E.A.Poe: Archa bláznov

Po pravdě řečeno jsem po skončení projekce nevěděla, jestli se mně Eliza Graves líbila a nebo ne. Po herecké stránce nemám žádné připomínky, protože Ben hrál ne(psychiatra) výborně, Kate také nelze nic vyčíst. Ale já nevím, buď mně vadilo zpracování a nebo příliš vyhrocené scény a přerody jednotlivých postav např. z příšerné obludy na mírného beránka, prostě to byl hotový blázinec a ne jeden. Určitě je to originální, nenudila jsem se ani chvilku, ale ten kdo má nějaké vzdělání v oblasti psychiatrie si půjde možná po této projekci dobrovolně pro svěrací kazajku. (03.11.2014)

Opět konec překvapil trochu víc, než bylo běžná norma očekávání. Láska hory přenáší - i lži? Snímek se točí okolo toho, zdali zvítězí dobro nebo zlo, nicméně tehdejší a mnohdy i dnešní psychiatrická praxe však naznačuje, že dobro pro pacienty není úplně vždy to dobro, leckdy je to zlo. Tedy kdo z koho. (10.11.2019)

Stejnou povídku, která byla východiskem pro Andersonův snímek, použil jako základ svého stylizovaného vyprávění i náš Jan Švankmajer a musím se přiznat, že jeho Šílení pro mě byli filmařsky mnohem zajímavější. Podivný experiment sráží potřeba dostát tradičnímu thrillerovému rámci a milostnému motivu, najdou se tam zkrátka všechny obvyklé ingredience typické pro hollywoodskou produkci, včetně divácky vděčných "šokujících" zvratů. Na druhou stranu jsou tam přítomné i obvyklé pozitivní stránky americké studiové produkce, jako je výpravnost a hvězdné obsazení. Brad Anderson taky není žádný podprůměrný řemeslník. Pokud se dá mluvit o slabinách, tak se většinou dají vztáhnout ke scénáři, ale ani to žádná hrůza není. Závěrečný zvrat byl překvapením i pro mě a i když neznamenal potřebu vidět film ještě jednou (rozumějte, nebyl tak chytrý, aby představoval diváckou výzvu), byl pro běžného filmového konzumenta dostatečně atraktivní a spolu s fyzickými půvaby Kate Beckinsale a herectvím Bena Kingsleye a dalších představuje doporučení pro zhlédnutí. Celkový dojem: 65 %. (17.04.2017)

Další film, který se nejlépe zhodnotil sám svým názvem. Experiment vyšel tak napůl; ono mít orchestřiště obsazené samými mistry světa je jedna věc, ale nakonec je to stejně na kolíkovi s hůlkou vpředu. Film jsem si užil, mám s ním vlastně jen ten problém, jako s Katkou Beckinsalovic. Koukal jsem na ní a bylo to čupr. Jenže když jsem si představil, o kolik lepší by bylo, kdyby seděla vedle mě a koukala se mnou... (29.01.2015)

Možno by si takýto sympatický film zaslúžil odo mňa o hviezdu viac, ale niečo mi v tom trochu bráni. Za najväčší klad filmu považujem jeho nadhľad, keď očakávate atmosférický horor, chvíľami sa ocitáme takmer až v komédii a k slovu príde v neposlednom rade aj romantika. Tento dojem potom zase narušujú drsnejšie momenty, ktoré sa občas skončia aj horšie, ako by jeden možno čakal a film tak na mňa pôsobil trochu nesúrodo. Za filmom nestojí žiadne mega štúdio, čo je dobre, pretože sa neocitáme na pôde rádoby cool naaranžovanej atmosféry, ale skôr pozeráme s radosťou točený príbeh podľa režisérskeho a scenáristického gusta tvorcov. Tí vedia, čo chcú filmom povedať a netlačia nám to do gebule elektrošokmi, v tomto odvádzajú skvelú prácu skôr sympatickí herci. Zvraty nezvraty, tie mi nevadili, pokiaľ slúžia myšlienke, nech si na konci zostanú. Ten najzásadnejší sa ale vynorí nečakane skoro a som rád, že tak scenár nerobí do konca z diváka hlupáka a vykladá svoje karty na stôl. Samozrejme nie všetky, čo by malo zistiť myslím viac ako traja diváci na dnešnom predstavení v kine. Film by si širšie publikum zaslúžil. 70%. (19.01.2015)