Prosperovy knihy

Ve všech těchto odlišných oblastech se filmový či fotografický obraz mění z okna rozevřeného do znázorněného světa v plochu, na níž se jedna obrazová vrstva skládá na druhou nebo vynořuje z druhé a vytváří tak kolážové efekty, které spíše než efekt hloubky prostoru navazují efekt tloušťky obrazové plochy a vzájemnou koexistenci, kdy je střih vnesen dovnitř obrazu a prostoru za účelem vrstvení či klíčování významů. Neb vázáním listů vzniká kniha, stejně jako chronologií stran a namáčením brku do kalamáře, když dojde roztřesené ruce v návalu inspirace inkoust či dech. Love it. (01.08.2008)

Zo 4 Greenawayových filmov, ktoré som doteraz videl, sú PK jednoznačne najnáročnejšie na sledovanie naratívu. Zhruba tak trikrát. Naopak po vizuálnej stránke sú zase 3x prepracovanejšie a to je už čo povedať. Peter myslel iba na znalcov predlohy, my ostatní sme sa mohli kochať sledovaním nekonečného množstva prvkov vo vnútrozáberovej montáži. Chcel by som toto dielo vidieť ako sériu obrazov v galérii. Pod nimi by bol text a mal by som tak množstvo času si ho podrobne prečítať a tým pádom aj pochopiť. Filmu môžem vyčítať teda iba vlastnú neznalosť kontextov, ale aj o tom je hodnotenie filmov. (20.04.2016)

Utkal si z tej látky rovnako krásny sen ako Prospero, ako Shakespeare... a postavy i filmový svet si odel do barokových šiat mágovej mysle. Nie, tento film nie je mätúci. Je prostý. Na jednej úrovni je ostrov v podstate len alegorickým stvárnením Prosperovej mysle - mysle učenca, ktorému z hlavy tryskajú najrôznejšie obrazy, mysle mága, ktorý ovláda každú čiastočku reality, a to až do tej miery, že aj ostatné postavy hovoria sčasti jeho rečou. Všetky tie obrazy a vízie sú tu obrazmi Prosperovými a istá ich nesúdržnosť je tu vlastne akýmsi stvárnením "prúdu vedomia". Na druhej úrovni je samotný film manifestáciou Shakespearovej barokovej vízie o réžii a divadle. Vízie tvorcu, autora, ktorý tká svet zo svojich prekrásnych snov. Tak ako Búrku môžeme vnímať ako akúsi Shakespearovu osobnú rozlúčku s divadlom a Prospera ako režiséra, tak sa aj tu skrz Prospera zjavuje Greenaway so svojou láskou k baroku, so svojim svojským, postmoderným prístupom k histórii a k rozprávaniu, so svojim ironickým, až absurdným humorom, so svojimi víziami, ktorými pretvára realitu na svoj obraz. Nuž a v odkaze na Shakespeara a jeho Búrku sa môžeme opýtať: Kde sa to hodí viac, než práve tu? Greenaway sa tu akoby prepojil so Shakespearovým duchom a vytvoril absolútnu adaptáciu. Vlastne, keby Shakespeare žil, inscenoval by podľa mňa Búrku pre film práve takto. Toto nie je len prostá aktualizácia, či postmoderná hra, toto je totálne súznenie. Vskutku prekrásny nový svet. (27.08.2021)

Shakespeare, jak ho neznáte. 1) Intelektuálové a milovníci poesie slintají blahem zatímco ostatní (vzdělaní) diváci jsou na rozpacích ze surrealistického (nebo spíš dadaistického) melodramu, v němž shakespearovskou archaickou básnickou angličtinu dotvářejí a ilustrují živé obrazy. Co na to říci? 2) Zajímavý je i pohled na hodnocení. Na IMDb - 67%, na ČSFD - 85% a ČSFD jenom moji oblíbení uživatelé - 96%. 3) Neupírám filmu nesporné výtvarné kvality. To však nic nemění na tom, že se mi moc nelíbí. (09.08.2012)

Silně převažující forma pro mne dělá tento film těžko stravitelným. Malebné výtvarné hry, ohromující výprava, oslňující režijní nápady... - klobouk dolů. Jen se mi z toho vytrácí snaha sdělit autorovy myšlenky a záměry. Chybí mi vnitřní harmonie, jako by se Greenaway se Shakespearem přetahovali, kdo je geniálnější. Výsledek je pro mne nasnadě: horko těžko tři hvězdy. (19.10.2012)