Osmy

Řady klišé momentů, které jsme už viděli jinde, a tudíž nebyly tak vtipné, se mohl Epsteinův scénář (opět) vyvarovat, a bylo by to ještě lepší. Přesto jsem ale rád, že se někdo konečně na vážné téma Charty 77 dokázal podívat s humorem a že si na něm nevylámal... ehm... zuby. Bez perfektního Ivana Trojana by byl ovšem výsledek poloviční. (14.12.2014)

CITÁT - Mě se tu šprajcla nožička........ Hned úvodní scéna nás varuje: Když se vožerete, neberte do ruky tužku a nic nepodepisujte. (a nebo obráceně?) Protože druhý den je vokno, nic si nepamatujete a možná budete mít problémy. Richardovo (Ivan Trojan) narození je totiž 26.3.1940. Jenže, když jde všechno z kopce, tak s velkou parádou. Den začal hlubokým průměrem, ale prý se odpoledne může změnit na velký nadprůměr. CITÁT - Ty vole, já ti nerozumim. Nevrátíš mi walkmana za 200 liber, nechceš moje šprcky, nechceš mého zubaře. Tak co, kurva, chceš?....... Richardův den teprve začal a věřte, že bude hůř. Perfektní herecké obsazení, je základem příběhu. Ivan Trojan si roli, jako skoro vždy, užívá, Miroslav Krobot opět z minimem slovní zásoby, řekne víc, než polovina herců na place a Simona Babčáková, to už je legenda sama o sobě. Krásné, dnes již, dobové prostředí, vás donutí si trochu zavzpomínat, hudba je skoro bezkonkurenční, protože smíchat rock a úderné komunistické písně, tak, že neruší děj, je skoro um a kamera je taky povedená. CITÁT - Nejvíc nás bolí strach......... (18.12.2014)

„VÍŠ CO TO JE? TY UŽ JSI TO ASI PODEPSAL, ŽE? … „VLASTNĚ NE. ALE MŮŽU“…" /// Ivan Trojan prožívá zajímavej den, kterýho zlatým hřebem mělo bejt původně trhání osmiček... Epstein naštěstí ještě umí vysmrknout solidní scénář. Tenhle si pohrává s nostalgickou náladou totalitních časů, kdy bylo nejlepší nic nepodepisovat, nemít rodinu, milenku a bát se zubaře. A jaký to je bejt pro půlku národa hrdinou proti svý vůli, a pro tu druhou podvratnej živel?... Když sleduju, co za prostoduchosti leze do kin, mělo by tvůrce mrzet, že nepřitlačili na pilu a nevlezli tam taky. Moc lepších kusů, než je tohle černoúsměvný drama, který míchá normalizační nostalgii s bakalářským příběhem o zrození hrdiny, u nás totiž letos nevzniklo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nic mě nepotěší víc, jak neštěstí druhýho. 2.) Taky jsem podepsal. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.12.2014)

Líbilo. Počet hvězd zaokrouhluji dolů, protože ten film je jen "slušný", ničím zvlášť zajímavý. Ale na to, že od Epsteina i Stracha mám v tomto ohledu nulová očekávání, je to dobrý, dá se doporučit. Některé věci jsem nepochopil, hlavně, proč by mělo být jeho zbouchnutí patnáctileté holky společensky přijatelnější než synovo (a vůbec způsob synova nátlaku v této věci). Některé věci jsem pochopil, ale neocenil, třeba symboliku brodění se v hovnech (jak tady někdo příhodně píše, podstatně kratší by ten film byl podstatně lepší). Jinak vcelku hezky koncipováno i provedeno. Trochu nouzově naroubovaný epilog s G-bodem, trochu marný začátek, ovšem hned scéna podpisu je sice dějinně takřka nemožná, ale nádherná (démonický vlasatý disouš s propiskou proklatě nízko - a konec konců jde tady o fakt hrdinova opileckého podpisu, nikoli o historickou ilustraci). Četné dobové propriety potěšily, k různým věcným nesrovnalostem i tvůrčím marnostem viz Radek99 a honajz. Většinu jevů, postav a jejich chování lze nicméně přijmout jako hodnověrné symbolické reprezentanty, aniž by musely být přísně realistické (vyjímkou je mnohokrát zde zmiňovaná hloupě přepálená a vlastně trochu přebytečná postava dychtivé milenky z nepracoviště). Komediální setření závážnosti tématu mi nebrání považovat tento film za vhodnou výchovnou pomůcku pro mládež. A opět se mi potvrdilo (viz hrdinovo zaměstnání snů v účtárně OPBH), že za komoušů bylo líp - teda pokud jste nepotřebovali svobodu slova nebo instalatéra. (15.12.2014)

Nezpochybnitelnou zásluhu na kvalitě filmu má jeho herecké obsazení. Svižný, vtipný snímek, v němž se za 80 minut přihodilo mnohem více, než v některých jiných filmech za 2 hodiny. Jen bych podotkla, že tramvaje v sedmdesátých letech určitě neměly čísla na displeji a kandelábry nebyly šedivé, leč dole červené a nahoře žluté. Ty dobové nereálie trošku kazí dojem. Což společně s zimou v letním kině Kinematografu bratří Čadíků uloupilo jednu hvězdu. (16.09.2017)