Šingeki no kjodžin - The Final Season

Pro někoho dneska jen skončilo jedno anime, pro jiného se právě dopsala celá éra. Přestože jsem v předchozích sezónách nikdy nebyl tím největším fanouškem AoT a u každé minulé série jsem si dokázal najít nějaký důvod, proč jsem nemohl dát 5*, tady se mi to už zkrátka nepodaří a vlastně i chápu, proč je pro mnohé konec AoT tak velkou událostí. Přeci jen jde o seriál, který (stejně jako předtím Pokémoni, One Piece, Naruto a po něm SAO) stvořil celou jednu generaci nových otaku (nebo prostě jen anime fanoušků), byl vstupní bránou k anime pro nespočet lidí, kteří třeba až zde pochopili, že ne všechno kreslené je pro děti. A tenhle jejich seriál, první pravá japonská kreslená láska – skončil, musí to být zvláštní pocit… Jedinou výraznou výtkou k téhle poslední řadě, tím, z čeho jsem si dokázal sám několikrát dělat legraci, byl vysílací formát. Takhle to natáhnout, použít snad všechny možné způsoby, jak značit pokračování jedné série, a tak stvořit „final season, final part, part 2“ nebo to bylo „final season, part 3, part 2“, na tohle určitě budu vzpomínat i celou další dekádu. Ale dá se to pochopit, byla to cena za udržení kvality, čekání, díky kterému byl každý další díl tím velkým a honosným zážitkem. MAPPA nic neuspěchala, všechno si pohlídala, dokonce i to CGI (pojem při které většině anime fanoušků běhá mráz po zádech) vypadá skvěle, a tak jedinou drobností, na kterou se ale dá zvyknout, je i zde výrazné stínování postav za pomoci šrafování (takže čáry pod očima, čáry pod krkem…) a znám minimálně jednoho kolegu, který si z toho nejspíš dělá srandu dodnes. Z čeho si ale už dělat legrace nejde, je příběh. Tahle poslední série je vytěžením všeho, co si autor během sérií předchozích připravil – včetně toho, co jen ukryl v drobných náznacích. Je to rozšíření příběhu do celého světa, přidání nových rozměrů a zároveň krásné otáčení úhlů pohledu na spoustu věcí a událostí, které jsme viděli. Je to nádherné filozofování o morálce, o lidech, o nenávisti, o válce – těch témat je tam nepočítaně a nic není černobílé a vše je otázkou úhlu pohledu, protože i hranice mezi hrdinou a teroristou může být velmi tenká, nebo spíš neexistující, protože vždy záleží, kdo se na naše činy dívá… Pro přemýšlivého člověka je poslední sezóna lahůdkou, kterou si užívá, skládačkou, která konečně zapadá do sebe a obraz, který dává, je tak nádherně komplikovaný, že si zaslouží další a delší rozebrání. Fungují tu emoce, které jsou sice pořád stejně intenzivní jako v předchozích řadách, ale s tím, jak je příběh pořád těžší – zvedají se sázky, jsou naprosto opodstatněné. Na postavách mi konečně začalo opravdu záležet, nikdo tu neměl nic jisté, takže mě smrt některých z nich opravdu zasáhla. Navíc jsem nečekal, že mi ukápne slzička i za jednu, z které jsem si dokázal dělat v předchozích sezónách akorát legraci. Samotné "finále" (poslední dva díly) bylo velkolepé, filmová kvalita, zúročení všeho, vysvětlení všeho, zakončení všeho --- no to bych zrovna neřekl, jsou věci mezi nebem a zemí, co neskončí nikdy – což je taky jedním z poselství celého tohohle anime. Co napsat víc? Pro někoho dneska jen skončilo jedno anime, pro jiného se právě dospala celá éra a Jeoffrey může jen říct, že pochopil, co lidi na těch "Titánech" vidí. 9,5/10   (05.11.2023) (menej) (viac)