Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ivan Trojan v černé komedii o jednom neobyčejném dni obyčejného normalizačního úředníka, který v opilosti podepsal Chartu 77, a díky tomu se stal hrdinou proti své vůli... Píše se rok 1980. Richard v opilosti a spíše omylem podepsal Chartu 77 a od té doby se mu problémy a smůla doslova lepí na paty. A dnešek je vrcholem všeho! Odpoledne ho čeká návštěva u zubaře a trhání osmiček, což je něco, čeho se upřímně děsí. Než na to ale dojde, prožije celou řadu mnohem větších katastrof, proti kterým je trhání zubů učiněná legrace. Uzávěrka v práci, vdavekchtivá kolegyně, která prostě nepochopila, že šlo jen o flirt, šéfovo ultimátum ohledně odvolání podpisu Charty, doma prasklá stoupačka skrývající starou zrezivělou pistoli, nečekané otcovství patnáctiletého syna, které má vzít na sebe, a k tomu všemu všudypřítomný stín estébáka, který na něj byl nasazen. Prostě den blbec se vším všudy, kvůli kterému může buď přijít naprosto o vše, nebo díky kterému může konečně najít sám sebe! (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (394)

kareen 

všetky recenzie používateľa

Chudák dobrák Richard, to jak se celý den brodil ve sračkách, doslova i obrazně, bylo leckdy víc k pláči než k smíchu a Ivan toho hrdinu proti své vůli zahrál tak přesvědčivým způsobem, že jsem s ním soucítila až na doraz. I přes ty nánosy hořkosti, bylo přesto dost osvěžující vidět takto vážné téma zpracované s nadhledem i humorem, to u našich režisérů i scénáristů není zas taková samozřejmost a proto bod pro ně, hlavně Jiří Srach mi byl vždycky sympatický. Jinak já jsem tu dobu nezažila, ale jestli se skutečně pracovalo, či vlastně nepracovalo až takovým způsobem, tak potěš koště. A souhlas s Malarkeym a Enšpíglem, tohle by si skutečně zasloužilo jít do kin více, než leckterá letošní blbina. ()

slunicko2 

všetky recenzie používateľa

Poněkud podbízivá hořká vzpomínka s lehce absurdními rysy. 1) 39letý Marek Epstein napsal vtipný scénář a 41letý Jiří Strach jej zručně převedl do podoby televizního filmu. Herci jsou perfektní, atmosféra doby výstižná, reálie vesměs přesné. Až dosud vše fajn. 2) Vadí mi vypočítavá snaha dosáhnout efektu za každou cenu. Podpis Charty přece probíhal jinak, než je ve filmu zobrazeno. Večer opilec podepíše prohlášení, následující ráno (!) o věci referuje Svobodná Evropa a o hodinu či dvě později jsou už tajní u opilce v práci a věc probírají s ředitelem, no to mě podrž. Kdyby byla STB tak efektivní, byli bychom mírovou hrází socialismu dosud. Lidi v podniku zastavují nového chartistu a vyjadřují mu svůj obdiv, jaký je hrdina. Asi jsem tehdy žil v nějakém jiném Československu... 3) Celý film je prošpikován podobnými, byť už méně do nebe volajícími situacemi. Vše kolem prasklého potrubí, poměry v práci i konečně způsob "řešení" skutečnosti, že syn přivedl svou starší (!) partnerku do jiného stavu - všemu chybí opravdovost. Divák cítí, že autoři zde tvoří "na efekt" a nikoli kvůli umění či pravdě. ()

