Milenci ze severního pólu

Nevím proč, ale nějak jsem měl problém přistoupit na pravidla téhle hry od pana režiséra. O to víc, když si uvědomím, že u jiných podobných filmů z poslední doby (napadají mě filmy jako Mr. Nobody nebo First day of the rest of your life, ...) jsem tenhle problém při sledování neregistroval. Teď jde jen o to, zda je vina na straně subjektu nebo objektu. (29.11.2010)

tvorba julia medema ma stale viac presviedca o tom, ze je daleko lepsim filmarom ako vele uspesny pedro almodovar. medem je majster filmovej naracie, jeho hra s prvkami nahody, prepojenia, vitazstiev, sklamania, lasky, ma uchvacuje ako nic na svete. milenci zo severneho polu su krasnym filmom o vyssie spomenutych veciach. (31.08.2007)

Čo je napísané, je napísané. Maktub. Nestane sa moja vôľa, len vôľa Božia. A vôľa osudu. Všetko je vopred nalinkované, môžem robiť, čo chcem, osudu neuniknem. Kde ma, Bože, položíš, tam budem ležať. A muchy, zožerte si ma. Presne tak... to nie je. Extrémna osudovosť je tu zobrazená takým zvláštnym "medemovským" štýlom, že to vo mne zanechalo len akýsi neurčitý chlad... asi ako spoza toho polárneho kruhu. (27.08.2017)

Julio Medem a jeho prozatím nechaotická Ana. Jestli mám správné informace, Medemova sestra Ana zemřela při nehodě až v roce 2001. Je proto až děsivé, že Milenci ze severního pólu vznikli 3 roky předtím. A již zde, ve filmu, který věnoval svému otci, staví nejen na Aně, ale i na reinkarnaci, především převtělení se rodičů do postav milenců. Tohle všechno je hodně zajímavé a Medem Milencům dodal i skvělé vizuální zpracování. Nicméně jak zde píše Tetsuo, i já jsem z toho cítil cosi Améliovského, co mi úplně tak nešlo pod nos. Naprosto stejný pocit, jaký jsem měl i u dosti podobného Pana Nikdo. 7/10 (05.05.2013)

Jsem z těch chlapů kteří vrčí, když chce jejich rádobyromantická partnerka místo finále MS v hokeji, sledovat západ slunce, nebo když dává přednost svíčkám před skvěle zářícími LED žárovkami z Ikei. Přesto. Jsem romanticky založený člověk, cíťa v utajení, empatik z planety Mars. Takže můžu kvalifikovaně prohlásit, že tento film, je romantický asi jako tchoř, který si na playback prozpěvuje Everything what i do... od Briana Adamse. Začátek filmu je mile ulítlý, všichni Jiní si příjdou na své, člověk se spíš usmívá a se zájmem sleduje, jak si děti poradí s tím, že jsou tak trochu jeblé. Pak s lehkým porozuměním sledujeme jejich rodiče, jak se popasují s tím, že jeblost jejich ratolestí neustupuje a hold z nich normální průměrní občani nevyrostou. Zbytek příběhu je hraní si s náhodami, kterých je tolik a jsou tak nepravděpodobné, že se distributoři rozhodli přiklepnout k žánrovému označení drama/romantický, ještě i mysteriózní. Pokud jste tedy čekali, že se bude čarovat, nebo odněkud vyjukne Mulder se Scullyovou... . No, ale co už. Neměl jsem problém to dokoukat, protože mě zajímalo, jak nakonec tvůrci naloží s hlavními postavami. Bude hepáč? Píší, že je to romantické. No jo, ale taky je to drama. A navíc je to mysteriózní, takže třeba umřou a pak obživnou... . Tady máte důvod, proč se na to podívat. Ze zvědavosti. Přestože se to tak snaží vypadat, žádný ááárt to není a nepomůže ani to piááááno. Zcela jistě to ale není ani tuctový film. Trojstáár tedy neznamená průměrný, ale spíš ne až tak originální a pro mě přínosný film. (01.02.2017)