Osmy

Nejlepší evropský televizní film Osmy není o zápachu dezinfekce v ordinaci zubaře, ale o smradu normalizace, která nebyla snadná, ač ji scénárista Epstein s režisérem Strachem vyprávějí až moc v absurdní rovině. Pasivní hrdina nalezne nejlepší lék v podobě útoku a vzteku. Rozpadá se mu manželství, pracovní pozice i trubky v koupelně. Navíc po něm zběsile jede kolegyně, StB, o walkman a dvanáctiletou whisky je sakra zájem, syn se spustil při doučování, lidé kolem tiše oslavují, že TO udělal – v opilosti podškrábnul Chartu 77. Epsteinova látka je nekomplikovaná, lehce se podbízí, ale to jí neubírá na atraktivnosti. Herci jsou výborní, Ivan Trojan hraje lehce a přesvědčivě zároveň, Marek Taclík v montérkách jiskří a kouzelně řve na sousedy, ať aspoň chvíli neser.. Co víc si v té naší kotlině přát? (17.12.2014)

3-4 // Nechci nic vyzrazovat, ale tenhle TV film nabízí vedle hodně solidních hereckých výkonů slabší místa a situace, která už jsou trochu klišé (zejména kolem postavy, kterou hraje Jiří Dvořák), ale zároveň originální momenty. Rušily mě tam snad jen některé momenty jako přehnaně opilý protagonista a neustále dotírající "nadržená" milenka. To už byla spíš groteska. Ale jinak povedené. // Ve filmu "hrají" i jména protagonistů a tvůrců. A člověk si vzpomene i na Ucpaný systém. (04.05.2014)

„Aspoň v tomhle nám nelhali …“ Absurdita totalitního režimu dotažená s vtipem a nahledem do naprosté dokonalosti. Člověk žijící pod neustálou hrozbou toho, že bude potopen v totálních s…ách, je tam nakonec vinou vlastního neuváženého činu skutečně vržen a pak už se to na něj z potrubí valí ze všech stran … Pro půlku národa se okamžitě stává hrdinou, pro tu druhou padouchem. On sám se snaží jen se v tom neutopit. Režisér Jiří Strach opět prokázal svůj cit pro filmařské řemeslo, schopnost dokonale zpracovat jakékoliv téma a vybrat si pro svůj záměr ty nejlepší herce i pro ty nejmenší role. Vynikající černý humor v českém podání: „Vadilo by Ti moc, kdybych jezdil s multikárou? … Tak já jim to podepíšu … - Budou Ti ji půjčovat i na víkendy?“ (15.12.2014)

Poněkud podbízivá hořká vzpomínka s lehce absurdními rysy. 1) 39letý Marek Epstein napsal vtipný scénář a 41letý Jiří Strach jej zručně převedl do podoby televizního filmu. Herci jsou perfektní, atmosféra doby výstižná, reálie vesměs přesné. Až dosud vše fajn. 2) Vadí mi vypočítavá snaha dosáhnout efektu za každou cenu. Podpis Charty přece probíhal jinak, než je ve filmu zobrazeno. Večer opilec podepíše prohlášení, následující ráno (!) o věci referuje Svobodná Evropa a o hodinu či dvě později jsou už tajní u opilce v práci a věc probírají s ředitelem, no to mě podrž. Kdyby byla STB tak efektivní, byli bychom mírovou hrází socialismu dosud. Lidi v podniku zastavují nového chartistu a vyjadřují mu svůj obdiv, jaký je hrdina. Asi jsem tehdy žil v nějakém jiném Československu... 3) Celý film je prošpikován podobnými, byť už méně do nebe volajícími situacemi. Vše kolem prasklého potrubí, poměry v práci i konečně způsob "řešení" skutečnosti, že syn přivedl svou starší (!) partnerku do jiného stavu - všemu chybí opravdovost. Divák cítí, že autoři zde tvoří "na efekt" a nikoli kvůli umění či pravdě. (21.12.2014)

To je vážně k posrání. Češi po dlouhé době natočí zase dobrý film a dají ho jen do televize. A zase je to film ohlížející se do minulosti, jakoby už neuměli natočit dobrý a zábavný film ze současnosti (chci další Samotáře). V tomhle ohledu Osmy naserou úplně stejně, jako potěší. Protože mě to bavilo přesně tak, jak bych očekával. Ze Stracha se nám klube zajímavý a dobrý režisér. Což je dobře, protože jako herec dvakrát sympatický nebyl. Babčáková opět masakruje. A možná, až se mi to rozleží v hlavě, to vytáhnu na plný počet. Že tam jsou nějaké chyby a je to opět další film o člověku deptaném socialistickým režimem (zdá se, že jen komunisté uměli točit filmy o normálních lidech s "normálními" problémy v socialistickém Československu), na to se dá při filmu krásně zapomenout. (20.12.2014)