Reklama

honajz 

všetky recenzie používateľa

Nějak nevím, kde začít. Mám z toho filmu rozpačité pocity. Možná proto, že sám ten film působí rozpačitě. Trvalo mi asi dvacet minut, než jsem se do něj „zakoukal“, ale ani pak mne nějak nebral. Nevěřil jsem hercům ten marast, pocity, některé reakce mi přišly příliš afektované (zvláště milenka, uff). Určitá klišé (sekretářka ředitele, kovaná komunistka nejspíše, která ale pro jistotu to hraje i na druhou stranu, co kdyby?). Hodně mi vadilo, že to celé má spíše takové bakalářské ladění, roztahaná bakalářská povídka do celovečerní stopáže. Mělo to být kratší, takhle to nemá šmrnc. Co by při kratší stopáži i mohlo působit vtipně nebo snad už i dadaisticky, je při takto roztahaných scénách... prostě nuda. Výprava, lokace (až snad na ten jeden zádrhel s tím moderním žlutým barákem s moderními okny), vše opět vypiplané. Věřil jsem jim, že ty skříně na šaty používají každý den. Poněkud mne zklamal Trojan. Celou dobu jsem přemýšlel, proč si s Jirkou Dvořákem ty role neprohodili, působilo by to zajímavěji a možná i uvěřitelněji. Takhle každý z nich hraje svou škatulku. Vážně - Jirku Dvořáka jsem snad jen jednou viděl hrát postavu charakterově slabou. A Trojan v poslední době ty role hraje tak nějak nastejno. Ostatně celý ten ansámbl Dejvického divadla hraje v poslední době vše tak nějak nastejno. Vadilo mi špatné vypointování scén. Věděl jsem, kdy přišel vtip, kdy bych se měl asi smát, a asi dvakrát mi to i vtipné přišlo (kondomy Trojan nepočítaje). Ale jindy ten vtip vyšuměl do ztracena, zanikl v překladu. Vadily mi nelogičnosti. V noci opilý podepíšete Chartu a ráno to vysílají na Svobodné Evropě? Možná v době internetu a Facebooku, ale ne tehdy. Na záchodě na přenosné rádijko naladíte Svobodnou Evropu, a ta ani není rušená? Come on! To s tím rádiem a chytáním SE mi přijde signifikantní pro celý film. Ne že by ta rádia nebo vysílání SE tehdy neexistovaly, ale tak nějak to fungovalo jinak. Vlastně jsem ani nepobral vyznění filmu. Těší mne, že Jirka Strach má odvahu dívat se na dogmata jinak, vlastně jako jeden z mála. Zde nám sdělí, že chartisté sbírali podpisy po hospodách od opilců a že to s tou Chartou až tak žhavé nebylo, a kdoví, kdo tehdy spolupracoval s StB. Ale když pominu ty neuvěřitelné a časem až násilně působící náhody, co bylo smyslem? G-bod? Nic jiného? To stačí, aby člověk to kafkovské prostředí přežil? Tak nějak pořád čekám na film o té době, o 70. a 80. letech, podaných na obyčejném člověku. Ani disidentovi, ani nýmandovi, prostě takové ty každodenní ústupky, ale i radosti. Zaujala mne ve filmu jedna věta, moc se mi líbila. „Víš, co na socialismu miluju? To ticho.“ Ta doba skutečně byla jakýmsi bezčasím, ale lidé žili a měli své problémy. Ale to bychom se dostali někam jinam. Potěšil mne Pepa Dvořák ve vážnější roli, jen škoda, že pan scenárista s jeho postavou moc nepracoval a jen ji povrchně nadhodil jedním dvěma vnějšími znaky. Osmy se mi líbily pro jistou nejednoznačnost chování postav, na druhou stranu mne zklamaly, jak svým způsobem přehánějí nebo jsou mírně jinde (syndrom rádia - mimochodem, my jsme v té době ještě poslouchali třeba Deutsche Welle, Rádio Luxemburk, Vatikán, do ČSSR v češtině vysílalo víc stanic). --- EDIT: Hodně mi vadilo chabé prokreslení vlastně všech postav. Třeba o manželce nevíme lautr nic. Nevíme nic o jejich (i jejích) rodičích, zda má nějaké sourozence, a kromě emigrujícího bráchy nevíme nic ani o Trojanově postavě. Ostatní postavy jsou pak jen figurky tak nějak bez života, chybí jim nějaký znak třeba z jejich soukromí. () (menej) (viac)

Kaluž 

všetky recenzie používateľa

Ivan Trojan zahraje všechno. I pohodového tátu od rodiny zmítaného osudem od čerta k ďáblu v téměř dokonale vysoustružené situační komedii odehrávající se v kulisách totalitní šedi. Osmy jsou ukázkovým příkladem toho, jak vypadá den blbec. Marek Epstein se zase jednou nechal opíchat můzou a vyšlo mu to na výbornou. Toho chlapíka doporučuju bedlivě sledovat, sem tam trousí perly. ()

D.Moore 

všetky recenzie používateľa

Řady klišé momentů, které jsme už viděli jinde, a tudíž nebyly tak vtipné, se mohl Epsteinův scénář (opět) vyvarovat, a bylo by to ještě lepší. Přesto jsem ale rád, že se někdo konečně na vážné téma Charty 77 dokázal podívat s humorem a že si na něm nevylámal... ehm... zuby. Bez perfektního Ivana Trojana by byl ovšem výsledek poloviční. ()

Galéria (71)

Zaujímavosti (30)

  • V záběru v čase 51:20 jede po viaduktu lokomotiva řady 163, která byla dodána Československým drahám až v roce 1984, tudíž v roce 1978 nemohla být v čele jakéhokoli vlaku. (alanwilder)
  • Ve scéně, kdy Ing. Tauš (Ivan Trojan) kouří u vedoucího (Miroslav Krobot), je na stole plný popelník, v dalších záběrech je však skoro prázdný. (M.B)

Súvisiace novinky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

21.04.2014

Světové "neformanovské" filmy kameramana Miroslava Ondříčka, téměř kompletní domácí hraná i dokumentární tvorba za poslední rok za účasti tvůrců a poprvé i výběr nových slovenských filmů, to… (viac)

Reklama

Reklama