Země

Julio Medem vie zaujať hlavne tajomnosťou, až magičnosťou svojich postáv a v tomto príbehu o anjeloch (hlavné postavy sa volajú Angel a Angela:) to platí niekoľkonásobne. Dalo by sa povedať, že to magično až trochu prekombinoval, lebo rozohrával so svojimi postavami viaceré dejové línie, z ktorých sa len zopár pospájalo a vyústilo do pekného záveru. Nehodnotím tento film negatívne, ale podľa mňa je to zatiaľ najslabším Medemovým kúskom, aký som doteraz videl (Sex a Lucia, Milenci zo Severného pólu). (05.05.2009)

LFŠ 2008 Medemova ZEMĚ se snažila do jednoho filmu pojmout toho moc, resp. všechno - jenže problémy všehomíra a k tomu i ty lidské a mezilidské vztahové do jednoho filmu dost dobře nejde pojmout, pokud a) nesvedete natočit žánrovku s přesahem a pokud b) nejste výborným vypravěčem, což Medem ani jedno bohužel není. Náběh na existenciální podívanou vymykající se dramaturgickým zákonnitorstem skončí v žánrové kinematografii a s hezky klenutým dramatickým obloukem, a zprvu pečlivě rytmizované vyprávění s úchvatnou prací s hloubkou ostrosti a mimozáběrovým polem je retardováno voice-overy mimo obraz a přílišnými berličkami v podobě rozpravy se svým druhým Já, které jako diváci vidíme. Medem nedovede dostát žádným závazkům, což je inspirující a vzrušující i provokující, ale na umění je příliš doslovný a na mainstream se dotýká témat, kterých se mainstreamové filmy vyhýbají. Je to provokatér, jehož filmy spoustě lidem chutí kvůli španělskému "espiritu", ale ten není nekonečný a vyprchá celkem brzo, zvlášť při stopáži mírně nad dvě hodiny. (01.08.2008)

Dvě strany jedné mince. Dvě tváře člověka s nadměrnou obrazotvorností, jedna prý andělská, druhá pozemská. Ángel nás svými existenciálními úvahami o životě a smrti bezprostředně vtahuje do děje. Ovce zasažené bleskem, dialog s již mrtvým pastevcem a téma stínek a zemité chutě vína pozvolna stimuluje zvědavost a zájem. Až do doby, kdy se děj začíná komplikovat a materiálu je na jeden film příliš. Pro Medema je příznačná symbolika, jméno hlavního hrdiny je Ángel a první dívky, se kterou se u vinic setkává Angela. S ní by jeho jedna část, ta andělská, ráda zůstala a milovala ji, co na to ovšem pozemská část? Ta si vybírá Marii, ženu posedlou sexem, jakožto symbolem živočišnosti, ženu svůdnou, vonící rozkoší. Typický konflikt. Je snad tématika filmu inspirovaná Biblí a přenesená do pozemského života? Andělé, Marie, beránek, víno a vinice… Nevím, ale film ve mně evokuje velmi zvláštní a jedinečné pocity. (26.08.2010)

Ak by tento film bola moja prvá "medemovka" zaujme ma, no rozhodne nie tak silne ako iné jeho (neskoršie) filmy. Zvádza ma to k porovnávaniu. Tierra má vizuálnu a umeleckú hodnotu, má myšlienku a množstvo symbolov, rovnako však má málo presvedčivého Carmela Gómeza a niektoré samoúčelné dialógy. Silné pasáže striedajú dialógy o ničom a všetkom zároveň. Úvod je málo dôrazný, dosť nudný a skôr si ulietava kade tade, v polke filmu sa konečne napojím na Medemovskú lyriku a emócie, čo sa pri ostatných filmoch stáva úderom prvých scén. Tentokrát mám dosť nevyvážený dojem. (11.04.2011)

Medem servíruje příběh schizofrenika trpícího navíc nadprůměrnou představivostí. Kamera je víc než objevná, hudba jak víno. Zprvu jsem na to čuměl dosti vyjeveně a říkal jsem si, že to ten španěl už ňák překombinoval. Na závěr divákovi, pokud není idiot, vše docvakne a je to perfektní, byt složitá podívaná. Některé monology i dialogy tu působí dosti strojeně, nicméně většina má švih. "Jsem napůl živý a napůl mrtvý", "Nikdo přece nepotřebuje abych byl živý", "Mám problém, jsem posedlá sexem, měla bych se zamilovat", "Jsem malá kurva", "Zemřel dvakrát a stačil m i to říct" atd. Velice neobvyklé dílo(točí Medem něco obvyklého?), které ve vás zanechá jizvu s nutností analýzy, proč vlastně žijeme a nežijeme třeba taky na hovno? (02.08.2008)