Fair Play

Mám rád českou kinematografii a ona se mi za to odměňuje filmy, jako je právě Fair Play. Vlastně komorní celovečerní film o doposud víceméně přehlíženém tématu, se zajímavými morálními nuancemi, takové malé bilancování s naší totalitní minulostí, nutno dodat hodně smířlivé (Dovedl bych si představit alternativní verzi scénáře, v němž by byla motivace postav znatelně jiná a celé by to bylo více natvrdo, ale nic proti zvolenému konceptu Andrey Sedláčkové, zjevně dobře věděla, proč a co píše...) Civilní, rozjímavé, dost bolestné a především mimo ústřední téma dopingu reflektující naší bolavou národní minulost...takovýhle filmů je málo a přitom je jich nanejvýše potřeba. Andrea Sedláčková natočila svůj doposud jasně nejlepší film, autentický, uvěřitelný, chvílemi až mrazivý, se solidními hereckými výkony, neobyčejně povedeným castingem, posmutnělou antiostalgickou atmosférou ... PS: Konečně je jasné, proč Jarmila Kratochvílová vypadala jako chlap...o mužatce Fibingerové nemluvě... (29.09.2014)

Státem podávaná meducína, aneb chlupaté nohy mám nejspíš po tátovi.. Chápu tu provázanost, ale já chtěl film o dopingu a ne další nastavené zrcadlo zlotřilé normalizaci, v němž se ta úmyslná šeď a uniformita obtisknou do nevýrazného vyznění. Dejte si raději do sluchátek Hurt od Johnnyho Cashe a běžte si zaběhat. Soustřeďte se na bolest, ta jediná je skutečná.. (22.10.2015)

Velmi dobrý film se dvěma pro mě docela zásadními "ale", která popíšu až v lehce spoilerujícím P.S. Fair Play je natočeno s lehkostí, dobová atmosféra se povedla a Judit Bárdos v hlavní roli je naprosto skvělá. Kupodivu se mi tentokrát líbila také Aňa Geislerová, jež podává velice civilní výkon. Je to působivý smutný příběh, který chce diváky dovést k zamyšlení, a já doufám, že jich k němu dovede co nejvíce.____Lehce spoilerující P.S.: Nelíbilo se mi, že matka s trenérem do svého plánu podávat dceři tajně strombu nezasvětili také doktora, protože pak by nehrozilo, že jí "to vykecá" (což se stalo). A potom jsem už taky docela přejedený StB zápletek, které vždy začínají, probíhají i končí stejně. (12.10.2014)

Jsem zastáncem fair play, takže každý atlet na světě by měl mít stejně kvalitní přípravu, stejně dlouhé nohy a k dispozici stejná anabolika, aby byl výsledek skutečně spravedlivý. V tomto případě se samozřejmě jedná pouze o obviňování sportovců z východního bloku z užívání dopingu a taktně se mlčí o tom, že v tom západním to bylo úplně stejné, ale s horšími výsledky. Nechci se nijak zastávat těch našich svalnatých děvčat s chlupatýma nohama a slušivým knírkem pod nosem, ale tenhle film zkrátka nehraje příliš fér hru. Stejné je to i s tou propagací nutnosti útěku na Západ, protože možnost svobodně chcípnout pod mostem mi nechyběla tenkrát a obešel bych se bez ní i nyní. Přes veškerou tendenčnost si však myslím, že tento snímek je velice slušný a každý, kdo chce ve sportu dneska něco dokázat, by se po jeho zhlédnutí měl zamyslet nad tím, zda s tím jeho játra souhlasí. (13.09.2014)

Na rozdíl od hlavní hrdinky, film občas kolena dává hodně vysoko. A nedošlapuje úplně přesně tam, jak by měl. Hlavně svojí občasnou zkratkovitostí ve vývoji vztahu Anny a Tomáše (seznámení v tramvaji?) sráží účinek hned několika navazujících scén, čímž si zbytečně nabourává dobře vystavěnou dramaturgickou linku, ve které jde hlavně o osobní dramata a morální dilemata. Ty naštěstí fungují v ostatních rovinách (trenér, matka). Ano, bude se to mnohokrát zmiňovat, ten mučednický piedestal, který režisérka staví každou chvíli někomu jinému, je chvílemi až moc schematický. Ale naštěstí síla tkví v hereckých výkonech. Barešův estébák, Malého klubový doktor a především samotná Judit Bárdos přináší po dlouhé době ze Slovenska zajímavý herecký půvab. Aňa se snaží, ale je až moc mladou maminkou v roli, kterou si na režisérce vydupali v Negativu, namísto zamýšlené Ivany Chýlkové. Každopádně je to příjemné překvapení, už jenom proto, že se film chce vyrovnat s nedávnou minulostí a nebojí se vlastní cesty. (06.03.2014)