Ten chlap je magor!

Myslím si, nie, dokonca som o tom priam presvedčený, že Takeši Kitano, si svojim「režisérskym debutom」, mimochodom nastavil latku tak hodne vysoko, až som z toho mimoriadne prekvapený, čo mi vlastne jeho Ten muž, pre zúrivosť, rovno popod nos naservíroval, čo ma tentoraz mierne vyviedlo z rovnováhy, keďže je miestami táto obzvlášť násilná, brutálna a surová snímka, v niektorých momentoch (scénach) až tak extrémne nepredvídateľnou, že si za to tento režisér a herec v jednej osobe, jednoznačne zaslúži palec nahor, nakoľko si v tomto prípade vôbec nekládol servítku pred ústa, čo inými slovami znamená predovšetkým to, že divák môže čakať od tohto drsného thrilleru úplne čokoľvek, a vedzte, že je tomu presne tak! • V jadru recenzie by som sa chcel najskôr venovať iba tomu, čo mi v podstate tento počin priamo pripomínal: „Povedzme niečo v priamej kombinácii legendárneho Serpica, čo sa teda týka toho skorumpovaného, prehnitého systému a rovnako aj celkovej formy v podobe drsných, francúzskych, kriminálnych príbehov, aké trebárs nakrúcal renomovaný filmár Jean-Pierre Melville s Alanom Delonom v hlavnej úlohe, ktorému by vskutku tento inšpektor Azumi, akoby hneď z oka vypadol”. • Skrátka, film by sa mohol zároveň pochváliť, či dokonca popýšiť i veľmi silným antagonistom v podaní Kiyohiroa, ktorého stelesnil japonský herec & hudobník - menom Hakúrju, pričom môžem popritom tiež podotknúť i to, že sa to zrovna pri jednotnom čísle vonkoncom nekončí, pretože ďalší, temní prisluhovači, sú schovaní niekde za rohom, odkiaľ sa kľudne môžu znenazdajky vynoriť, keď to daná postava ani neočakáva, no vždy sa stane to, čo človek najmenej očakáva. • A na samý záver snáď môžem dodať sotva len to, že sa po skončení tohto filmu, cítim stále akosi mizerne, či skľučujúco, a tak by sa dalo celkom povedať, že tvorca predsa splnil svoj konkrétny účel v tom rozsahu, že ma svojim prístupom nenormálne šokoval, a pritom sa jedná iba o debutový príspevok na poli hraného, celovečerného filmu, ktorým sa posunul razantným krokom vpred, a čo mi potom ešte ponúknu i jeho nasledujúce, filmové lastovičky...? Dokáže sa prekonať? (29.04.2023)

Takeši Kitano ve své první režii představuje špatného poldu jménem Azuma, který běžně kašle na svoje povinnosti, pujčuje si od ostatních peníze a nevrací je, hraje hazardní hry a neposlouchá rozkazy. Když ale dojde na chytání zločinců, tak se nebojí podezřelé zmlátit tak, aby se sami šli přiznat nebo zločince rovnou přejet při jeho zatýkání. Násilná povaha Azumy se projevuje prakticky ve všech činnostech, které provádí, což z první poloviny filmu dělá docela komickou parodii na dirty harryovské poldy, protože Azuma se slušně chová jen ke své sestře a k lidem od kterých chce peníze. Od začátku vyšetřování nového případu spojení drog a vražd se ale příběh pohybuje spirálou stupňujícího se násilí až k velmi brutální variaci na příběhy o pomstě a druhá polovina filmu už neobsahuje prakticky žádný humor. První kitanův film se nezaobírá zrovna nějakou velkou životní pravdou krom té, že dva se perou se stupňující se intenzitou zatímco třetí se na konci dost cynicky zasměje, ale i přes očividné začátečnictví v režírování filmu je to dost zdařilý a zábavný snímek, který navíc dokáže překvapit jak hlavní postavou tak samotným vývojem příběhu. Už v prvním filmu ale člověk může vidět ty klasicky kitanovské absurdní vtípky a s příběhem nesouvisející komické záběry a scénky jako v tomto filmu třeba prvňáci házející plechovky z mostu na loď a nebo Azumovo setkání prakticky s jakoukoli vedlejší postavou. Takže určitě za to violent cop stojí. (04.12.2010)

