Krávy

Režisér se snaží zachytit poměry na vesnici Guipúzcoa na přelomu 19. a 20. století, což se mu daří. Vyprávění bylo uvěřitelné a já neměla problém pobíhat v mysli po lukách a kopcích, nacházejíicích se v zeleném srdci Španělska. Ve filmu se prolíná historie země s baskickou kulturou a tvůrci nás seznamují s jednotlivými lidskými charaktery . Možná tak chtějí poukázat na samostatnost, o kterou Baskové už tak dlouho bojují, na jejich rozdílnost od ostatní části Španělska. Nádherné vypodobnění přírody, lehce plující příběh, u něhož mi délka filmu padla jako ušitá a krávy, které vše jen němě pozorují. Nechybí ani symbolika, která provází film od začátku do konce, z níž mne asi nejvíce zaujalo zachycení na první pohled mrtvého stromu. Příběh není nijak náročný, stačí se jen pohodlně usadit a nechat se unášet tóny dopadajících seker na dřevo. (02.03.2008)

Obdivuhodné, ako v pomerne malom časovom úseku príbehu (približne 60 rokov) dokázal tento snímok na mňa zapôsobiť epickým dojmom. Ide vlastne o takú temnejšiu ságu dvoch rodín, kde hlavné slovo majú kravy... Epickosti dejovej linky určite pomohla zvláštna, a pre Medema typicky vťahujúca atmosféra, ktorá pohltila všetky moje zmysly už hneď od začiatku, a to i napriek tomu, že samotný príbeh bol pomere jednoduchý. K tomu niekoľko metafor a výsledný pocitový dojem bol výborný. Takéto rustikálne záležitosti s peknou výpravou mám veľmi rád. Slušný nadpriemer. 80/100 (08.03.2018)

Horké španělské slunce, statní muži, ženy s havraními vlasy... Jeden z nejzajímavějších španělských režisérů současnosti nám podává vskutku mistrně napsanou a zrežírovanou generační výpověď z oblasti natolik specifické a neuchopitelné, jakou jen Baskicko může být. Přerod tradičního venkova do frankistické éry vykreslený v postavě Perua (který se coby dospělý vrací do rodné vesnice) je výstižným epilogem celého mnohovrstevnatého příběhu. Film je plný metaforických obrazů a symbolů, díky nimž jej prostupuje již od první scény právě ona zvláštní atmosféra. Atmosféra, kterou mi tak učaroval... (02.09.2008)

Uhrančivá procházka jak moderními baskickými krajinami tak osobitou krajinou přetékající zelení, tajupně šeptajícími lesy, údolími, kde ozvěna ruší jakoukoliv vzdálenost a zvuk kravských zvonců neustále doléhá k lidským uším. Medem ve své prvotině hned ukázal v čem tkví jeho síla - v naprosto přirozeném přecházení mezi skutečností a irreálnými prvky, tklivé a nenápadné magii, která je na hony vzdálená samoúčelnosti a vyrůstá stejně jako on z hlubokých kořenů baskické citlivosti a výlučnosti. Tento národ a kultura si stěží mohli přát tak hlubokou poctu, kde ožívají dávné zvyky, vášně a bolesti a jedinečně promlouvají k současnému člověku, který musí být "vyšší" či "hlubší" rovinou vnímání stržen. Jde spíše o jakési rozpomenutí na to, co nejen Baskové ale moderní člověk obecně již ztratil ve zběsilém reji dvacátého století. Nadpozemsky čistý zážitek a jeden z nejpozoruhodnějších debutů světové kinematografie. (09.01.2013)

Tenhle film bych si asi nedovolil úplně rozebírat, protože mi k němu chybí určitá znalost španělské historie, ale bylo zajímavé na to nahlížet z pohledu někoho, kdo se v tom všem snaží zorientovat a něco mu vždycky uniká - přičemž je zajímavé, že přesně takovým stylem to Medem natočil. Je to můj první film od něj a určitě ne poslední, protože to kombinování drsných, naturalistických scén s poetickými přírodními mu fungovalo překvapivě skvěle a celý film prostupovala taková zvláštní osobitá atmosféra, kterou na tom oceňuji asi nejvíc, protože už jen z ní lze poznat, že Medem žádný rutinér nebude. Bavilo mě sledovat osudy té rodiny, bavilo mě to prostředí i některé zvláštní nápady a drželo si mě to víceméně po celou dobu, takže já jsem spokojený. Něco do sebe to prostě má a přišlo mi to maličko jako takový španělský Jakubisko, který je ale kreativní v jiném slova smyslu a trochu víc ví, co chce a jak to chce podat. Slabé 4* (23.02.2023)