Díra u Hanušovic

Loňský festivalový rok mi v české vlně přinesl překvapení v podobě Revivalu a letošní ročník má zase Hanušovice. V rámci moderního českého filmu (v mém případě neskrytě značně bojkotovaného), se jedná prostě už o jistý "standart". Ve festivalové atmosféře bylo nutkání hodit hodnocení výše, těch 60% je ale pro tuhle jednoduchou (typicky českou) a hořkou komedii akorát. Babčáková a filmový statik RULEZ. [49. MFF Karlovy Vary] (09.07.2014)

Je to spíš portrét jedné zapadlé vesnice než příběh s dějem. Režisér nechává kameru zbytečně dlouho statovat na záběrech na krajinu nebo na lidi – ano, chápu, ti lidi jedí, ta krajina je hezká – to ale pochopím už na první kouknutí, nemusely se snad ty záběry natahovat do nekonečné délky. Zúčastnění hrají dobře, ale chybí jim k tomu ten příběh. Ještě i koncem filmu se najednou objeví nové postavy, o kterých nic nevíme a ani se nedozvíme. SHRNUTÍ: Dva týpci si rozbijou společnou sexuální hračku, ve filmu, který měl trvat nejméně o půl hodiny míň. (27.02.2019)

Spousta lidí asi přehlédla, že se film nejmenuje Vikantice u Hanušovic a že to není dokument o vesnici, nýbrž film o lidech - respektive o lidských povahách, o plahočivém lidském údělu, o snaze dostat se odněkud někam nebo odnikud nikam... Myslím, že je to jeden z nejlepších českých filmů za poslední roky. Cítím z něj něco z československé nové vlny šedesátých let, také se odehrává v takovém nekonkrétním bezčasí, také je tak trochu divadelně přitažený za vlasy, je to spíš absurdní metafora než normální příběh, a tím je působivější. Stoprocentně jsem si užil nejen tu divnou náladu, ale hlavně špičkové herecké výkony všech, čímž myslím opravdu všech. Že bude hodnocení tak nízké a já půjdu tak moc proti proudu, jsem nečekal. (30.01.2022)

Nejprve klady - dobrá kamera, syrové herecké výkony, určitá meditativní nálada. No a to je tak vše. Ano, takhle si herci pražského divadla představují život na severomoravské vesnici v pohraničí. Jak jsem psal už v článku Z díry u Bedřichovic (http://www.blisty.cz/art/73905.html), jde o hodně zjednodušený a jednostranně orientovaný pohled. Moje zkušenosti jsou spíše opačné - vesnice rozkvétají, snaží se podnikat, otevírají nová sportoviště, pražírny kávy, minipivovary, baráky nově nahazují. A lidi jsou tam stejní jako všude - jedni mrchy, druzí průměr, a jiní se snaží chovat slušně. Ale aby vše byl jen výkvět negativních vlastností a žádná postava pozitivní, to se vidí jen v takovýchto filmech. Prostě jen neředěná depka, vše je špatně, vše je na prd, a div, že na vesnicích lidé nepáchají z té bezmoci hromadné sebevraždy. O tomhle ten film bohužel je, o ničem jiném. Možná je to jen nošení pražských depek pražských inťošů do vesnic, ale doufám, že se tímhle zkresleným a jednostranným úhlem pohledu nedají lidi zmást a budou žít v pohodě své životy. Tenhle film je jen typickou ukázkou toho, jak jedna vrstva společnosti je totálně odříznutá od jiné, a jak falešně o tom svědčí. Jo, a btw - mše mají trochu jiné atributy, než jsou ve filmu ukázány (i když zde je jen vždy úvod nebo závěr mše), např. se hned po pozdravu nesedá, stejně jako se hned po knězově rozloučení takhle divně neprchá. (28.12.2014)

Poslední dobou u nás vzniká hodně komedií, nebo komediálních dramat jako v tomto případě, které se odehrávají kdesi na venkově. Samo prostředí, kde se toho moc neděje a když už - tak to stojí za to - je v takové oblibě režisérů až mně to začíná nudit. První z těchto filmů byly zajímavé, ale už je toho moc. A tak jsou nám donekonečna předkládány vesničky s nejroztodivnějšími názvy, kde každý obyvatel je co kus to originál a kde se leckdy žije svérázněji, ale volnějším tempem než ve městě..... Divákovi z města se tohle líbí, protože tyhle sondy do životů vesnických lidiček jsou svým způsobem velmi zajímavé, dobrodružné a pro měšťáka směšné. Vesnický lid zase mívá ve filmech toho svého pražáka s chalupou, který je naopak směšný jim s jeho potřebami a vnímáním toho, co je podstatné z jeho pohledu. Ti z venkova leckdy v počínání některých hrdinů poznávají své sousedy, což se jim také líbí... Baví se tedy většinou všichni a nikoho to neuráží díky čemuž jsou tyto filmy oblíbené a hojně točené... A tak tu máme všechny ty Vesničky střediskové, Slunce, sena.., Mistry, Babovřesky atd... Jistě, někdo mně může napadnout, že srovnávat Mistry s Babovřeskama je zvěrstvo. Ano je, ale ten vesnický základ tam prostě je. Krobot umí. Umí vést herce na prknech i z režisérského křesílka. A jdou mu zejména právě podobné příběhy jako byl tento. Příběhy odehrávající se na malém prostoru, s minimem hrdinů u nichž dokonale rozvine jejich vzájemně se prolínající světy. Už to předvedl u filmu Dům a povedlo se mu to. Ale co dál? Je to prostě pořád stejné a je jedno jestli Anču nahradí Maruna a Otíka Olin... A ten hantec, který místy herci zapomínali užívat to neměl šanci okořenit tak dobře, aby to bylo vtipné. Jako komedii bych to nebral. Je to taková smutná a zamyšlená sonda o fiktivní díře u Hanušovic. Divák však tuší, že film věrně a pěknou kamerou zachytil reálie některých částí našeho venkova a že na tom není nic komediálního. Jde z toho hrůza. Tři křížky. * * * (12.12.2014)