Pianistka

S panem režisérem jsem měl zatím tu čest pouze jednou v podobě jedinečné TV inscenace Die Rebellion s historickým tématem, tentokrát jsem ochutnal jeden z Hanekeho kontroverzních snímků pro filmové plátno a s námětem ze současnosti. Michael Haneke se začíná pro mě stávat režisérem, jehož tvorby se lehce obávám, cítím z nich většinou něco silně nepříjemného, ale současně jsem na další režisérovy filmy nesmírně zvědavý. Předpokládám, že Pianistku netočil Haneke pro to, aby se divákovi v první řadě líbila, byť musím říct, že jisté zalíbení jsem v ní našel, zejména pokud jde o působivé vyladění tohoto drsného dramatu celým množstvím útržků klavirních skladeb. Spíše mu šlo o to otevřít kontroverzní témata z té nejintímnější sféry, zavést diváka do hloubky problému a byť jsem byl sám některými scénami téměř zhnusený a prožíval u nich menší šok, dokázala mě Pianistka navzdory velmi pomalému tempu (které je zde funkční a dává možnost hluboce se vžít do emocí postav) pohltit a znepokojit tak, že jsem nedokázal odvrátit zrak. Dějově obscénní film se dokáže obejít bez jakéhokoliv obscénního detailu a nabídnout s precizně propracovanými hlavními postavami psychologické drama, na které divák nezapomene. Potěšen jsem byl i účastí legendární Annie Girardot, jenž zde sehrála zajímavým způsobem matku s nejednoduchým vztahem k dceři na hraně kruté tyranie a přehnané rodičovské lásky pozdního věku. 80% (26.01.2021)

Vubec jsem nevedel co od toho cekat, navic podle nazvu se Pianistka tvari jako vcelku poklidny, umelecky zalozeny film, piano a hudba zde nastesti dostanou spoustu prostoru, to chvalim, ale to co se skryva pod povrchem v temnych zakoutich mozku tehle klavirni profesorky je az prekvapive politicky nekorektni zvracenost. To, ze jsou umelci prevazne totalne ujeti je znamym faktem, ale jestli se podobny chaos odehrava v myslich vsech profesoru na hudebnich konzervatorich, tak tam musi mit asi hodne veselo. Kdyby Pianistka vysla nekdy pred 15ti lety, mohl z toho byt i docela solidni shocking material. V dnesni dobe internetu a vsudypritomneho sexu uz to maji tyhle filmy trosku slozitejsi. Kdyz se 15ti lety klucina dneska podiva na proslulou ziletkovou scenu z Pianistky, kterou chtel Haneke ocividne sokovat, tak mu to prijde naprosto bezne, protoze si hodinu predtim prohlizel fotky Suicide Girls nalozenych v krvave vane, pro ktere jsou podobne interakce vaginy a ziletky kazdodennim ritualem. To ale nic neubira celkovemu efektu, ze Pianistka je stale velmi pusobiva a narocna psychologicka hra a excelentni one-women show Isabelle Huppert. Nejvetsi "WTF?" feeling jsem mel uplne na zaver pri sledovani zpusobu, kterym to Haneke cele zakoncil, ale nechci spoilerovat, takze si to pekne zcheknete sami, stoji to za to. 8/10 (28.11.2008)

Tahle filmová adaptace knihy rakouské nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek je tak kontroverzní, že z ní autorka literární předlohy jistě měla nepokrytou radost. Vytratil se z ní sice feministický podtext, tak typický pro dílo rakouské literární aktivistky, ale zůstalo nezměrné úsilí šokovat (a musím napsat, že se mi právě u tohoto díla příznačně a příslovečně zdá, že šokovat za každou cenu). Jak lze smysl tohoto snímku interpretovat? Jde o popis zvláštní sexuální deviace hlavní hrdinky? Či je to spíše psychologická umělecká studie na pozadí oné úchylky? Nebo je to nějaký vyšší umělecký symbol zvrácenosti doby? Právě rakouští výtvarní umělci s oblibou podřezávají na scéně před diváky živé sele a jeho teplou krví kreslí na plátna obrazy symbolizující prý podivnost téhle dekády. Mně se podivný zdá spíše jejich umělecký záměr jakož i tenhle mnohasečný film. Rozhodně je zajímavý, rozhodně je zvrácený (i když Francouzi umí o zvrácenosti točit ještě silnější filmy, viz třeba bizarní snímek se signifikantním názvem Zvrácený), rozhodně je těžko uchopitelný a rozhodně není pro slabé nátury... Ale možná je to píchnutí do vosího hnízda, kdo ví... Každopádně Michael Haneke potvrzuje, jak mimořádný solitér evropské režie to je... (10.03.2007)

Po Funny Games a jeho remaku moje třetí setkání s panem Hanekem a nejspíš ne poslední. Pianistka mě totiž opravdu zaujala. Jak tématem, tak otevřeným přístupem k němu. A samozřejmě hlavně hereckými výkony, a to nejen výtečné Isabelly Huppert, ale i Annie Girardot, která si se svojí postavou despotické, nesnesitelné matky hodné odstřelu znamenitě vyhrála. Ten konec jsem moc nepobral, celkově to však vidím na slušné 4*. (18.05.2011)

S dílem Elfriede Jelinek je lépe se seznámit mimo vlnu zájmu vyvolanou Nobelovkou. Dnes je odstup dostatečný. Jen těžko si ale umím představit buzz vyvolaný kolem tohoto art filmu bez spojitosti s buzzem kolem Nobelovky. Je to zacyklené, což je vlastně i škoda. Neb Pianistka pojednává o tématech, která by měla být diskutována, ale není tomu tak. Je fascinující, že z něčeho tak obyčejného, jako je vztah matky s dcerou, může vzniknout něco tak komplikovaného a zničujícího. (26.03.2017)