Bež, chlapče, bež

,,MUSÍŠ BÝT SILNÝ A ODVÁŽNÝ! MUSÍŠ PŘEŽÍT! MUSÍŠ PŘEŽÍT, SLYŠÍŠ! NIKDY SE NEVZDÁVEJ! MUSÍŠ ZAPOMENOUT SVÉ JMÉNO…, ALE NIKDY V ŽIVOTĚ NESMÍŠ ZAPOMENOUT, ŽE JSI ŽID…" /// Příběhový drámo o klukovi, kterej se vyhejbal pruhovanýmu pyžamu jak čert kříži, není nic pro citlivky. Tak jako svět, ve kterým není nouze o náhody, dobrý lidi a svině. Tohle (prej) psal sám život a já tyhle dětský kousky můžu. Vím komu fandit, nemusím přemejšlet, kdo je zlej… TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ! (budeš ho potřebovat…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2004 napsal Uri Orlev, ani historky Yorama Fridmana, neznám. 2.) Vymejšlím pro parchanty kurzy přežití. 3.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (30.10.2014)

Naprosto emočně sterilní film o útrapách malého Žida za války schytal ránu pod pás příšerným slovenským dabingem. Ta paní, která otřesně mluví Srulika (to se skutečně na Slovensku nenajde ani jeden chlapec, který by mohl dabovat? ), je využita i při Srulikově utěku z nemocnice na namluvení starce. To už je opravdu příliš velká vychytávka i pro nás, kteří nemáme rádi stereotyp. (28.03.2020)

Fikcie nemám rád, medzi riadkami som postrehol diferencovanie Poliakov na dobrých a zlých od detí, sedliakov, lekárov, starých ľudi...a ich postoje k blížnemu ako kresťan resp. k židovi aj keď nevinnému dieťaťu. Od tém holokaustu si dlhšie oddýchnem, stále dookola to isté. Na poslednú tretinu som už stratil trpezlivosť a nedopozeral. (15.01.2019)

Moje největší pochvala na můj vpravdě nemilovaný subžánr "děti za časů války" zní asi tak, že mě to neuráželo. Ačkoli i zde dítě je roztomilý, doba je zlá, Němci jsou bleble a chleba tvrdý, tak jsem u toho neměl potřebu spolknout kulku, jako u souputníků v pruhovaných pižamech či s kradenými knihami. Oproti nim má utíkající chlapec nespornou dramaturgickou výhodu v tom, že je neustále nucen měnit pozice a tím pádem se film stále někam viditelně sune (ačkoli v zásadě většinu filmu protagonista jen tak bloumá po okolí). Ovšem režie má zde poměrně výrazné limity, které vybublají na povrch zejména v okamžicích, kdy se tvůrci snaží naznačit delší časovou prodlevu mezi scénou A a scénou B, protože vztahy mezi ústředním klukem a jeho okolím se vždy nadefinují již úvodní scénou jejich setkání a již se nerozvinou po dobu třeba půl roku, který chlapec s danou postavou stráví. Jasně, díky tomu film netrvá tři a půl hodiny a díky bohu za to, ale i tak se až do konce zdá, že tento článek je pahýl. (21.10.2014)

Není moc filmů, kdy bychom viděli hrůzy druhé světové války dětskýma očima. Takže každý takový z nich uvítám. Chvilkami mi tenhle příběh přišel nepravděpodobný a těžko uvěřitelný. Chvilkami taky strašně plochý. Ale není černobílý. Jako bych se houpala na houpačce. Měla jsem prostě při sledování zvláštní směsici pocitů a myšlenky se mi honily hlavou jedna za druhou. Po shlédnutí jsem ještě tiše půl hoďky seděla a snažila se to v hlavě srovnat. Téma druhé světové války je nevyčerpatelné. Jen s ním dobře naložit. (10.05.2017)