Funny Games

Dva mladíci se zálibou v metafyzice vypadají na první pohled slušně a nevinně. Do svého letního sídla byste je ovšem zřejmě nepozvali. Přesto je radost se na jejich ne nevinné kousky dívat. Ovšem nutno podotknout, že pokud zrovna šibalsky nemrkají do kamery a vůbec nejsou zrovna v záběru, trošlu to ztrácí ten pel cynismu. A ten já ráda. (05.10.2009)

Skouknutí tohoto filmu jsem dlouho odkládal kvůli nedůvěře způsobené nešťastným shlédnutím remaku Funny Games USA (2007) ... Explotation je můj nejoblíbenější horrorový subžánr, ale remake mne dosti zklamal. Zato původní verze mne "klamala" jen do půlky, kdy jsem v podstatě sledoval opravdu identické situace jako v remaku. Jenže všechno bylo takové syrovější, hnusnější, odpornější ... Násilí probíhající většinou mimo záběr kamery rvalo nervy i tak, protože řev obětí byl skutečně ... jako by skutečný...nervydrásající. V polovině filmu se pak původní verze od remaku dějem zvrátí a najednou mi film servíroval něco, co jsem nečekal ... Ano!! To bylo ono, přesně ta úžasná hra na nervy a psychiku diváka. Myslím tím děj od chvíle, kdy útočníci "vyklidí pole". Dlouhé záběry na ztrápené oběti, dlouhé záběry na jejich snahu alespoň nějak si pomoci, neustálý strach, že ti dva sadističtí šmejdi ve skutečnosti slídí někde kolem. Tohle mne přesně dostalo a opravdu mne z těch dlouhých minut mučení diváka (někdo právě toto nepochopil a film kvůli tomu odsuzuje ...) běhal mráz po zádech. Navíc všechno bylo tak strašně syrové reálné, skutečné ... Nepřipadlo mi to "jako", "vždyť je to jen film", apod. (ani k těm několika náhledům do kamery a diskutabilní scéně s ovladačem ...) Takových filmů je málo, ale o to víc jsou působivější. V těchto chvílích jsem věděl, že tomuto neamerickému exploťáku opět nemohu dát jiné hodnocení, než plný počet. Skutečně excelentní hra na nervy. Co musím opravdu pochválit je herecký výkon obětí. Úžasné, utrpení jsem jim věřil, věřil jsem jim strach, prostě všechno. A proto na mne film také tolik působil. V USA remaku je právě herecký výkon obětí nevýrazný až trapný a tím film zejména ztrácí na kvalitě. Na druhou stranu, abych nebyl proti USA verzi tak zaměřený musím uznat, že herecké výkony dvou mladých útočníků jsem si vychutnával mnohem více v o deset let mladší verzi. Tady v této původní jsou mladíci ve svém výkonu přece jen o něco prkennější. Ale jinak bez diskuze bomba! (02.03.2009)

Hnus, hnus, neskutečný hnus... Nechápu, proč se něco podobného točí, ani proč se někdo na to dívá. Dosud jsem choval režiséra Hanekeho v úctě, na jeho televizní film Die Rebellion (1993) nezapomenu a i jeho slavné snímky jako Pianistka nebo Utajený mi přinesly silný zážitek, byť do jisté míry šokující a hůře ztravitelný, ale tentokrát mě Herr Michael dokonale naštval a znechutil. Už dvakrát jsem v minulosti tento film do půlhodiny s nechutí vypl, ale pokusil jsem se na něj podívat znovu s tím, že možná jsem po pozitivních dojmech z jiných Hanekeho filmů dostatečně připravený na to vidět Funny Games znovu a zpětně ocenit. Ale kdepak... Ano, má to v sobě originální nápad natočit horrorový příběh jako realistické drama, plusem může být i, že nejbrutálnější scény povětšinou nejsou explicitně nasnímané, herecké výkony jsou určitě vynikající, ale ve výsledku nevím, k čemu je to dobré. Jak se snaží Funny Games hrát svou formou na něco hodně intelektuálního a sofistikovaného,  zůstávají stejně primitivním home invasiom hororem včetně spočátku podivného chování obětí. Respektuji ty, co v tom dokážou vidět hluboké myšlenky, ale podle mě jde o dost primitivní film, který nejen hnusně manipuluje s divákem a po celou dobu ho psychicky týrá, ale ještě se mu s pomocí rafinovaného tvůrce snaží vsunout představu, že my diváci máme být stejné zrůdy a psychopati, když se na takový film díváme. Inu dobrá, jsem zrůda, chtěl jsem to vidět do konce, abych si mohl o uznávaném filmu udělat vlastní představu a příště tuhle rafinovanou hru režiséra s divákem (v podobě o 10 let mladšího remaku) dobrovolně vzdávám. Sice jsem se po 24 hodinách z Funny Games už dokázal vzpamatovat, ale za to zhnusení nedokážu tomu dát jiné hodnocení, než odpad. 15% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (15.03.2021)

Americký remake “Funny Games” je jednou z najlepších sónd do mysle psychopatov, s akou som mal doposiaľ skúsenosť. Skutočne netuším, prečo som tento rakúsky originál odkladal, no na druhej strane, s odstupom času od prvotne videného, má aspoň rovnako poburujúci účinok. Ja milujem tento film, no zároveň ho nenávidím, lebo dokonale stelesňuje všetko neľudské, teda osobnosť jednotlivcov, ktorí sú inteligenčne tak nízko, no z pohľadu egoizmu a sociopatie tak vysoko, až je to úplne zarážajúce. Či veríte alebo nie, takýto ľudia skutočne existujú, a práve preto je tento snímok HOROROM v pravom slova zmysle. (28.12.2020)

Najprv som videl tu americku verziu s Naomi Watts FUNNY GAMES USA (2007) a original sa nijak nelisi, respektive je uplne rovnaky, takze hodnotenie sa nijak nezmenilo. To, co mi prekazalo v americkej verzii - scena s ovladacom a divanie sa do kamery, mi prekazalo aj tu. Je sice pravda, ze reziser Haneke sa pokusal natocit sokujuci thriller, co sa mu aj podarilo, ale ten ovladac ma nastval a preto davam o jednu hviezdicku menej. _________ Susanne Lothar - (Anna) +++ Ulrich Mühe - (Georg) +++ Arno Frisch - (Paul) +++ Frank Giering - (Peter) +++ Stefan Clapczynski - (Šorši) +++ Doris Kunstmann - (Gerda) +++ Christoph Bantzer - (Fred) +++ Wolfgang Glück - (Robert) +++ (31.01.2011)