Pianistka

Michael Haneke netočí příjemné a hezké filmy, ale zneklidňující dramata, která zraňují a zanechávají po sobě podivnou pachuť. Přesto, nebo možná právě proto, to není špatný snímek. Zobrazuje možná nepříliš rozšířený, nicméně reálně existující svět sexuálních deviací lidí pokřivených neustálým předstíráním, utajováním a nenaplněnými touhami. Je to rozhodně realističtější pohled na určitou stránku erotiky a mezilidských vztahů než mnou nedávno shlédnutý Shortbus. Nevíc se film může pochlubit vynikajícími hereckými výkony v čele s Isabelle Huppert. Ta ve své roli psychopatické učitelky přímo exceluje. Jestli něco na filmu překáží, je to příliš dlouhá stopáž. Některé scény jsou zbytečné a jiné přetažené. Celkový dojem: 80 %. (21.01.2009)

Pianistka žije vo svete vlastných obmedzení a túžob a v tomto svete vlastnej izolácii dokáže nádherne cítiť hudbu. Haneke jej psychopatologickú osobnosť zobrazuje kompenzačne cez umenie a rozvíjajúci sa vzťah k študentovi - ide na to dobre - cez divácke emócie, čo som mu s veškerou emočnou zaangažovanosťou aj zhltla. (Našťastie) nie je to moje prvé stretnutie s Hanekem, preto som si vopred povedala, že zvládnem príbehovú nedopovedanosť a divácku frustráciu zo záveru, čo koniec koncov nebolo až také ťažké. Nezdieľam vrcholné nadšenie z Pianistky (až taký potenciál film nemá), ale nezabudnem... (27.10.2008)

(1001) Těžký film na hodnocení. Já bych tolik chtěla dát pět hvězdiček, protože strašně moc věcí se mi líbilo a byla jsem pohlcena, zasažena, vzrušena, rozrušena, ale zároveň se mi několik věcí nelíbilo a já je nemůžu ignorovat. Hádám, že jsem tak trochu pervert, a proto mi vadilo, že jsem v podtónu snímku zachytila zprávu, že perverti jsou magoři. S tím já nesouhlasím, já si tak nějak myslím, že perverti jsou perverti. (18.02.2011)

Tak tento obscéní snímek mě opravdu dostal z domečku. Komentář však píšu až druhý den, kdy se ve mě zážitek trochu rozležel, protože na první ťuk bych to asi nezvládl. Vlastně ze všeho toho mě nejvíce zaujalo, že a jak je možné žít v masce, ale čím víc je člověk schovaný za někoho, kým ve skutečnosti není, nemůže to dopadnout dobře. Kolik lidí to asi takhle má? Chápu, že ve filmu byl vytvořen neuvěřitelný kontrast mezi krásnou klavírní hudbou a sexuální deviací, v reálu rozpor asi tak velký nebude. Šílenost...ale nakonec to za shlédnutí stálo. (11.11.2012)

S panem režisérem jsem měl zatím tu čest pouze jednou v podobě jedinečné TV inscenace Die Rebellion s historickým tématem, tentokrát jsem ochutnal jeden z Hanekeho kontroverzních snímků pro filmové plátno a s námětem ze současnosti. Michael Haneke se začíná pro mě stávat režisérem, jehož tvorby se lehce obávám, cítím z nich většinou něco silně nepříjemného, ale současně jsem na další režisérovy filmy nesmírně zvědavý. Předpokládám, že Pianistku netočil Haneke pro to, aby se divákovi v první řadě líbila, byť musím říct, že jisté zalíbení jsem v ní našel, zejména pokud jde o působivé vyladění tohoto drsného dramatu celým množstvím útržků klavirních skladeb. Spíše mu šlo o to otevřít kontroverzní témata z té nejintímnější sféry, zavést diváka do hloubky problému a byť jsem byl sám některými scénami téměř zhnusený a prožíval u nich menší šok, dokázala mě Pianistka navzdory velmi pomalému tempu (které je zde funkční a dává možnost hluboce se vžít do emocí postav) pohltit a znepokojit tak, že jsem nedokázal odvrátit zrak. Dějově obscénní film se dokáže obejít bez jakéhokoliv obscénního detailu a nabídnout s precizně propracovanými hlavními postavami psychologické drama, na které divák nezapomene. Potěšen jsem byl i účastí legendární Annie Girardot, jenž zde sehrála zajímavým způsobem matku s nejednoduchým vztahem k dceři na hraně kruté tyranie a přehnané rodičovské lásky pozdního věku. 80% (26.01.2021)