Birdman

Birdman Over Broadway. Těžký život v bublině touhy po uznání, úspěchu a naplnění uměleckých ambic na úkor ztráty soukromí, rodinného štěstí a často i příčetnosti. V bublině, kterou zespodu nadnášejí davy svými obdivnými vzdechy. Stejné davy, co ji mohou kdykoliv propíchnout špendlíkem zapomnění a začít nadnášet jinou. Vůbec bych se nedivil, kdyby Ptačí muž převzal rétoriku toho netopýřího a zašeptal směrem k vampýrskému světu filmu, potažmo divadla: „I made you, you made me first..“ Každý si v novém Iñárrituovi najde to, co uzná za vhodné. Od sžíravé černohumorné satiry, přes manýristickou vábničku ocenění až po existenciální drama. Pro mě to byl jeden z nejvtipnějších filmů o smrti, jak o té profesní, tak o té definitivní.. Jestli si Keaton 22. února nedokráčí na podium Dolby Theatre pro tu bezvýznamnou sošku, měl by přejet akademiky Batmobilem, pěkně jednoho po druhém. A pokud ji nedostane E.Lubezki za své zdánlivě on-line nasnímaní tohoto lidského teátru, měl by přes ně Michael i zacouvat.. P.S.: Vůbec nezávidím porotě určování vítěze v kategorii nejlepší film. Nedají to Birdmanovi, budou za pozérské hlupáky, dají to Birdmanovi, budou za ně také a ještě si na to sami dají štempl.. (30.01.2015)

Michael Keaton snažící se zbavit škrabošky opotřebovaného komiksového hrdiny, celebrity v nekompromisním světě kritiků. Obnažit tělo nestačí (ačkoliv to trhá rekordy), pro restart kariéry je potřeba obětovat ideálně sám sebe. Birdman (aneb Nečekané kouzlo lhostejnosti) je takovým tím líbivým filmem se všemi potřebnými ingrediencemi, aby si z Hollywoodu odnesl co nejvíce pozlacených plešounů. A oprávněně, protože jakémukoliv z herců není co vytknout, Lubezkiho kameru lze vychvalovat do nebes (ona v nich vlastně často poletovala) a Sanchezův drum sound je docela neotřelý nápad (i když mi občas trhal uši). Samozřejmě pochvalu zaslouží také ten, kdo tuhle rubikovku dokázal poskládal a barvy na kostce mu ladí, tedy Iňárritu. Jenže, po všech těch pozitivech z komentu, mi nějak dochází, že se po filmu nedostavila ona potřebná erekce (= nadšení), tedy podobný pocit, jaký zažíval Edward Norton na prknech, která (pro něj) znamenají svět .. (17.02.2015)

Na Birdman se mně hrozně těžce dívalo. Popravdě mi trvalo asi prvních dvacet minut, než jsem se vůbec zorientoval v tom, na co to vlastně koukám. Po těch dvaceti minutách jsem sice pořád nedokázal být v obraze ohledně toho, co je realita a co fikce, nicméně alespoň jsem mohl začít vnímat pobuřujícně dokonalou kameru, která všechno natočila aniž bych pocítil jakýkoli střih scény. Některé momenty byly naprosto boží a přišlo mi, jako kdyby někteří herci vedli nekonečné dialogy, u kterých jsem si říkal, jak se to mohli naučit. A jelikož pochybuju, že se to učili, tak pak skláním obrovskou poklonu za dokonalou improvizaci. Ač to bylo cokoliv, tenhle film Vám ukáže, že Michael Keaton, Edward Norton, Emma Stone, Naomi Watts nebo Zach Galifianakis umí hrát jak bohové. Já tenhle film tak trošku vnímám i jako oslavu herectví, také z toho ale cítím určitou ignoranci a opovrhování Hollywoodem. Celé je to totiž jak pod náporem nějaké vědmy, která každého zná a staví před něj plátno, kde se má ospravedlnit. Michael Keaton tak ironizuje superhrdiny ač sám jeden byl. Edward Norton jakmile dorazí na scénu, okamžitě diriguje jak co má být. Zach Galifianakis je tu až nezvykle vážný a Emma Stone tu má pár dialogů takových, že se Vám bude tajit dech. To abyste věděli, že to také má v sobě. Birdman je neuvěřitelně zvláštní film. Osobitý, dvouhodinově nenudící a rozhodně zapamatování hodný. Není pro každého, ale kdo ho bude chtít vnímat, ten si tuto filmařinu plnou poctivých filmových záběrů beze sporu užije. A minimálně se do pár herců bláznivě zamiluje. (27.01.2015)

Neuvěřitelně pohlcující "bez-střihová" forma a meditace nad integritou osobnosti a herectvím fungují na 100%. Pokud nepočítám reklamu na BMW jde o můj první střet s Iñárrituem a totálně mě smetl. I po humorné rovině (přítelkyně se smála, já se smál a zbylých 5 návštěvníků sálu se smálo taky) a bicí orchestrálkou narvanou emocemi. Zahryzávání kritiky, satira na divadlo, film i komiksové bláboly je míchaná s poctou všem právě zmíněným věcem. Obrovský návrat Keatona i Nortona a i Galifianakis umí hrát. Parádní podívaná narvaná drobnostmi, které nutí k dalšímu shlédnutí. (08.02.2015)

Iňárritův debut Amores perros mě kdysi dostal do kolen a vytvořil jsem si k tomuhle latinoamerickému režisérovi zvláštní vztah, porozumění. Žádný z jeho dalších filmů sice ten debut nepřekonal, ale i tak jsem Iňárritovi nikdy nedal míň jak 4*, prostě to nebylo nutné. Na Birdmana jsem šel s pocitem jistoty, že se nemůžu bez ohledu na pozitivní ohlasy splést a přece jsem už po deseti minutách cítil, že se s režisérovým viděním světa tentokrát míjím. A každou další minutu stoupalo mé rozladění a odmítání viděného. Na zpáteční cestě jsem projížděl křižovatky na červenou a s ďábelským chechtotem děsil chodce na přechodech. Ale stejně to nepomohlo, měl jsem dokonale zkažený večer. Kdybych dal jen na emoce, dopadlo by to ještě hůř než na pouhé 2*, ale formální kvalitu zpracování filmu Iňárritovi upřít nemůžu. Jednoduše nemám rád teatrální, pozérské a afektované filmy. Vyhýbám se termínu pseudointelektuál, protože ho s oblibou používají ultrapravičáci k nálepkování nepohodlných osob, ale k tomuhle snímku označení pseudointelektuální sedí jako šroub do matice. Ukázkový případ midkultu, snaživě předtírajícího myšlenkovou hloubku. Před delším časem mi lékař diagnostikoval nákazu roupem a předepsal léčebnou kúru, po jejím absolvování jsem se zamkl na dva západy na toaletě a sledoval svou stolici, jestli jsem už v pořádku. Přístup Iňárritu mi přijde stejný jako ta má nelibá činnost. Jestli můžu něco ocenit, pak je to výkon Edwarda Nortona, jeho suverénní a rozmazlená divadelní hvězda zahraná s potěšením je ozdobou filmu, tenhle druh sobeckého hajzlíka Nortonovi sedí. A fajn byla i přítomnost Emmy Stone. Ocenění akademií jsem předpokládal, tenhle druh uměleckého trýznění a úhel pohledu jí myslím dokonale sedl. Za sebe říkám - už nikdy... Celkový dojem: 40 %. (02.03.2015)