a hlavně těm akčním scénám, při kterých všichni umírají, ale naši hrdinové odchází po svých i po výbuchu atomovky. Na druhou stranu, aspoň mě ten film pobavil. Jiné béčkové akčňáky neumí ani to :) (09.02.2016)

Klasicka Thajska produkcia. Neznesitelne sceny v ktorych herci hovoria a nezabudnutelne sceny v ktorych sa mlátia. Dej je totalne nefunkcny. Ide tam o nejaku pomstu, ale v lepsom pripade to bolo trapne v horsom iba nudne, takze som to musel pretacat, aby som to prezil. Ale bitky su lahôdkove a tie som si pre zmenu pustil viackrat. Klasicke bitky jeden na jedneho tu nie su. Väcsinou sa mydlí cela banda manikov. Takze choreografia bitiek nie je nejak extra zlozita. Tvoria ju hlavne udery a kopy na x spôsobov. Ale ich prevedenie je luxusne a neuveritelne brutálne. Niekolkokrat ma napadlo ako to mohol ten chlapik prezit. To sa mi uz dlho nestalo. Celkovu kvalitu bitiek trochu zrazaju triky. Nemyslim to vtipne digitalne pozadie pri bitke na vlaku alebo trapnu helikopteru, ktora tromfne aj tie z Expendables 3. Ale miestami su pomocne lana az prilis ocividne (napriklad v bitke v ktorej 40kg zenska pohadzuje tazsim superom ako keby bol len nafukovacou figurkou). Dlhsim bitkam v ktorych sa pokusia o komplexnejsie vymeny zase chyba dynamika. Prilis vidno, ze su to len pomale nacvicene vymeny. Ale ich zakoncenie je vzdy brutalne. Takze napriek mensej kritike su bitky famozne a pre fanusikov MA filmov je tato labutia piesen Panna Rittikraia rozhodne povinnosťou. 5/10. (10.04.2015)