Kitano, ještě nepoznamenaný autohavárií z roku 1994, vstoupil mezi asijskou režisérskou smétanku více než skvěle. Violent Cop v lecčem připomíná jeho pozdější snímek Ohňostroj. V obou snímcích je Beat Takeshi policista, v obou se tvrdě a krvavě vypořádává s yakuzou a v obou ukáže i starostlivou tvář (ať už o manželku, nebo o sestru). Nevím čím to je, že mi většina Kitanových filmů vyvolává skoro pořád úsměv na tváři, a to i v případě, kdy na scéně stříká krev. Závěr je brutálně nádherný a pokud si myslíte, že některý jeho film skončí happyendem, tak se šeredně mýlíte a Kitano pokaždé překvapí, třeba zabitím hlavních postav filmu a to bez jakéhokoliv předchozího varování. Nezbývá než konstatovat, že jeho debut není tak geniální, jako jeho pozdější filmy, ale je to vynikající předehra právě k nim. První a pro dnešní dobu už typický Kitano. (17.07.2004)

„Kdybyste udělal ješté nějaký průser, byl bych v tom i já...“  Viděl jsem řádku krimi thrillerů s nějakým tím drsným a rozporuplným detektivem či policistou, ale tenhle patří k těm, které asi jen tak nevytěsním z paměti. Azumi je zkušený v letité práci, plně za ta léta oboznámen se situací a chováním zločinců ve čtvrti a prostředí kolem, které mu svou povahu tvrdého a neústupného policajta formuje během každodenní konfrontace s násilím do stále krutějších a extrémnějších rozměrů. Ani doposud největší konflikt s následnou neodkladnou výpovědí nepřinesly žádnou naději, dá se říct, že teprve otevírají cestu k pomstě bez zábran. Takeši Kitano je ve své roli excelentní, jako herec si mě tu brzy získal a podařilo se mu zajímavě ztvárnit postavu drsného policisty nejen v té fyzické, ale rovněž v psychologické rovině, upoutat dokonale uzemňujícími pohledy při konfrontacích, dát své postavě jisté charisma a stylovost, zároveň též kousek zádumčivosti, jež ho jako věčně osamělého a bloudícího člověka dlouhými ulicemi občas provází. Takeši Kitano jako současně režisér tohoto snímku se nebál brutální obsah a naturalistické pojetí skloubit současně s melancholickou náladou, pro tyhle neo-noiry často typickou, nicméně fyzická honička doprovázená tklivou hudbou je docela neotřelým řešením. V několika místech byl na můj vkus film až příliš otevřeně brutální, ač vzhledem k obsahu i odlišné asijské nátuře to asi šlo postupně očekávat. Napoprvé mě příliš nebraly scény s počínáním zfetovaných gaunerů, ale na skvělé, dvojité závěrečné vyústění se oplatilo počkat a celkovou atmosféru snímku s častým chozením s Azumim po denní i noční Jokohamě jsem si opětovně vychutnal. [85%] (opakovaně viděno 10.5.2023) (13.08.2022)

Drsná škola podľa Takeshi Kitana. Všestranný tvorca vo svojej prvotine z nezvyčajnou ľahkosťou( hlavne preto, lebo sa jedná o pekne temnú krimi) miesi humor z brutalitou. Sám stvárnil hlavnú postavu - detektíva Azumiho. Tento málovravný, brutálny policajt, dokáže poriadne zavariť nie len malým zlodejíčkom ale aj väčším rybám - ktoré majú podobu pašerákov drog. Dve dejové línie - Azumiho ako policajta snažiaceho vyšetriť vraždu svojho priateľa, ktorá sa javí ako samovražda, a druhá línia - Azumiho vzťah k jeho sestre sú krásne prepletené aby sa mohli vo finále spojiť a vytvoriť tak poriadne krvavý masaker za ktorý by sa nemusel hanbiť ani John Woo. Film, ktorý rozhodne nesklame fanúšikov drsnej ázijskej školy a už vôbec nie tých čo zbožňujú tvorbu Takeshi Kitana. Nejedná sa síce o jeho autorský film, ale je ho cítiť z každej jednej minúty filmu. A rozhodne nesklame. Niektoré scény ako naháňačka mestom, finále alebo prepadnutie pred kinom sú pamätné. (27.02.2011)