Funny Games

POZOR SPOILERY. "Funny Games" jsou druhým filmem Michaela Hanekeho který jsem viděl (první byla o pár let mladší "Pianistka") a jméno režiséra mne dostatečně připravilo na to, čeho se mohu nadát. V každém případě jde o snímek nadmíru působivý, který diváka nejednou překvapí (dítka zastřelená brokovnicí nebývají často k vidění) a zároveň si s ním celou dobu pohrává a podsouvá mu úlohu přímého účastníka děje (byť ta scéna s ovladačem mi přišla přehnaná nad únosnou mez a je asi nejslabším místem celého filmu). Po zavraždění Žoržíka se dá atmosféra krájet, ve scénách, kdy se zbytek rodiny marně snaží zachránit, jsou nervy diváků napínány doslova k prasknutí a přitom je jasné, že ti dva zdvořilí hoši v šortkách čekají někde za rohem. Samotný konec snímku se dal dopředu snadno předvídat, ale to nic nemění na jeho účinku. Pouštět si tohle dílko před spaním asi nebyl zrovna nejlepší nápad... (04.05.2008)

Scénář: Michael Haneke .. Ponižující, deprimující a po krátký čas docela záživný exploitation. Bohužel zhruba v polovině sugestivita z očekávání mizí a snímek je jen mučivě protahovaný a nudný (mnohaminutové statické záběry, nevyužitý potenciál her). ___ Každý skrytý fašista musí mít z takových "společenských hrátek" radost. Však i těm klukům chybí jen ta typická uniforma a jistě litují, že nežijí v době, kde by ji ke svým zvráceným hrátkám mohli přímo použít. Pokud by tedy film tak hloupě nevytrhával z vlastní reality, skoro bych tomu uvěřil.. 50%. (15.04.2008)

Aber na ja, Mr. Haneke! Du bist ein richtig Faxenmacher! Starý pán sa nám pohráva so žánrami, ktoré miluje a zároveň nimi opovrhuje. Používa explicitné násilie, ktoré určite vyčíta komerčnej tvorbe, pretáča si svoj film tak, aby neskončil nebodaj happyendom a vyvoláva v nás potrebu jeho dielo filozoficky rozoberať. Točí žánrový experiment, z ktorého môžete byť zhnusení, treba vedieť, do čoho idete. So základnými pravidlami žánru, teda nenudiť diváka a posúvať film dopredu k záveru našťastie Haneke neexperimentuje. (28.05.2012)

Jako řada jiných uživatelů jsem zhlédl prvně Funny Games U.S. A také si myslím, že jsou obě verze obsahem téměř totožné. Dvojice magorů mi příjde o něco působivější v rakouské verzi, na druhou stranu, těch promluv do kamery bylo v remaku přecejenom méně. Jinak jsem taky lépe pochopil postavu "hlavy" rodiny, takže se touto cestou omlouvám Timu Rothovi, který hrál divně možná i záměrně. V každém případě, Funny Games hodnotím slabšími 4* (kdo dřív příjde, ten dřív mele; zvlášť když se mele 2x takřka stejně) a rozhodl jsem se novější verzi přiklepnout pouze průměr. (17.05.2011)

O Michalovi Hanekem, ani o hororových subžánroch som nemal pred sledovaním Funny Games ani tušenia, čo mi umožnilo užiť si film na 100 %. Nemám rád násilie ako také a bytostne neznášam bezúčelné, "hravé" násilie, pretože sa k nemu pridružuje bezmocnosť obetí. Z toho hľadiska som bol nabudený dokonalo a vôbec ma nenudili kritizované dlhé statické zábery. Film mal neskutočnú atmosféru pripomínajúcu mi svojou predurčenou neodvratnosťou antické tragédie. Ocenil som aj implicitne podané násilie, ktoré u vnímavého diváka postačuje na vyvolanie dostatočne silnej odozvy. Myslím, že film rozdelil divákov podľa toho, s ktorou stranou sa podvedome stotožňovali. Tí na strane "hráčov" boli netrpezliví a pripomínali mi zvedavcov, ktorí čakajú či samovrah zo strechy skočí alebo nie a povzbudzujú ho výkrikmi: "Skoč!" obávajúc sa, že v opačnom prípade zmeškajú rande. Tí na strane obetí zasa do poslednej chvíle dúfajú, že sa stane nejaký zázrak a sú na infarkt vidiac, ako jeden pokus za druhým zlyháva. Mám však aj permanentnú obavu, že takéto filmy môžu poslúžiť málo vynaliezavým ako inšpirácia. Určite tento film nedostanem tak rýchlo z hlavy a možno ešte niečo pridám, i keď Artran už všetko podstatné napísal. O dva dni som si film pustil znova. Šok sa už nekonal, všimol som si viac detailov a pridal hviezdičku. (28.08.2010)