Funny Games

Haneke byl s touhle verzí asi natolik spokojený, že když točil remake, absolutně nic na něm nezměnil. Ale absolutně nic, tyhle dva filmy jsou tak stejné, že kdybyste si je pustili zároveň, nepoznali byste rozdíl (pokud nepočítám záměnu angličtiny s němčinou). Veškeré scény, dialogy i záběry jsou do mrtě shodné, dokonce i hadry na sebe hrdinky nasoukají takřka totožné, takže pokud jste viděli jednu verzi, není třeba shánět druhou. Pokud teda nechcete porovnávat herecké obsazení, což je u těchto filmů snad jediný rozdíl, ale řekla bych, že i to je typově stejné, ačkoli manželský pár mi připadá uvěřitelnější zde, zatímco duo znuděných hajzlíků v remaku. (09.02.2012)

Další óda na sadismus od sadisty Hanekeho z Republik Österreich, v který bourá koncept čtvrté stěny, naprosto se vysmívá filmovým klišé, opěvuje post-grunge, a rafinovaně se zamýšlí nad podstatou významu násilí. Funny Games jsou zkrátka unikátní lekce mučení. Aneb užitečný manuál k tomu, jak vyjebat s divákem.... anebo s vaším sousedem. (26.11.2021)

Keď niekto točí vyslovene len filmy zamerané na podobný žáner, asi nejaký ten cit pre podobné veci musí mať a z Hanekeho snímku to doslova cítiť. Tá nevraživosť, brutalita a psychicky narušené správanie doslova sálajú a prenášajú sa na diváka. V závere mi vrela krv v žilách a zostal som doslova znechutený. Nie filmom, ale tým, čo zobrazuje. Škoda, že s v nemeckom jazyku a s nemeckými hercami sa efekt z filmu mierne strácal, takže sa teším na U.S. remake. 80%. (10.12.2007)

Jako řada jiných uživatelů jsem zhlédl prvně Funny Games U.S. A také si myslím, že jsou obě verze obsahem téměř totožné. Dvojice magorů mi příjde o něco působivější v rakouské verzi, na druhou stranu, těch promluv do kamery bylo v remaku přecejenom méně. Jinak jsem taky lépe pochopil postavu "hlavy" rodiny, takže se touto cestou omlouvám Timu Rothovi, který hrál divně možná i záměrně. V každém případě, Funny Games hodnotím slabšími 4* (kdo dřív příjde, ten dřív mele; zvlášť když se mele 2x takřka stejně) a rozhodl jsem se novější verzi přiklepnout pouze průměr. (17.05.2011)

Funny Games Michaela Hanekeho nabízí zamyšlení nad stále jednodušší konzumací nasilí a vybrušuje nápady z předchozích filmů, jak to udělat co nejúčelněji. Nevím, v jakém stadiu byl v roce snímku vývoj reality show, ale Haneke tímto filmem staví diváky před jednu takovou. Několikrát dokonce jeden z mučitelů promlouvá na kameru a ptá se nás. Jakobychom měli možnost ovládat ten uzavřený svět a jejich oběti. Účel toho měl u mě za důsledek jakýsi pocit studu z toho, jak prostě dokážu snést podobné drama a situace. Stejný pocit přišel se spožděním po scéně, kdy se manželka má poníženě svléct a kamera sleduje pří svlékání pouze její tvář, avšak jakési skryté tužby v nás už netrpělivě čekají, kdy se objektiv vydá níž či kdy zabere celek. Arno Frisch je ve své roli působivý, neboť dokáže tyhle spratky zahrát velmi chladnokrevně, jak to ostatně dokázal už v Bennyho videu. Haneke se vyvarovává příběhovým klišé a zatímco čekáme na zvrat, který by obrátil role a dospěl k nějakému pošramocenému happy-endu, jeho náznak opravdu v jednom momentě přijde. Ovšem 'funny games' ještě neskončily, chceme více, takže stačí 'remote' a můžeme pokračovat. (08.05.2008)