Zázrak v Miláne

Nie je neorealizmus ako neorealizmus. Spočiatku vyzerá Zázrak v Miláne ako Bunuelovi Los Olvidados, aby sa v druhej polovici neuveriteľným spôsobom rozbehli a stali sa veľmi dojímavou bláznivou komédiou so sociálnym apelom. Na Talianoch sa mi páči, že ak by boli aj v tých najväčších sračkách, tak všetko dokážu brať s akýmsi životným entusiazmom, ktorý je mnohým národom, vrátane toho nášho, vzdialený. Bez toho, aby sa z filmu nejakým falošným spôsobom vytratila tragika, pretože tá tam stále zostáva. Aj preto tento film vyzerá tak, ako vyzerá. Nakrútil ho totiž Talian a hrajú tam Taliani. A názov klame, nie je to "Zázrak v Miláne", ale "Jeden zázrak za druhým v Miláne". (03.01.2017)

Že Vittorio De Sica umí točil skvělá sociální drama vím už hodně dlouho. Tady jsem koukala s otevřenou pusou, že si umí střihnout i skvělou sociální komedii, která vůbec nezastrárla. Ano, automibily jsou staré, koňské povozy už tak často nejezdí, nosí je jiné oblečení, jenom ta lidská chamtivost a byrokracie ... na té se prostě dočista nic nezměnilo. Přes veškerou vážnost jde o pohodově laděný film, který vysloveně potěší. (10.01.2017)

Být to o něco kratší a nebýt místy tak levicový, snad bych i těch 5* dal. On je to opravdu hodně optimistické, a přitom to zůstává italským neorealismem. Musí to znít divně, je mi to naprosto jasné, ale je to tak. Celkem zajímavá komedie plná různých absurdních nápadů, která stylem připomíná grotesky - a musím uznat, že je povedená. Hlavní hrdina je optimista jak sviňa (strašně se mi líbila scéna, kdy vychází ven ze sirotčince, všude okolo něj je vidět ta bída a chudoba a on si tam vesel poskakuje a pomáhá lidem okolo), kde může tak pomůže a povahou mi poněkud připomínal Wandera, což chápejte jako plus. Byla tam i hromada zajímavých nápadů, třeba to bezdomovecké město, včetně těch ulic nebo ta kouzelná holubice. Akorát z toho, co mi ještě vadilo, byl ten závěr, jelikož mi přišel nedotažený. Ona se tam před koncem lehce naťukne myšlenka, že se z nich díky té holubici stali chamtiví a zapomněli na to, jak si užívali života i z minima. Jenže ta tam není dořečená a konec ji zamlčuje úplně. Nicméně i tak se jedná o dost slušný film, který je i překvapivě optimistický. 4* (22.12.2019)

Nádhernou a prirodzene plynulou skratkou zobrazené detstvo a dospievanie najdúcha, pohodeného medzi kapustné pole, prostredníctvom zopár výstižných záberov s minimom slov, sa len tak nevidí. A to je len začiatok. Po opustení brány sirotčinca nadšeneckým dobráckym mladíkom sa stávame svedkami uvedomovania najchudobnejších z chudobných, žijúcich v barabizniach zložených z odpadu priľahlého smetiska. Čo stačí k životu je obsiahnuté v slovách revolučno-optimistickej piesne kolónie nuzákov. Spočiatku sa naoko k týmto slovám pridá nový vlastník pozemkov. Skutočné túžby a úmysly nenásytných buržoustov ukazuje ďalší vývin tejto sociálnej rozprávky s kriticko neorealistickým podtextom. Hlavnými zbraňami rebélie ponižených voči utlačovateľom sa stávajú spev, poézia, tanec a humor spolu s neústupčivosťou. Prirodzené mamonárske sklony človeka ani biediacim však veľa šťastia neprinesú. Možno je dobré opustiť tento svet, spriahnuť sa s bosorkami, anjelmi, duchmi a nasadnúť na metlu ! (02.09.2005)

Zázrak je, že jsem tenhle film dokoukal. Zpočátku se to neslo na neorealistické vlně, kterou mám docela rád, ale pak se z toho stala jakási báchorka, která mě nedokázala vůbec zaujmout. Možná to mělo mít nějaké symboly, ale ty mi spolehlivě unikaly v jakémsi balastu, který se roztáhl jako mlha slzného plynu. Takového Vittoria De Siku nemám rád. (06.02.2012)