Das Bett
The Bed
Réžia:
Oskar ReifScenár:
Oskar ReifKamera:
Igor LutherHudba:
Václav VondráčekHrajú:
Michal Przebinda, Stanislava Jachnická, Sylva Langová, Jana Yngland Hrušková, Věra Kalendová, Jana Drbohlavová, Jan Pilař, Bohuslav Ličman (viac)Obsahy(1)
Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy. I když... Existují dnes ještě vůbec muži? S Lubošem Urnou - čtyřicetiletým hlavním hrdinou filmu - se seznamujeme v okamžiku, kdy umírá a tedy tento svět opouští. Bezprostřední důvod jeho smrti je banální a tragikomický současně, stejně jako situace, ve které se tak stane. Dokonce by se mohlo říci, že Lubošův konec je podobný většině událostí v jeho životě. Od útlého mládí až po dospělý věk. Kdo je vlastně Luboš Urna? S jistou mírou nadsázky je možno říci, že jde o určitý charakteristický typ příslušníka mužského pokolení konce dvacátého století. V jistém slova smyslu je možno Luboše označit za předobraz či určitý prototyp velice pravděpodobného mužského živočišného druhu ve třetím tisíciletí. Luboš je, stručně řečeno, reprezentant ne vlastní vinou degenerujícího biologického druhu - mužů, které zcela ovlivnil, pohltil a si podmanil plíživě agresivní svět žen.
Luboš se přitom nikterak nevymyká z průměru. Je učitelem, má rodinu, dvě děti, ale také značně vyvinutou citlivost a obrazotvornost, či přímo fantazii. Dalším charakteristickým rysem jeho života je skutečnost, že žije převážně ve světě žen.
Porodila ho žena, vyrůstá mezi ženami, dospívá mezi ženami, oženil se ženou a zplodil s ní dvě děti - samozřejmě ženy, mezi ženami pracuje, mezi ženami nakonec umírá... Mužů bylo v Lubošově životě vždy poskrovnu. Ve srovnání se ženami působili jen jako pouhé stíny, epizodisti velkých slov, prázdných gest a zanedbatelných činů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (136)
70%. Postel mě velmi bavila do momentu, kdy se na scéně objevil Lubošův kamarád (i když scénka s náhubky byla kouzelná), ale stále byla velmi zajímavá, dokud nepřišla ke slovu (či kuřbě:) cigánská šlapka. Následný proces ani útěk z vězení mě nudily velice. Ale jinak fajn... Tenhle film měl velmi pohnutou historii, doporučuji shlédnout i dokument Postel Remastered, který se nachází na stejném DVD. ()
Absurdní fantaskní bizár, ve kterém se hlavní hrdina Luboš ocitá ve světě žen a kde hledá svoje místo. Nevím, jak to více popsat, jenom bych hýřil samými superlativy. Postel je nejoriginálnějším porevolučním snímkem, jaký u nás byl natočen. Prakticky je neznámý, přitom je tak zručně a chytře vymyšlený, že to bere dech. Produkoval ho Václav Marhoul a je to tam znát. Nic podobného jsem v československé kinematografii nezaznamenal a už ani nezaznamenám, poněvadž v dnešní době by film nemohl projít, ženská emancipace by ho určitě zarazila a přitom o to ani tak nejde, Luboš se jen snaží být pořádným chlapem :D. Třeba scénka s cigánkou, která mu ho vykouří a on ji zadusí svým spermatem a pak je souzen za vraždu, kde ho soudí jen samé ženy. To prostě nevymyslíš, masakr!! Anebo když zjistí, že Bůh je žena :D :D. ORIGINÁL!!! Těch scén je tam snad celá stovka a obrazivosti se meze nekladou! Oskar Reif natočil svůj autorský snímek s takovým umem a potenciálem (námět, scénář, hudební dramaturgie a režie), bohužel Postel je jeho výtvor poslední. Už před ním dal o sobě vědět krátkým filmem Pumelice lesní moudrosti, kde dal prostor divadlu Sklep a to je taky sakra palba! Teď už točí jen dokumenty 13. komnaty a celovečerní snímek je v nedohlednu. Tomuto