Boku dake ga inai mači

Už je to dávno, co mě takhle chytlo vážně laděné anime. Každý v tom zřejmě uvidí to své, ale já v tom měla poměrně hluboké myšleny, zajímavou ústřední postavu, která si dokázala zachovat chladnou hlavu a snažila se zachránit, co se dá. Hlavně se mi také líbila symbolika červené barvy. Jak šlo do tuhého, červená tam prostě figurovala. Nemluvě o tom, že opening i ending mě bavily a já si je pokaždé poslechla. Ale co na mě zapůsobilo ze všeho nejvíce – povedený konec. Opravdu se mi zakončení líbilo a jsem ráda, že ho udělali podle předlohy. Slabší 5*. (02.04.2016)

Většinou si počkám až je seriál celý a až pak jej zhlédnu, tentokrát jsem, ale nevydržel a když vyšel 7. díl, moje vůle byla rozlámána na absolutní kousíčky. Anime je to hodně kvalitní a na to, že se povětšinu času pohybujeme ve školním prostředí základní školy, tak se vyvarovalo typické Japonské infantilnosti a navíc si drží stabilní úroveň po celou dobu. Jenomže i přesto mi u něj chybělo jakési kouzlo, které by si mě obmotalo kolem prstu. Tímto pocitem jsem oplýval pouze u prvního dílu, ale i tak jsem viděl nejlepší anime za posledních pár let. Příběh je super a drží se v thrillerově kriminálním stylu, které mám tak rád, jen je škoda, že pachatelem byl ten o kom jsem byl přesvědčen zhruba od třetího dílu. Charaktery jsou celkem barvité, ale psychologii moc vyšperkovanou nemají. (26.03.2016)

Po zhlédnutí Sword Art Online jsem měl o schopnostech Tomohika Itóa značné pochyby, po zhlédnutí první řady Gin no sadži jsem se pro změnu jemně uchýlil k názoru, že se možná jen v případě SAO tento režisér chopil poněkud nešťastné látky, a po zhlédnutí Boku dake ga inai mači se k témuž názoru kloním s definitivní platností; přesvědčen, že téže látce bych v podání jiných režisérů a studií bez většího váhání dokázal udělit pouhou jednu hvězdu. Itó zde dokazuje, že i z pochybné kočkopsí předlohy rádoby psychologického, rádoby sci-fi a rádoby detektivního rázu dovede vytvořit dobře prokomponovaný vyprávěcí celek a předložit divákovi podívanou, která – ač pracuje s postavami ne vždy logicky uvažujícími a motivacemi uvěřitelnými – mi postavy přece činí sympatickými, která – ač nepevnými pravidly cestování v čase na příběhové nelogičnosti si postupně zadělávající – přece dovede držet nějakým způsobem pohromadě, a která – ač identitu vraha velmi zřetelně prozrazuje na dlouhé míle dopředu – přece napětí nezabíjí, ale naopak s ním výborně pracuje, umí si udržet divákovu pozornost v relativně vysoké míře až do konce a je k tomu velmi zdařile naanimovaná a ozvučená. Do budoucna bych si přál, aby Itó spolu s hlavním scenáristou vytvořili nějaké původní dílo, nezávislé na jakékoli předloze, kde by mohli naplno ukázat své tvůrčí schopnosti. Režisér je to totiž vynikající a z látky s mnoha dírami a hloupými chybami dokázal přece vytvořit dílo, které minimálně na silné 3* má. (25.03.2016)

To je tak, když první episoda oslní, druhá napne, třetí zchladí, čtvrtá vše prozradí a pátá až 11 se veze v nudě, jen aby se 12 naprosto blbě zakončila. Nechal jsem si to pěkně projít hlavou, než jsem toto hodnocení vyslovil a musím říct, že už si nepamatuju tak půlku, přičemž to skončilo před pár týdny. Nikdy se k tomu nevrátím, nesžil jsem se s hlavním hrdinou, hlavní záporák byl naprosto ubohý a i když nás autoři chtěli ke konci překvapit, bylo to něco naprosto... Idi*tského. 35% (06.04.2016)

Ta správná kombinace všeho, co mám ráda - cestování v čase se spojeným butterfly efektem, skvělé a realisticky zachycené pocity, sympatický hlavní hrdina.. a šílený učitel :D ne, upřímně.. po dlouhé době zase anime, ze kterého mě místy i skutečně mrazilo. Dokonalost sama. Víc není třeba dodat. Jasných 10/10 (24.03.2020)