Kikudžiro

Je to dosť dobrá rodinná komédia od Takeshiho Kitana. Má pomerne dobrý príbeh o malom chlapcovi žijúcom so svojou starou mamou, ktorý veľmi túži vidieť svoju matku, keďže žije ďaleko a už spolu dlho neboli. Práve idú prázdniny a s tým očakávaná nuda, keďže ani kamaráti mu už nezostanú, ale našťastie známa jeho starej mamy pošle svojho muža, aby spolu navštívili jeho matku. A tak sa vydajú na dlhú cestu, počas ktorej si k sebe nachádzajú cestu. So spracovaním som nadmieru spokojný, síce zápletky, v ktorých majú veľký priestor malé deti moc neobľubujem, no toto mi sadlo. Už od začiatku to navodí takú príjemnú atmosféru, ale skutočne si ma to získalo až po tej štvrtine filmu, kedy sa začne štýl road-movie a toto ma už veľmi bavilo. Môže za to samozrejme hlavne samotný Kitano, ktorý tu opäť stvárňuje svoj typický úplne nezodpovedný, arogantný a nevďačný charaker a na týchto cestách sa môže naplno prejaviť, preto hlavne v strednej časti filmu jedna výborná situácia strieda druhú, postupne prichádzajú rôzne zaujímavé epizódne postavy, ktoré to ešte osviežia a síce ku koncu už tomu trochu začne dochádzať dych, ale aj tak ma to už dosť bavilo až do konca, pričom tá príjemná atmosféra z filmu nezmizne ani na okamih. A rozhodne musím tento film pochváliť hlavne po tej komediálnej stránke, tu je množstvo výborných scén, kde som sa skutočne zasmial, práve všetky tie Kitanove prístupy k jednotlivým situáciám ma veľmi bavili a vždy som sa tešil, čo ďalšie zase urobí. A pritom fungujú aj tie dramatickejšie momenty, niektoré na mňa dosť zapôsobili. Herecké obsadenie je na tom dobre, samozrejme skvelý Takeshi Kitano v hlavnej úlohe, postava chlapca mi na moje prekvapenie vôbec nevadila a k tomu mnoho príjemných, skôr epizódnych postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelá atmosféra, mnoho zaujímavých obrazových nápadov, tu nemám čo vytknúť. A k tomu ešte veľmi príjemná hudba. Takže filmy s deťmi vo výraznej úlohe a ani road-movie moc neobľubujem, ale v Kitanovom prevedení si nemôžem sťažovať, výborná zábava. 78% (19.09.2013)

Úžasný pomalý film o putování malého chlapce a jeho hrubiánského strýce za maminkou kterou nikdy neviděl. Když jsem si ho pouštěl, nečekal jsem nic extra vtipného protože Kitana jsem znal spíše z jeho kriminálek, nicméně tímto dílem mě definitivně přesvědčil o svém umu - už dlouho jsem se u nějakého filmu nenasmál tak jako u Kikujira. Neskutečně vtipné scény se střídají dojemnými a do toho hraje nezapomenutelná hudba Joe Hisaishiho. (03.06.2010)

Takeshi Kitano je jednou z nejzajímavějších postav současné japonské kinematografie a natočit špatný film snad ani neumí. Kikudžiro ale k jeho nejlepším pracím nepatří. Měl jsem problémy s nevyrovnaným tempem, silné scény střídají hluché pasáže a celkově má film přetaženou stopáž. Navíc film obsahuje scény, kde se režisér až příliš okatě snaží svého diváka dojmout. Celkový dojem: 65 %. (04.08.2009)

Mě to nebavilo. Přisprostlej a hrubej (ale v jádru samozřejmě hodnej) chlápek doprovází malýho kluka na cestě za matkou, kterou léta neviděl. Do toho ve statických záběrech jeden nebo oba sedí, stojí, občas chodí, jednou plavou a jednou dokonce žonglují. Sem tam je to vtipné, občas tam probleskne trocha hravosti (mezititulky) a skoro pořád do toho hraje takovej ten klasicky zaměnitelnej ucajdanej japonskej hudební motiv. A na konci se samozřejmě sblíží a slíbej si, že se třeba někdy sejdou v sequelu. Každopádně pokud vám přijde legrační sledovat nahatýho plešatýho Japonce, jak se houpe na laně, tak je to film pro vás. (27.06.2019)

Road-movie mísíci "laskavou" lyriku s infantilně groteskním humorem by stylem každý zařadil spíš například do Francie, než do Japonska - země samurajů, úchyláků, milovníků mangy a gangsterů. Přesto právě díky takto nezvyklému prostředí získává Kikudžiro punc neobvyklého dílka které chytrého diváka nechce jen dojmout, pobavit a pokud možno neurazit, ale zaujmout ho trochu víc, unést ho mimo reálný svět do fantasie a hravě anarchistického blbnutí. Ve většině komentářů se tu zmiňuje Kolja... to je těmi stopovými prvky děje snad i pravda, ale mě napadá spíš srovnání s Michelem Gondrym, kterému je tento styl nepomněrně bližší. A o děj tu opravdu vůbec nejde, respektive se tu takřka nevyskytuje - a to je nejspíš i největší vada filmu, který přestává být filmem a stává se pouhým slepencem scének bez nějaké vnitřní provázanosti, což rozmělňuje i jinak vcelku zajímavou závěrečnou pointu. 8/10 (03.08.2009)