Dům pro Irene

Hřejivý příběh o lásce seniorů, co jsou spolu přes 60 let a potýkají se s realitou důstojného stárnutí. Pomalé tempo spíše přidávalo na intenzitě, James Cromwell odtáhl skvěle celý film a byl od první do poslední minuty na plátně. Na jeho boj proti byrokracii se krásně koukalo, ale nejsilnější scénu si schoval na pohřeb svého kamaráda Chestera. V tu chvíli to nebylo na kapesník, ale na prostěradlo. (11.10.2014)

Dobrý film na víkendové odpoledne. Aktivních důchodců, co už sotva lezou, ale pořád něco kutí, staví a plánují do budoucna v již nesplnitelném časovém horizontu, znám docela dost. Graigovy děti si nakonec uvědomí, že kdyby Graig jenom ležel a čuměl na bednu, moc dlouhou už by si ho asi neužili. Tento film navíc proti sobě hezky staví logiku se zkušenostmi na straně jedné a úřednickou byrokracii na straně druhé. Parádně ztvárněn i vztah mezi ústředním párem. (18.10.2021)

Nezačíná to ani nijak zvláštně, prostě jen kanadsky pomalu. A stejně pomalu to plyne i dál a melancholickou ideu nahlodávají jen kancelářské úřední krysy, na které ale skvělý Cromwell hází bobek, dokud to jen jde. Jeho jediným plánem je prostě jen postavit dům pro svoji vyvolenou, se kterou zůstane stůj co stůj a ať si svět i okolí myslí co chce. Docela silné konverzační drámo, na které se ale hezky i smutně koukalo. A výborná ústřední dvojice. ~~~ Podívej ty vlasy. Jak dlouho si se nestříhal? (09.11.2014)

Krásně tu úřední šiml řehtá na plný pecky. Jak vidno nesmyslná byrokracie moudrých vševědů se nevyhýba ani júesej. Teď už ale k samotnému příběhu. Vezmu-li ovšem na zřetel vysoký věk, přeci jenom jsou lidé omezeni jistou fyziologickou realitou, ale to raději ponechám stranou. V podstatě přikrášlování skutečností v tomto případě mě vůbec nevadilo. Protože v konečném vyznění skládá film všem docela obyčejným lidem, a to doslova i obrazně, nádherný hold v jejich stáří. Asi není třeba dodávat, že film pohladil. (30.04.2014)

To je film, který nemůžu a ani nechci hodnotit nějak objektivně. Celou dobu jsem měla před očima svého dědečka, který byl truhlářem srdcem a duší a ještě dnes si pamatuji tu vůni dřeva z jeho dílny, to jak jsem sbírala různé odřezky a stavěla si z nich pak domečky pro panenky. Chodila jsem fascinovaně kolem těch obrovských pil a hoblovacích strojů, pomáhala jsem dávat piliny do pytlů, když byl děda večer v hospodě a zařizoval si tam další zakázky. Druhý den jsem pak byla vyslaná babičkou hledat jeho zuby, protože je někde ztratil cestou. Dnes to už jsou jen krásné a úsměvné vzpomínky. Takže jak byl celý film trochu prodchnut sentimentalitou, tak jsem jí z velké části nasála do sebe i já. A díky za neuvěřitelné výkony obou hlavních protagonistů, kteří mně v určitých momentech vehnali slzy do očí. Maurice Chevalier napsal : "Muž s bílými vlasy je jako dům, na jehož střeše leží sníh. To ještě zdaleka nedokazuje, že v krbu není oheň. Já s tím souhlasím. (02.03.2015)