Dům pro Irene

Nezačíná to ani nijak zvláštně, prostě jen kanadsky pomalu. A stejně pomalu to plyne i dál a melancholickou ideu nahlodávají jen kancelářské úřední krysy, na které ale skvělý Cromwell hází bobek, dokud to jen jde. Jeho jediným plánem je prostě jen postavit dům pro svoji vyvolenou, se kterou zůstane stůj co stůj a ať si svět i okolí myslí co chce. Docela silné konverzační drámo, na které se ale hezky i smutně koukalo. A výborná ústřední dvojice. ~~~ Podívej ty vlasy. Jak dlouho si se nestříhal? (09.11.2014)

Dobrý film na víkendové odpoledne. Aktivních důchodců, co už sotva lezou, ale pořád něco kutí, staví a plánují do budoucna v již nesplnitelném časovém horizontu, znám docela dost. Graigovy děti si nakonec uvědomí, že kdyby Graig jenom ležel a čuměl na bednu, moc dlouhou už by si ho asi neužili. Tento film navíc proti sobě hezky staví logiku se zkušenostmi na straně jedné a úřednickou byrokracii na straně druhé. Parádně ztvárněn i vztah mezi ústředním párem. (18.10.2021)

Krásný, citlivý film o stárnutí a lidské hrdosti. J.Cromwell, ale i G.Bujold jsou vynikající jako ústřední dvojice. G.Bujoldová nebyla v Česku k vidění po mnoho let, ale okamžitě jsem poznal její charakteristický výraz, který jsem si pamatoval z filmových rolí v 70. letech (Tisíc dnů s Annou, Kamouraska). Bylo to kouzelné setkání... (27.04.2014)

Přišlo mi to až moc na sílu. Stáří je samozřejmě sviň a nic hezkého, a je fajn, že tady se stařík rozhodne být stále aktivní a postavit nový dům pro sebe a svou milovanou ženu, která začíná trpět stařeckou demencí. Ale geronto sex jsem zrovna vidět nemusel, ten soud taky asi těžko mohl vyhrát, takže se nakonec dívám na pohádku, a tak zaujme jen krajina, kamera a satira na byrokracii a na nesmyslné zákony, kdy musíte obhajovat někomu cizímu, že si na svém vlastním pozemku něco stavíte, a ještě mu za to platit, aby měl bezpracný zisk. Absurdita moderní doby. (02.04.2024)

To je film, který nemůžu a ani nechci hodnotit nějak objektivně. Celou dobu jsem měla před očima svého dědečka, který byl truhlářem srdcem a duší a ještě dnes si pamatuji tu vůni dřeva z jeho dílny, to jak jsem sbírala různé odřezky a stavěla si z nich pak domečky pro panenky. Chodila jsem fascinovaně kolem těch obrovských pil a hoblovacích strojů, pomáhala jsem dávat piliny do pytlů, když byl děda večer v hospodě a zařizoval si tam další zakázky. Druhý den jsem pak byla vyslaná babičkou hledat jeho zuby, protože je někde ztratil cestou. Dnes to už jsou jen krásné a úsměvné vzpomínky. Takže jak byl celý film trochu prodchnut sentimentalitou, tak jsem jí z velké části nasála do sebe i já. A díky za neuvěřitelné výkony obou hlavních protagonistů, kteří mně v určitých momentech vehnali slzy do očí. Maurice Chevalier napsal : "Muž s bílými vlasy je jako dům, na jehož střeše leží sníh. To ještě zdaleka nedokazuje, že v krbu není oheň. Já s tím souhlasím. (02.03.2015)