Zvláštna farba sĺz tvojho tela

Tak tohle fakt ne. Mám rád všelijakou alternativnost a experimentálnost a artovost, ale způsob artovosti tohohle filmu zdá se mi poněkud... zdá se mi hodně nezáživným. Amer mě bavil, tohle už ani za mák. Nudilo mě to, otravovalo mě to, trpěl jsem u toho a nebudu to hvězdit jen proto, abych vypadal nonkonformně. Jedna za vizuální estetičnost a rychle zpátky k duchařinám, vyvražďovačkám, nebo aspoň ke starýmu dobrýmu Lynchovi. (21.04.2015)

Vizuálně nádherné! Ano, Argento z toho kouká na každém kroku (nejen barvy červená a modrá, tajemný dům či smysl pro detail), nekončící záběry lidských očí jsou od Fulciho (jen chybí jejich propichování, rozřezávání a vydloubávání, i když k jedné menší krvavé scénce přeci jen dojde) a překrásné secesní interiéry včetně všech možných doplňků k tomu patřících (mozaiky, šperky, světla...) skvěle doplňují snový, surrealistický snímek. Tohle není mozaika, ale kopice střepů z obřího zrcadla, na němž byl příběh napsán. Filmařské postupy snímků 60.let (zdánlivě donekonečna se opakující záběry), hudba evokující snímky 70.let a Valerie, která spolkne kouzelnou perlu. Černá kůže, lidská kůže, břitvy, nože, pouta...trochu giallo, více však s/m. Za novými zdmi jsou ty staré a do každého bytu se dá nepozorovaně vejít řadou tajných dveří. Chvílemi jsem měl dojem, že sleduji vysoce estetizovanou reklamu na Campari, což mi nevadilo.... (27.02.2015)

Nie je veľa filmov, ktoré by sa mi páčili v prípade, že forma totálne prevalcuje obsah, ale toto je je presne ten príklad. Priznám sa, bol som zvedavý čo za mutanta môže vzísť zo skríženia D. Lyncha s Argentom, no to čom som dostal prekonalo všetky moje očakávania. Vrcholné majstrovské dielo dvojice Cattet-Forzani posunulo hranice úrovne klasického gialla na ďalšiu úroveň až k samej dokonalosti a čistej esencie tohto hororového subžánru. Audiovizuálna stránka je dokonalá, nemyslím to len ako každú zložku zvlášť, ale mám na mysli aj ich dokonalý súlad a spoluprácu v snahe docieliť maximálny účinok na diváka. A ten sa teda dostavil. Nielenže som sa stratil v tajomnom, prekrásne štylizovanom filmovom labyrinte tak ako som zvyknutý pri snímkoch D. Lyncha (zmienené aj v obsahu filmu), ale ešte mi bolo na cestu riadne naložené na chrbát v podobe tohto audiovizuálneho megaorgazmu. Tak precíznu prácu s kamerou, tieňmi a farbami som ešte nevidel ani v jednom filme, pri tomto je prvotina Amer tejto autorskej dvojice naozaj iba také malé predjedlo. Do toho hudba zabarajúca sa do ľudského podvedomia ako nič v typickej póze gialla 70. rokov a klasického mysteriózneho hororu rokov 80-tych. Potom tu ešte máme hudobnú zložku tak nepríjemného charakteru, že behá mráz po chrbte - rôzne škrípavosti, zvuky rezania rôznych materiálov a v neposlednom rade zvuky rezania a pichania do ľudského tela.... Toto všetko umocňuje pocity diváka na najvyššiu možnú mieru, pričom nedá ani na chvíľku vydýchnuť. Môj názor je, že tento snímok je z dôvodov maximalizácie týchto pocitov za pomoci uvedených prvkov, vhodný predovšetkým pre kiná, preto keď snímok budú dávať v tom našom tak určite nebudem chýbať. Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (23.04.2015)

Pokud nemůžete Edwige odpustit, že si na pár dní odskočila do Hostelu, je tenhle snímek právě pro vás. Sympatická tvůrčí dvojice Hélène Cattet a Bruno Forzani vytvořila výtvarně opojné dílo v secesních kulisách, kterým neskládají hold jen žánru giallo, ale zároveň i známé giallo queen. L'étrange couleur des larmes de ton corps je podobně uchvacující jako název. Poetický snímek plný mimořádných nápadů, čistých zvuků a tajemna. Vypravěčská struktura, kdy je veškeré dění zahrnuto jen do vnímání hlavní postavy a tím pádem eliminováno všechno „nepodstatné“ okecávání, je až hypnotizující. Jenže v rozpadu klasické vypravěčské struktury se nachází i největší kámen úrazu. Tohle osekání už tak dost jednoduchého děje nutně vede v jedno ze dvou vyústění – kratší stopáž nebo nutnost dění dofouknout. A Cattet s Forzanim si volí druhou možnost – protože měli spoustu pěkné hudby, ke které bylo potřeba vymyslet scény. Jsme tak nuceni sledovat natahování některých dějů, otravné cyklení a přidání zbytečných výjevů. (12.11.2014)

Bez ladu a skladu sestavený sled audiovizuálně vypiplaných scén, které si režisérská dvojice chtěla natočit. Drásavými zvuky a propracovanými obrazy film doslova útočí na divákovy smysly, ale pokud by někdo od Podivné barvy slz tvého těla očekával i podobně propracovanou zápletku, bude zklamán - o zápletce či ději se zde totiž vůbec nedá bavit. Jedná se o snímek, u nějž pochopím oba extrémy hodnocení. Já bohužel půlnoční projekci vyloženě protrpěl, v sedačce jsem se ošíval, sto minut mi připadalo jako dlouhé hodiny a místo kvalitního zážitku jsem si odnesl leda tak silné bolení hlavy. Dvojici Hélène Cattet a Bruno Forzani se příště radši vyhnu. [LFŠ 2019] (06.08.2019)