Réžia:
Julio MedemScenár:
Julio MedemKamera:
Gonzalo F. BerridiHudba:
Alberto IglesiasHrajú:
Najwa Nimri, Fele Martínez, Nancho Novo, Maru Valdivielso, Ángela Castilla, Pep Munné, Joost Siedhoff, Beate Jensen, Jaroslaw Bielski, María Isasi (viac)Obsahy(2)
Anna a Otto se potkají ve škole jednoho dne poté, co Annin otec zemřel a její matka se vdala za Ottova otce. Vztah mezi nimi nakonec přeroste v lásku, kterou však před okolím skrývají. Po čase se jejich cesty rozdělí a každý se vydá jinam. Jejich životy se tak stávají kruhem, který se uzavírá na severním pólu, kam oba milenci neodvratně směřují... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (164)
První film režiséra Julio Medema, který jsem viděl. Rozhodně zajímavý a originální. Minimálně VELMI dobrý. Rozhodně 4*. Myšlenka míjení dvou lidí, kteří stojí vedle sebe, jeden druhého svým konáním ovlivní (například takovou drobností, jako cigaretovým kouřem), ale vlastně se nepotkají, je jedinečná - na druhou stranu jsem měl pocit, že už toho je v některých chvílích moc. Po přesunutí děje do Finska přestal být film křišťálově čistý. Přesto stojí MIlenci polárního kruhu za to. ■ Výborný komentář napsal FateKEEPER. Cituji kousek (lépe bych to nenapsal): "Ve vzduchu visí setkání dvou lidí, jejichž citový život nikdy nebude normální. Tvůrci využívají bizarních situací a absurdních rozhodnutí postav k zrcadlení nesmyslnosti a osudovosti těch vztahů, které člověka pohlcují, ale nedovolují mu pro vlastní odlišnost pokračovat běžnou cestou. Otto s Anou tak putují na sever, očekávajíc toho druhého, aniž by museli cokoliv svým blízkým přiznávat. Stačí jim dostatek vzájemné podobnosti." ()
Žiadnemu z režisérov sa nepodarí tak rýchlo dostať moje emócie mimo kontroly...Julia Medema právom radím na môj režisérsky piedestál - najviac ma na ňom fascinuje ako dokáže prepojiť jednotlivé detaily tak, že pôsobia sugestívne. Príbeh stavia na fantazijných predstavách, túžbach hlavných postáv, nejednoznačnosti a rôznych symboloch. Tentokrát je určujúcim pocitom príbehu zvláštne ironický fatalizmus. ()
Příběh nevlastních sourozenců Otty a Any kteří se narodili pro společnou lásku, postupně vyprávěný z perspektivy každého z nich. Otto ale po smrti své matky Anu opouští, aby ji nakonec mohl potkat za polárním kruhem, daleko od předsudků a nepochopení. V poněkud nadstavovaném závěru pak Medem nabízí dvojí závěr tohoto příběhu - červený autobus a věčný odlesk Ottovy tváře v Aniných očích, nebo jen další míjení? ()
Musím s potěšením přiznat, že si mne španělská kinematografie získává na svou palubu… Již dříve jsem dostala příležitost seznámit se s výbornými režiséry. Pány jako kupříkladu Amenábar, Almódovar a právě Medem, díky nimž mohu španělskou tvorbu zařadit do pomyslného žebříčku. Julio Medem opět nezklamal a i nyní potvrzuje své kvality…. Příběh, který vás oněmí a s úžasem zjistíte, jak hluboce se vám vryl pod kůži. Že ne? Ale ano! Nebraňte se, není se čeho bát, jen usedněte, nechte plynout čas a sledujte naplno milostné vyprávění osudové lásky viděný ze dvou rozdílných úhlů pohledu. Děj plný zvratů, vzpomínek na dětství, souhry náhod, očekávání. Čas změn a proměn střídající se se smutnými okamžiky. Křehký příběh lásky v ústřižcích, které mne tak bavilo skládat. Mladí lidé, svobodní a volní jako vlaštovky z papíru, jejichž utajená láska až za hrob hory přenáší, bláhoví milenci dorozumívající se beze slov pouze gesty a letmými pohledy. Láska si umí vytvořit pevné pouto, tudíž nacházejí skulinky a neustále si k sobě hledají cestu… Nastávají nečekané situace, kdy život proběhne před očima doslova v jedné vteřině… Kdo za to může? Osud? To on svedl je? Jen hraje si s nimi jako s loutkami a především na něm závisí, za jakou nitku zatahá. Jednou spojí je, podruhé rozdělí. Ne vždy jsou jim náhody nakloněny. A proto blízký člověk, o kterém si myslí, že je daleko, se ve skutečnosti nachází blíž, než by se dalo očekávat. Dost už slov, těch stačilo by. Jen závěrem přiznám se, že snímek zakotvil se v hlavě a neopustil myšlenky mé, dokud neusnula jsem. ()
Julio Medem a jeho prozatím nechaotická Ana. Jestli mám správné informace, Medemova sestra Ana zemřela při nehodě až v roce 2001. Je proto až děsivé, že Milenci ze severního pólu vznikli 3 roky předtím. A již zde, ve filmu, který věnoval svému otci, staví nejen na Aně, ale i na reinkarnaci, především převtělení se rodičů do postav milenců. Tohle všechno je hodně zajímavé a Medem Milencům dodal i skvělé vizuální zpracování. Nicméně jak zde píše Tetsuo, i já jsem z toho cítil cosi Améliovského, co mi úplně tak nešlo pod nos. Naprosto stejný pocit, jaký jsem měl i u dosti podobného Pana Nikdo. 7/10 ()
Galéria (18)
Fotka © Canal+
Reklama