T2 Trainspotting

Oceňujem, že sa podarilo dostať do T2 všetky relevantné osoby, ktoré slávili nevídaný úspech už pred 20 rokmi. Pokračovanie sa nesie v znamení jednotky, brilantný strih, kamera a hudba je dychberúca. Samotný príbeh je nastavený na reálny dej po 20-tich rokoch, pre tých, ktorí jednotku nevideli sú nápomocné flashbacky z minulosti a pre znalých fanúšikov kratučké výlety do minulosti nerobia problém. T2 je štýlový moderný film, ktorý sa nevenuje len drogám, ale aj pornografii či eurofondom. (16.02.2017)

Jsem doma. ___ Syntéza mezi oběma částmi, kdy z Porna (knižní název perfektního literárního pokračování) - které je více než dvakrát obsáhlejší - zbyla jen trocha (kostra ohledně návratu Rentona do Edinburghu) a ze všech košatých peripetií z možného natáčení lechtivých videí, hereckých castingů apod. není vůbec nic - jen se tu řeší místo toho stavba bordelu. Ale to je jen povzdechnutí jakožto čtenáře obou knih. Jako diváky mne návrat samozřejmě potěšil a to, co děj přináší má hlavu a patu a celé je to neskutečně prosycené nostalgií (kterou podtrhuje častý prostřih se scénami z prvního dílů) a povzdechnutím, že ani dvacet let toho vlastně nemusí moc přinést resp. odnést. Perfektní je vizuální stránka filmu, Danny Boyle je režijní machr s citem pro každý záběr (podtrhuji každý) a často jsem si liboval, kam si tu kameru dokáže nechat usměrnit, ten vizuální cit a tím divákův požitek je skvostný. Co mne ale lehce zklamalo je soundtrack, tedy - ani ne tak výběr písní, ale občasná práce s nimi. Často jde jen o úseky a u některých mi vyloženě chybí, aby hrály déle a mohly vyniknout společně s obrazem. Hudební střih je často usekne / mixuje s něčím jiným a taky zde zcela chybí nějaká absolutně ikonické pasáž při spojení hudby, textu a obrazu. Opakuji, ikonická. Výborných scén je i tentokrát spousta. Celek je prostě neutěšenou a nostalgickou podívanou, která nikam nespeeduje, ale pozvolna dává nahlédnout do osudů postav, které filmově definovaly devadesátá léta. T2 Trainspotting této pozice ve své dekádě bohužel nedosáhne, ale zbytečný není. Ostatně, vybrat si můžete sami jinak... (16.02.2017)

Zmínil to tu snad každý, protože to nezmínit jednoduše nejde: Je to pořádná dávka drogové nostalgie. Nic méně, ale ani nic více. Nenajdeme zde tak ikonické scény, ale ani hlušší místo. Spousta drobných flashbackových vzpomínek, jak obrazových tak hudebních, moře narážek a návazností svého předchůdce a až násilná snaha, aby to od něj nikterak moc neodbočilo a nezklamalo. Ústřední čtveřice má stále tunu charismatu na rozdávání a i když hlášky a absurdní situace nemají takový grády, stále to má úroveň. Musím uznat, že začátek byl naprostý top a kdyby ty legrácky vydržely aspoň v trochu konstantním tempu až do konce, užil bych si film víc. Poměrně vážný a ne moc úderný konec drobet nadšení tlumí a tak se T2 stává takový fajn doplněk, který neurazí ale ani zvlášť nevytrhne. (26.02.2017)

Zbytečný návrat. Utopené v nostalgii, neschopné se posunout a přitom neochotné uspokojit alespoň poctivým nášupem toho samého - o sofistikovanost se scénář pokouší výpustkou všeho, co bylo zábavné. Druhý Trainspotting působí jako imitace sebe sama, neživá věc, která unyle pohazuje trademarky a pomrkává, ale nezačne nic říkat. Důležitější jsou odkazy na jedničku než děj. Opravdu mi má stačit film o tom, že krize středního věku je ještě o kus tvrdší, když jste nula? Hyperaktivní režie Dannyho Boylea, kdy je každý záběr napěchovaný nápady, tentokrát nestačí. Jde prostě o prázdný, nekonečně dlouhý film. (14.02.2017)

Choose life. Choose Facebook, Twitter, Instagram and hope that someone, somewhere cares. Choose looking up old flames, wishing you'd done it all differently. And choose watching history repeat itself. Choose your future. Choose reality TV, slut shaming, revenge porn. Choose a zero-hour contract, a two hour journey to work. And choose the same for your kids, only worse, and smother the pain with an unknown dose of an unknown drug made in somebody's kitchen. And then... take a deep breath. You're an addict. So be addicted, just be addicted to something else. Choose the ones you love. Choose your future. Choose life. Postmodern Boyle cinema at its best. Existenciálne úplne iným štýlom ako prvý diel (asi ako keď vojdete do zbúraniska obľúbeného diskoklubu z mladosti a v hlave vám hrá obľúbená skladba, ktorú už nikdy nikto v tom klube nezahrá(aj preto počuť z Born Slippy len útržky)) a hlavne, obávam sa, že to bude rezonovať len u tých čo majú okolo štyridsať a podobnú dobu si v mladosti užili. Nečakajte Trainspotting 96 v 2017 ale Transmelancholy 2017. Lebo skôr než nostalgické je to melancholické a dosť sociálne. Ale stále kurwa nadupané. 10/10 (02.03.2017)