filmu prospívají i neokoukané tváře a černobílý negativ, nasnímaný širokoúhlým formátem kameramana Igora Luthera. Ze známějších hereček se mě moc líbila Stanislava Jachnická, známá především jako dabérka, hrající Lubošovu ženu a prvorepubliková herečka Sylva Langová, která zahrála jeho babičku (a to naprosto dokonale!) a byl to její první filmový návrat do Česka od roku 1947. Musím pochválit i perfektní zvuk a hudbu, která je vybraná z díla Georgese Bizeta a Antonína Dvořáka. Natáčelo se hodně v Jaroměři a Josefově a každý návštěvník festivalu Brutal Assault to musí určitě hned poznat :). A to jsem na začátku komentáře avizoval, že bych hýřil jen superlativy a je to tady. Musel jsem to všechno napsat, protože něco takového v naší zemi nemá, ale opravdu nemá obdoby. A to logo filmu i filmový plakát je geniální!! Mám už jen na to poslední tři slova a to jsou - KULT JAKO PRASE!!! ()
Podľa mňa sa tento pohľad do až utopistickej doby ovládanej ženami veľmi nevydaril. Začiatok je nanajvýš zaujímavý, obdobie Lubošovej mladosti bolo spracované v štýle, ktorý my pripomínal Malenu a mal aj svižné tempo, ktoré sa ale postupne spomalilo a nakonci som bol rád, že film netrval ani 90 minút. Inak celý film pôsobí veľmi bizardne, niekedy aj dosť perverzne a úchylne, čo však režisér nie vždy zvláda dokonale. Herecké výkony nie sú nijak výzarné, avšak treba oceniť skvelú Lutherovu kameru, zaujímavé výtvarné spracovanie a trochu netradične vybranú, ale skvelo sa hodiacu hudbu. Keď sa však celkovo pozriem na film, tváril sa byť veľmi umeleckým, občas sa mu to aj podarilo, no celkový výsledok je veľmi vlažný. ()
Muži jsou prostě muži, ženy jsou prostě ženy, obě ty skupiny jsou dost odlišné, ale stejně spolu i přes určité problémy žijí v párech a hlavním hrdinou tu je Luboš, který vyrůstal bez mužského vzoru a to zapříčinilo, že v životě má mnohem blíž k ženám - i přesto, že jim nikdy nemůže přesně porozumět, jelikož je muž. Z tohohle by mohl být dost zajímavý film, ale bohužel to jen zůstalo u hrubého náčrtu a dál se to obsahově a myšlenkově moc nerozvíjelo. Hodně to sází na formu, která je, nutno uznat, dost povedená a nejednu scénu má velmi dobře propracovanou vizuálně i "sdělením". Právě proto to forma celé celkem zachraňuje, protože s tou si Reif skutečně vyhrál a skrze ní dodal Posteli dojem něčeho navíc. Vlastně i díky tomu si to celou dobu dokázalo udržet moji pozornost. Jen teda škoda, že se tu takhle nepracovalo i s obsahem, protože jeho vady tu jsou prostě znát a forma nad ním určitě převažuje. A to ne zrovna málo... 3* ()
Galéria (21)
Fotka © Barrandov Biografia
Zaujímavosti (8)
- Nominace na Cenu tisku v rámci filmového festivalu v Paříži pro rok 1999. (charlosina)
- Postel vznikla v letech 1994 - 1995, ale svou premiéru měla až v únoru 1998, bohužel byla propagační kampaň podceněna a film promítalo jen několik českých kin. Kritiky na reklamě nepřidaly. (charlosina)
- Orchestrální hudba, která v několika částech ve filmu zazní, je skladbou George Bizeta „Farandola z Arlesanky“. (sskrblik)
