Len 17

Film sleduje osudy dospívajcící dívky (jak již český název napovídá 17leté) během jednoho roku. Přičemž hlavní tématem je její sexualita. Vyprávění je rozděleno na čtyři části podle ročních období. Každé období / část vypovídá o událostech, kterými si Isabelle prochází (v létě přožije svou první sexuální zkušenost, na podzim se živý jako luxusní prostitutka, v zimě se o jejích přivídělcích dozví rodina a na jaře prochází katarzí). Snímek je lehce dráždivý, a to hned v několika ohledech. Za prvé díky svému erotickému napětí (ale žádné explicitní sexuální scény nenajdete). Za druhé pro své kontroverzní téma - nezletilá dívka se živý jako prostitutka pro starší klienty. Reřisér se také jemně dotýká i dalších problématických témat jako nevěra (matky či jejího ,,oblíbeného" klienta), voyarského bratra, jenž sleduje svou sestru v choulostivějších sitaucích. A za třetí je film dráždivý ve vztahu poskytování informací či vodítek divákovi o motavacích hlavní hrndinky. Divák se neodozví žádné důvody, proč Isabelle dělá to, co dělá. Pochází z celkem dobře situované rodiny, nic jí nechybí, peníze nepotřebuje. Proč tedy dělá prostitutku? Proč nemůže navázat normální milostný vztah? Film nabízí mnoho otázek, ale bohužel již neposkytuje odpovědi (nebo jsem možná nedával pozor). (20.01.2014)

Zkusila by to každá, kdyby měla odvahu. To určitě! Za pár peněz (které nepotřebuju) sex se svým pradědečkem - ale je něžný. Sex s umaštěným tatíkem - taky zkušenost (plus příplatek). Sex s neurotikem a s trochou ponížení - taky to mohlo dopadnout hůř... A do toho zděšená matka, která nechápe. Tak její pocity si vybavit umím, i ten strach a věčnou otázku, co jsem udělala špatně! (24.10.2017)

Můj miláček Ozon mě zase jednou potěšil a přesně se mi trefil do melancholické nálady, protože Jeune & jolie je snímek vyloženě zahalený do melancholie a zádumčivosti. Proto opět nemohl vybravit pro hudební podkres nikoho jiného než Francoise Hardy a její niterné písně. Spousta scén by se skvěle vyjímala jako obrazy zachycující pomíjivou krásu okamžiku. Marine Vacth je opravdu nádherná a její postava přesně potvrzuje ono známé a otřepané rčení, že to krásné ženy vůbec nemají v životě tak jednoduché, jak si všichni kolem myslí. (15.08.2015)

Schválně jsem si v kině dal za sebou dva provokativní snímky poslední doby, Vlhká místa a Jen 17. A mohu říct, že o co víc mě Vlhká místa zklamala, o to víc mě tento snímek potěšil. Provokace a kontroverze tu naštěstí nestojí v centru, jsou jen doplňkem skvěle vystavěného psychologického příběhu. Zatímco Helen z Míst je podivnou postavou, která vás už po deseti minutách začne šíleně iritovat, Isabelle (jistě i díky neuvěřitelně kouzelné Marine Vacth) je podivnou postavou, která vás zajímá a příjemně provokuje celých 95 minut. V jejím úsměvu je až cosi z Mony Lisy. Proč dělá, to co dělá? Proč jí nikdo nemůže pomoct? Co se to v ní odehrává? A je vlastně až tak velký problém, když mladá dívka dělá společnici starším pánům? Proč nám to připadá tak hrozně nemorální? Ozon natočil příběh v nejlepší tradici evropských uměleckých filmů -tichý, pomalý, ale báječně provokativní. Jeho pohled na ženy zbožňuju už od Osmi žen a stejně jako tam, i zde se vyplatí počkat na nenápadnou, ale o to krásnější pointu. (05.12.2013)

Případ filmu, který se snaží být tak uhlazený, elegantní, nevulgární a rádoby provokativně nejednoznačný/liberální ve svém vyznění, až je bezzubý a plochý jako prkno. Mám ostatně pocit, že naroubovaná epizodka s Charlotte Rampling představuje Ozonovo alter ego, které jejími ústy říká, že nemělo dost odvahy a přesto ten film chtělo natočit, jelikož i poměrně cudně pojatý snímek o sexu neplnoleté dívky s těžce plnoletými muži pořád dokáže poškádlit buržoazní morálku. A být v každé recenzi porovnáván s Buňuelem pověsti režiséra také neuškodí, že ano. (a Marine Vacth je francouzský klon Rooney Mara - tzv. "robotická herečka") (09.09.2014)