Země

Bezejmenná španělská krajina. Záhadný muž. Angel. Přijíždí vymítit Stínky. Brouky. Mluví s hlasem ve své hlavě. Filozofuje. Potkává Angelu. Vdanou za Patricia, co rád loví kance. A Marii. Žhavou, dráždivě sexy rusovlasou Marii v koženém oděvu na motorce. Bydlí v modrém domku. Postupně vyplouvá na povrch vztah. A emoce začínají jiskřit. Stejně jako blesky, které zabíjí. Angelo zasáhl do perfektně zařízeného světa surovce Patricia, světa dvou žen, kde vše klape. Patricio se ho nechce vzdát. Angelo je rozpolcený a sám, je nerozhodný. Maria je závislá na sexu a nemůže se zamilovat. Angela je sama a nešťastná, ale zamiluje se jako školačka. Jeden muž, dvě ženy. Jak vše skončí? Vše podbarveno nádhernou, poetickou hudbou a překrásnými hrami s kamerou, dávajícími vyniknout specifické kráse španělských vinic, země s úchvatnou oblohou a nádechem exotiky konce světa. (23.07.2008)

Kamarad: "Tak na co dnes budeme koukat?" Ja: "J. Medem - Zeme" Kamarad: "Hmm, a o cem to je?" Ja: " Hlavni postava je hubic stinek" Kamarad: "Coze? O tom se da natocit film?" Ano, o tom se vazne da natocit film. Nadmiru poeticky a prodchnuty mystikou. J. Medem opet dokazuje sve kvality, v tomto neobycejnem snimku. (23.11.2005)

První věc co mě při sledování snímku o Angelovi, tajemném muži s dvojí osobností napadla, že ty nádherné scenérie španělských vinic, jako by vypadly z obrazu některého z malířů impresionismu. A stejně tak jako impresionisté, upřednostňuje Julio Medem ( je to mé první setkání s tímto režisérem, ale rozhodně ne poslední ) pocity a prchavou krásu okamžiku před příběhem samotným. To jen posiluje velmi sugestivní atmosféru a nejednoznačnost hlavní postavy zas dodává filmu jistou tajemnost. Úžasnou záležitostí jsou pak erotické scény, jedny z nejlepších, co jsem kdy viděla. Jistě je tu i plno skryté symboliky, ale jelikož to není zrovna má parketa, o ní se rozepisovat nebudu. Já jsem spíš na ty pocity. (18.05.2013)

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že to celé byl jenom velký vyumělkovaný pseudfilosofický kýč. Všechny postavy jsou víceméně šablonovité a až nechutně "dobré" a všechápající. A Angel ten tomu celému cirkusu kraluje svými "andělskými vizemi" a "komplikovaností"...Jediné, co je v tomto filmu opravdu krásné, je příroda/země. Medemovy postavičky jsou na ní jen vatovou stafáží nevalné kvality a významu...Celé to navíc zavání snahou o uměleckou poetičnost, která ale vyznívá naprázdno a záhy často končí v bahně přízemnosti a chtíče...Nejspíš asi nemám ty správné buňky pro režisérovy filmy - z Milenců ze severního pólu jsem měla podobné dojmy... (20.07.2011)

LFŠ 2008 Medemova ZEMĚ se snažila do jednoho filmu pojmout toho moc, resp. všechno - jenže problémy všehomíra a k tomu i ty lidské a mezilidské vztahové do jednoho filmu dost dobře nejde pojmout, pokud a) nesvedete natočit žánrovku s přesahem a pokud b) nejste výborným vypravěčem, což Medem ani jedno bohužel není. Náběh na existenciální podívanou vymykající se dramaturgickým zákonnitorstem skončí v žánrové kinematografii a s hezky klenutým dramatickým obloukem, a zprvu pečlivě rytmizované vyprávění s úchvatnou prací s hloubkou ostrosti a mimozáběrovým polem je retardováno voice-overy mimo obraz a přílišnými berličkami v podobě rozpravy se svým druhým Já, které jako diváci vidíme. Medem nedovede dostát žádným závazkům, což je inspirující a vzrušující i provokující, ale na umění je příliš doslovný a na mainstream se dotýká témat, kterých se mainstreamové filmy vyhýbají. Je to provokatér, jehož filmy spoustě lidem chutí kvůli španělskému "espiritu", ale ten není nekonečný a vyprchá celkem brzo, zvlášť při stopáži mírně nad dvě hodiny. (01.08.2008)