Kniha snů

Pillow book veľmi pekne ukazuje, že aj príbehová kinematografia je veľmi variabilná a s rozvojom techológií je možné obohatiť film aj inak ako nákladnými efektami. Obraz v obraze, rozparcelovaný obraz, obrázok v hlavnom obraze predznamenávajúci nasledujúcu scénu, popísaný obraz, maličké štvorčeky v rohoch plátna a veľa iných zaujímavostí. Kaligrafický film, kde ústrednú úlohu zohrávajú ľudské telo, maľovanie písmen a láska s dejovo "tradičným" greenawayovským bizarným šokizmom. Voľne zacitujem vetu z knihy Nová filmová historie - "Pillow book je názornou ukážkou toho, ako veľmi jednorozmerné a ploché sú tradičné hollywoodské filmy." A len tak na okraj: Dnes by si Ewan Mc Gregor takúto úlohu asi nestrihol. Väčšinou sa pohybuje nahý, či polonahý, okrem toho rovnocenne súloži ako s mužom tak so ženou. (27.04.2005)

Hodně dlouhý a hodně zvláštní film o dívence, jejíž otec byl kaligrafik a psal na nahé tělo. A až bude dívence 28 let, bude kniha snů, kterou kdysi sepsala jedna vznešená královna, přesně tisíc let stará a ona si bude moci psát tu svoji, co všechno v životě za to stojí....a na nahé tělo někoho.... hmmmm....vizuelně velmi zvláštní film, obraz nebo dva v jednom záběru,dějově zapadající, skoro neustále nahý mladinký Mc Gregor a spousta dalších, sloužících jako papír pro napsání její vlastní Knihy snů o 13 kapitolách, jenže ono se to všechno mírně zvrtne....není to podívaná pro všechny typy diváků, někdo v polovině vypne.Ale kaligrafie a poetika je krásná, ale já přesto nemůžu dát víc jak tři hvězdy. (18.04.2013)

Nelíbilo. Japonská duše není klipovitá, rychlá a razovita. Je dlouze rozjímavá, s pomalejšími a meditačními prvky, jako japonské divadlo, které jsem měl možnost zažít na vlastní kůži, a dost dlouho mi trvalo se do něj "dostat". Ale o to silnější a hlubší pocit to pak je. Kaligrafie je čínské umění (oni toho Japonci docela hodně šlohli Číňanům, s výjimkou seppuku, to je jejich vynález), ale zde je degradováno z vysoce profesionální malířské techniky na hranici s výtvarným uměním na čmárání po nahém těle a politická hesla. Příběh to nemá, odnikud nikam to nejde a nedojde, a to příběhem rozumím spíše sdělení autora, důvod, PROČ někdo něco natočil a CO tím chce divákům říct nebo sdělit. Tady jsem kromě onanie nad tím čmáráním nic takového nenašel. (16.03.2019)

Když Bůh vyrobil první hliněný model člověka, namaloval mu oči, rty a pohlaví. A každému namaloval jeho jméno, aby ho nikdy nezapomněl. Když byl Bůh spokojený se svým výtvorem, vdechl hlíně život svým vlastním podpisem.________ Pillow Book je na Greenawaye hdně netypický film. Ani ne tak tím, že je z poloviny v japonštině, ale tím, že zde nedostane tolik prostoru jeho obvyklý cynismus, ale naopak se většina filmu nese v lyrickém duchu. Film především vzdává hold kráse japonské kaligrafie. Kaligrafie coby prostředku dosažení rozkoše, kde roli papíru zastává lidské tělo. V lepším případě tělo krásné mladé Vivian Wu, v horším tělo krásného (sic!) mladého Ewana McGregora a v nejhorším těla..radši nechtějte vědět. Film je rozhodně velmi originální a stojí za vidění už jen kvůli úžasné koláži za zvuků překrásné francouzské písně Blonde od Guesch Patti přibližně v polovině filmu. (17.08.2005)

Pillow book je pro mě asi "nejdějovějším" filmem ladně malovanýn na osobitý Greenawayův pergamen. Tentokrát si jako předmět svého sexuálního zájmu bere kaligrafii a celkovou exotičnost asijského prostředí. Vedle nádherně poetického jazýčku, který není u mistra častokrát k vidění, v Pillow book proplouvá i imaginativní, obrazové a nanejvýš esteticky orgistické vizuálno - což u něj zase tak neobvyklé není :) a kaligrafie a přehršel bizarností (za krásné považuju snahu splachovat psací stroj...). Nádherná báseň... (13.07.2009)