Země

První věc co mě při sledování snímku o Angelovi, tajemném muži s dvojí osobností napadla, že ty nádherné scenérie španělských vinic, jako by vypadly z obrazu některého z malířů impresionismu. A stejně tak jako impresionisté, upřednostňuje Julio Medem ( je to mé první setkání s tímto režisérem, ale rozhodně ne poslední ) pocity a prchavou krásu okamžiku před příběhem samotným. To jen posiluje velmi sugestivní atmosféru a nejednoznačnost hlavní postavy zas dodává filmu jistou tajemnost. Úžasnou záležitostí jsou pak erotické scény, jedny z nejlepších, co jsem kdy viděla. Jistě je tu i plno skryté symboliky, ale jelikož to není zrovna má parketa, o ní se rozepisovat nebudu. Já jsem spíš na ty pocity. (18.05.2013)

Tak už mám skoro hotovo. Teď mám na mysli všechny Medemovy filmy. Chybí už jen jeho poslední a ten nevím, jestli vůbec dám. Už i Pokoj v Římě jako by trošku pokulhával, tak nevím, uvidím. Jeho první filmy, ty jsou ale úplně jiné. Čiší z nich uvolněnost, originálnost, což je přesně případ Země. Už jsem tenhle film asi kdysi viděl a tak jsem si ho jen vychutnal znovu až do konce. Příběh, servírovaný způsobem, jakým to snad umí jen Julio a nikdo jiný. (22.01.2015)

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že to celé byl jenom velký vyumělkovaný pseudfilosofický kýč. Všechny postavy jsou víceméně šablonovité a až nechutně "dobré" a všechápající. A Angel ten tomu celému cirkusu kraluje svými "andělskými vizemi" a "komplikovaností"...Jediné, co je v tomto filmu opravdu krásné, je příroda/země. Medemovy postavičky jsou na ní jen vatovou stafáží nevalné kvality a významu...Celé to navíc zavání snahou o uměleckou poetičnost, která ale vyznívá naprázdno a záhy často končí v bahně přízemnosti a chtíče...Nejspíš asi nemám ty správné buňky pro režisérovy filmy - z Milenců ze severního pólu jsem měla podobné dojmy... (20.07.2011)

Medem servíruje příběh schizofrenika trpícího navíc nadprůměrnou představivostí. Kamera je víc než objevná, hudba jak víno. Zprvu jsem na to čuměl dosti vyjeveně a říkal jsem si, že to ten španěl už ňák překombinoval. Na závěr divákovi, pokud není idiot, vše docvakne a je to perfektní, byt složitá podívaná. Některé monology i dialogy tu působí dosti strojeně, nicméně většina má švih. "Jsem napůl živý a napůl mrtvý", "Nikdo přece nepotřebuje abych byl živý", "Mám problém, jsem posedlá sexem, měla bych se zamilovat", "Jsem malá kurva", "Zemřel dvakrát a stačil m i to říct" atd. Velice neobvyklé dílo(točí Medem něco obvyklého?), které ve vás zanechá jizvu s nutností analýzy, proč vlastně žijeme a nežijeme třeba taky na hovno? (02.08.2008)

Paradoxne Tierra vo mne zanecháva silnejší dojem po dopozeraní, asi ako dobré víno. Stručne a jasne povedané- počas projekcie som sa prvú hodinu nudil a až tú druhú sa postupne dostával do Medemovej rozohratej hry. Ešte, že španielove filmy nie sú tak jednoduché a povrchné, lebo niektoré vrstvy sa mi odkryli postupne a ja som bol v podstate spokojný. Dostal som vizuálne premakané a vypiplané zábery, vzťahové symboly, vášeň a fatalitu - napriek tomu, že tu v podstate nič nechýba je Tierra ako celok v porovnaní s ostatnými autorovými (veľ)dielami akoby nedotiahnutá, trochu rozpačitá a nie tak silne magnetizujúca a elektrizujúca. Pri Medomových filmoch veci zvyknem "prežívať", teraz som sa "len" pozeral... Určite nie slabé, ale laťka je vysoko... (12.04.2011)