Film Postel Oskara Reifa na první pohled zaujme vizuální pečlivostí. Dbá se s nadšením na čistotu obrazu, není zde místo na rozptylování zbytečnostmi a každý detail i drobnost má svůj předem určený význam. Devadesátá léta nebyla ještě znetvořena politicko-společenskou korektností, v současné hysterii všemožných rovnostářských bojůvek za "spravedlnost" může být film napaden z mužského šovinismu. Ve skutečnosti je film jízlivou odpovědí popudlivosti extrémního feminismu. Oskar Reif důvtipně odhaluje mužský postoj v nepřehlednosti a rozpolcenosti uprostřed všemožných ženských snah o prosazení jejich vnímání života za jedinou pravdivou tvář světa. S cynickým úsměškem si vychutnává rozpor mezi romantickým idealismem i realistickou nepříčetností světa žen. Viníkem není muž, nýbrž hysterická obrana rozmanitě zanedbatelných demokratických hodnot moderní prosperující společnosti. Všeobecné naléhání politicko-společenské korektnosti naše životy hyzdí mnohem důkladněji, než leckterý muž primitivní. Oskar Reif si zaslouží uznání, my jeho upřímnost. Hlavní postavou feministicky nekorektního a symbolického příběhu je Luboš Urna (pozoruhodný Michal Przebinda, jako malý Martin Stavěl), tělocvikář v zajetí ženského světa. Snaží se naslouchat a porozumět, a přesto ho každý dobře míněný pokus o přiblížení dostává do stále výraznější izolace, smutku a zmatení. Je ovlivňován, vláčen, zastrašován, vstřícnost je haněna, urážena a se zadostiučiněním také znásilňována a vražděna. Ženami tolik oceňovaný "skutečný" muž je nedostatkovým zbožím, neboť podstata feministického směrování je s tímto pojmem v neustálém konfliktu. Hlavní ženskou postavou je Olga (velmi zajímavá Stanislava Jachnická), Lubošova manželka, ve standardizované podobě vyčpělého partnerského vztahu trucu, vzdoru, ponižování a trestu. Důležitou symbolickou postavou je Lubošova babička (dobrá Sylva Langová), nejhlasitější zastánce skutečných mužů s charismatem a neústupnou hrdostí. Ale kdo je bez viny? Mezi výrazné ženské postavy patří Lubošova matka Věra (zajímavá Jana Hrušková), okouzlená teatrálním patosem a pózou, dále víceznačný symbol Těreškovová a doktorka Gregorová (šarmantní Marcela Gajdová), vůdkyně feministické hysterie a soudkyně mužské zvrhlosti (zajímavá Ludmila Vlášková) a Lubošovo poslední zvonění Erži (Kamila Valůšková). Z výraznějších mužských postav zaujme Lubošův strohý dědeček Eduard (příjemný Jiří Hasil), svobodomyslný Lubošův otec a charakterní herec gest Gustav (zajímavý Josef Kundera), pravověrný komunista a sklerotický strýc Váša (zajímavý Jiří Děd) a Lubošův prostodušší a zbabělejší kamarád Leopold (velmi zajímavý Jan Dvořák). Z dalších postav: Věřina starší sestra Marie (Jaroslava Vysloužilová), Lubošova dospívající dcera Hanička (Antonie Fischerová), Lubošova malá a bezelstná dcerka Petruška (zajímavá Dominika Kafuňkova), slepý rodinný přítel pan Vítek (František Hájek), nepříliš trpělivý Lubošův strýc Karel (Bohuslav Ličman), Vášova překvapená manželka (Věra Kalendová), Leopoldova manželka Zdena (Hana Seidlová), Lubošovy první dívčí známosti Bětka (Hana Jakrlová), Andrea (Eva Kafuňková) a Lucie (Jaroslava Fusová), stále vězněný stařec (Milan Pakosta), Leopoldova mladá a bezstarostná milenka Tereza (zajímavá Jitka Andělová), všeříkající Bůh (Liliana Malkina), malý pokoušející cikánek (Jan Buchla), či slavný fotbalista a Lubošův nemluvný obhájce Andrej (Andrej Kvašňák). Oskar Reif ukázal, že má koule a s cynickou rozšafností předkládá svou odpověď zmatečnému chvění ženských tužeb a nekompromisního odsuzování. Všechny moderní ismy mají své hranice, ale ve spojitosti s politicko-společenskou korektností jsou meze deformovány a nenávratně poškozeny. Pochopení je cenné, pokud o něj stojí obě strany. Postel je výjimečný filmařský počin, nepodává řešení, nýbrž svůj pohled a dráždivé postřehy na rozporuplnost samotného základu feministické psychózy. Vzpoura je řešením! () (menej) (viac)